Dva princové kteří se rozhodnou udělat selekci. Nikdo neví kdo je koruní princ.
30 dívek
Najdou si tyto dívky v srdcích Morganských prncích místo? Nebo se zamilují do překrásných a vymakaných strážců, kteří hlídají jejich pokoj? Jak budou princové...
Už od rána pršelo. Ráno nejdříve přišla doktorka převázat mi krk a dát mi nějaký obvazvy do zásoby. A pak přišli komorné. I hned mě začaly vytahovat z postele. Dohnali mě k vaně, která tam kupodivu byla. Umyla jsem se a při tom dávala prozor abych si nezamokřila obvaz. Když, jsem vylezla čekaly tam na mě se šatami a boty v ruce.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Musa jsem uznat že se jim to povedlo. Holky mě optarně nasoukali do šatů. Obula jsem se a okolo krku jsem si zapla řetízek.
Na snídani jsem přišla jako poslední. Všichni ke mě zvedli zrak. Uklonili jsem se královské rodině a posadila se mezi Astru a Krystyn. Bylo zvláštní vidět všechny v černé. Nandala jsem si snídani a začala jíst jako ostatní. Jako první prolomila ticho Jassika. ,,Co hodláte dneska dělat?" ,,Já asi budu v dámském salónku." řekla Astra, která se svého jídla ani nedotkla. ,,Já se půjdu podívat do knihovny pak možná příjdu taky do salónku." holky přikývli. ,,Ehm věnujte mi prosím chvilku." všichni se podívají na krále. ,,Poprosím vás aby jste nechodili ven. Zítra by se měl uskutečnit pohřeb pak myslím že by jsme mohly sundat tu černou." nadzvedl pohárek. ,,Na všechny, kteří za nás obětovaly život." byla jsem první kdo se zvedl a nadzvedl skleničku. ,,Na ně ať odpočívají v pokoji." v půlce mí věty, která se říká před pohřbem se zvedli ostatní a větu se mnou dřekly. Pak jsme se napili.
V knihovně byl klid nikdo tu nebyl. Procházela jsem regáli a zkoumala knihy které by se mi mohly líbit. Přijížděla jsem prsty po hřbetech knih. ,,Můžu ti doporučit tuhle." s překvapením povyskočím a otčím se. ,,Vaše veličenstvo." ukloním se krály. ,,Jmenuje se Stín a pád." podá mi knihu. Měla celý černý obal se stříbrným nadpisem. ,,Víte kdo byl ten muž co vám zachránil život?" odtrhnu oči od knihy. ,,Jmenoval se Erik." ,,Ano to jmenoval a ještě něco?" ,,Ne." ,,Byl to nevlastní syn sestry královny." ,,Nevlastní syn sestry královny?" zopakuji. ,,Ano. Už si ho asi nepamatuješ ale potkala ses sním. Když, jste tu byli." nakrčím nos. Už jsem ho potkala. Prolítla jsem si vzpomínky. Když... zvednu očí ke krály. ,,Ten kluk, který mě sledoval za sloupem tehdy na tom plese, když jsme oslavovaly narození princezny Vee. To byl on?" ,,Ano." pak se usmál. ,,Žili tu s námi do jeho osmi let. Když, jste tehdy odjeli tak si tě pokusil namalovat samozřejmě si toho všiml Arman. A popraly se kvůli tomu spolu." ,,Proč mi to říkáte." ,,Chci abys věděla kdo kvůli tobě dal život. Na pohřeb příjde jeho pravá i nevlastní matka." ,,A otec?" ,,Před šesti lety opustil tento svět." ,,Ta kniha, kterou držíš v ruce mu patřila." s tím se otočil a odešel. Stála jsem jak přikovaná. On... jeho matka.... královna.... kniha! Pohlédnu na knihu v ruce. Otevřu ji.
Stín a pád Napsal Erik White, Arman Zac Steel a Elias Lukas Steel.
Bratři po krvy.
Oni tu knihu napsali. Došla jsem k oknu a sedla si k němu. Znovu jsem se ponořila do čtení.
