Selekce pro Dvojčata

V sedle - loučení

Ráno mi Lukas poslal že se sejdeme ve stájích. Na snídani se moc toho nedělo. Zac podle mích očekávaních nedorazil a nedorazila ani Phoebe. Museli být spolu. Už jsme se těšila až odtud vypadnu. Po snídani jsem se oblíkla do kalhotových jezdeckých šatů.  Ve stájích už čekal Lukas se dvouma  koňma. (Bůh ví jak se to skloňuje). ,,Ahoj Lukasi." ,,Ahoj Sue jak ses vyspala?" ,,Dobře ty?" ,,Taky." ,,A kdo jsou tito krasavici?" ,,Tohle je Neabel, je tu úplně nová tak týden na ní pojedeš ty." podívám se na světle hnědou klisnu s bílou lisinkou. Dojdu k ní a pohladím ji po nozrách.  Byla překrásná. ,,A on?" ,,To je můj kůň s Zacem jsme dostali k narozeninám jednoho. Jmenuje se Hurikán." Hurikán byl tmavší hnědé barvy. V očích měl energii a vypadal velmi zdravě.  ,,Pojedeme?" zeptá se. Jen přikývnu a vyhoupnu se do sedla. Okamžitě poznám že na ní moc lidí nejezdilo. Opatrně ji donutím se rozejít. ,,Kam jedem?" ,,Nech se překvapit."

Na mou otázku, kam jedem jsem si stihla odpovědět ani ne do čtvrt hodiny. Věli jsme do lesa a pokud jsme si to pamatovala dobře uprostřed je louka. Celou dobu se s Lukasem bavíme a smějem. ,,Takže a teď k vážnějšímu tématu." ,,A jéje." vyprskla jsem  smíchy nad jeho výrazem. V takovíhle chvíli jsem zapomněla na to co mě bolelo. ,,Lara nebo Astra nebo Zoe nebo dokonce někdo jiný?" Lukas si povzdychl. ,,Mám čtyři favoritky." ,,A to?" ,,Laru, Astru, Zoe a tebe." ,,Co že?" rozesmál se. ,,Pokud si jednu z nich nevyberu nedokážu si vybrat , chci abys mi slíbila že semnou zůstaneš. Máme mezi sebou kamarádský vztah a  chci aby to tak i zůstalo navíc si myslím že Zac o tebe stojí a dá tě na svém žebříčku na první místo a pokud mu odpustíš požádá tě o ruku." pokrčí rameny. ,,Pokud se to však nestane nenecháš mě na holkčkáš že ne? A řekneš mi ano." překvapeně na něj hledím. Dokázala bych být s Lukasem, když bych ještě před pár dny dala cokoliv, abych mohla být se Zacem. Ale s Lukasem bych si život dokázala představit navíc ho mám ráda. ,,Samozřejmě pokud Zacovi odpustíš budu mu fandit a držet palce, až tě požádá o roku, že řekneš ano. Ale prostě." ,,Mám být tvoje záchrana že nespadneš do tmy ale pro jistotu tam budu. Co se týče Zaca pochybuju že se usmíříme. Nic ke mě necítí." ,,Což je lež. Znám své dvojče velmi dobře měl tě rád už jako malí a jeho láska k tobě se víc a víc prohlubuje." na to jsem nic neřekla přijeli jsme na louku. Louka a okolo stromy hráli v podzimních barvách. Lukas nám připravil deku, na kterou jsem si sedla. ,,Přichází zima." a stím i elita.

,,Ne, To se nestalo." smála jsem se. ,,Ale ano stalo a pak po zámku běhal nahý, už tehdy se rád ukazoval " znovu jsen vyprskla smíchy. Nikdy bych se do něj nemohla zamiloval ale tyhle dny bych mohla zažívat víckrát. A taky jsem to řekla nahlas.
,,Ani já bych se do tebe nezamiloval. Chci si vybrat mezi holkami ale nevím kterou." ,,Astra má více trpělivost. A Lara je zase skvělí posluchač. Zoe zase přidá ruku  k dílu a pochybuji že by tě někdy strapnila na veřejnosti což se o mě říct nedá." další příval smíchu. Byla jsem  ráda že i když se bavíme o takovíhlech věcech dokážeme se smát. ,,Doufám že si tě bratr usmíří, rádši bych tě měl jako svojí švagrovou a jako svou manželku jednu s těch tří. Ach jo v tom je selekce zapeklitá. Bojím se že udělám chybu." viděla jsem  jak ho to trápí. ,,Ale houby chybu. Ty se rozhodneš správě, poslouchej to co máš uvnitř v hrudi." ,,Haha." další vlna smíchu.

,,Měli bychom pomalu vyrazit. Za chýlí skončí oběd." budu ráda, když mi komorné stihnou  přinést alespoň jablko. Složili jsme deku a vyrazili ke stájím. Stejně jako cestou  tam tak i cestou zpátky jsme se smáli. Brala jsem Lukase jako staršího bratra a doufala jsem že si vybere jednu z těch tří a i když jsem si to nechtěla připustit stále jsem po Zacovi toužila a nevěděla jsem, jak bych to zvládala kdybych nakonec skončila s Lukasem. Ani on semnou přece nechce být chce jednu s těch tří ale když si nevybere, potřebuje záchranou síť. Každý bychom ji chtěli mít.
Ve stájích jsem vyhřebelcovala Neabel, rozloučila se s Lukasem a šla shánět svoje komorné.

,,Belatris!" rychle se otočím a připravím se na běh do úkrytu, ale když spatřím klidnou královnu dojde mi že zřejmě nejde o útok rebelů. No co,  byl to instinkt. ,,Vaše veličenstvo." ukloním se jí. ,,Mohla by si jít semnou." ,,Jistě jen.." nedořekla jsem. Stačilo aby se královna podívala na mé oblečení od seno. ,,To nevadí." otočila se a já jako poslušný beránek šla za ní.

Scházeli jsme po schodech na nádvoří (náměstíčko), kde čekala limuzína a královská rodina z Belgramu, Král, Zac a jeho bratr. Takže on šel rovnou sem. Cestou jsem ze sebe snažila sundat seno ale moc to nešlo. Se Zacem se rychle spojíme pohledem. Byla v nich bolest. A žádná jiskra, zmizela. Proč jsem tady? ptala jsem se  sama sebe. A pak jsem uviděla Adriana. I hned se ke mě rozběhl. Dřepla jsem si A počkala až zdolá poslední dva schody. Malíma ručičkama mě objal a já ho vzala do vzduchu. Zbytek jsem už došla sním v náručí. ,,Adrian odmítl odjezd bez toho aby se stebou rozloučil." vysvětlila mi mladá královna. ,,Já nechcu odjet." ozval se malý princ. ,,Já chcu být s Bel." dojdu k limuzíně. Muž mi otevřel dveře. Pomalu jsem Adriana dala do autosedačky.

,,A já s tebou budu." usměju se. ,,Tady a tady." ukážu na jeho srdíčko a pak na hlavičku. ,,Já chci živou." vzpomněla jsem si že jsem si dneska brala obyčejný zlatý řetízek, který jsem si přivezla z domu. Sundala jsem si ho. ,,Na." podám mu ho. ,,Tak budu s tebou i fyzicky. Mám ho z domova, kdysi mi ho dal můj bratr abych na něj měla vzpomínku. Teď je tvůj." princ si zrtízek převezme. ,,Ík." ,,Rádo se stalo. Měj se hezky." ale to už mi nevěnoval pozornost a věnoval ho mému řetízku. Odtáhnu se od limuzíny. ,,Moc děkujem." poděkovala mi královna. ,,Za málo."

,,Zase se uvidíte." ozval se mi Zacův hlas za hlavou. Otočím se. Usmál se v jeho očích se zračila lítost ale také něha. Usměju se. ,,Já vím." otočím se na limuzínu, která začala odýžděl. Adrian vystrčil z okýnku ručku a začal  mávat se Zacem a Lukasem jsme ji zvedli taky a mávání mu oplatili.