Selekce pro Dvojčata

Zase zpátky mezi živými

Píp píp píp....

Probudilo mě otravné pílpání. Zamžourala jsem do světla. Chvíli mi trvalo než jsem si přivikla světlu. Ležela jsem někde na posteli. Tohle je posmrtný život? Otočila jsem hlavu a zahlédla Em, Krystyn, Astru, Jassiku, Cho a Laru. ,,Vy jste taky mrtví?" všech šest zvedly své uslzené oči. ,,Ty jsi živá." vyhrkla Em. ,,Ne, mrtvá rozhodně nejsem." řeknu, když spatřím co má Em na sobě. Tmavě modré šaty přecházející na černou! Ona nesnáší černou. Vlastně všechny měli barvu tmavou jako by někdo umřel. Erik! Do očí se mi nahrnuli slzy. Rychle jsem je zahnala. Hlavou mi proběhla další myšlenka. Zac a Lukas jsou v pořádku? A co ostatní? ,,Páni v tobě se mění pocity." ,,Jass." obořila se na ni Cho.
,, Ale je to pravda." ,,Všichni jsou v pořádku?" ,,Definuj slovo v pořádku." řekla Jassika. ,,Jass!" obořili se na ni všichni. Pak se ke mě otočila Astra.
,, Padlo spoustu dobřích vojáků všichni truchlí." ,,Erik." špitnu. ,,Tak se jmenoval ten voják co u tebe ležel?" optala se Cho. Přikývnu celím tělem mi projola bolest.  Skřivím obličej do bolestné grymasi. ,,A- a jinak?" holky se na sebe podívají nakonec se slova ujme Krastyn. ,,Když se Lira dostala do skrýše a ty si nikde nebyla. Princ Arman se za tebou nahoru rozeběhl ale  jeho otec ho přived zpátky. Všichni jsme slyšeli střelbu a pak ženský hlas, který však nepatřil tobě. Když, nás osvobodili. Už u vás byla doktorka Marhulová, která se o tebe starala. Princ Arman u tvého lůžka proseděl tři dny a noci nejedl nespal skoro ani nepil. Všichni se báli že skončí na lůžku vedle tebe. Princ Elias mu však domluvil. Ani jeden teď nikoho z nás nebere na schůzky." na chvíli se odmlčí a slova se ujme Lara.
,,Princ Elias se celkem drží ale princ Arman chodí jako tělo bez duše. Nesnídá s námi, neobědvá s námi ani s námi nevečeří. Prý své povinnosti dělá komnatě a pak se na celé odpoledne vypaří. Edlin za ním několikrát  byla. Vždy se vrátila s tím že jí úplně ignoroval. Dost jí to vzalo."  nakonec jejich monolog ukončila sestra. ,,Myslíme si že se kvůli tobě hodně trápí. Dneska ráno tu byl zase něco ti řekl a ty ses usmála. Pak odešel." zírala jsem na ně. Že by se o mě Zac bál? Tomu se mi věřit nechtělo. Až teď jsem si všimla že někam zmizela Cho a Astra. ,,Kam šla Cho a Astra?" ,,Cho šla pro doktorku Marhulovou a Astra šla pro tvýho milího." ,,Jass on není můj milí." ,,Když to říkáš." ,,Jassiko!" okřikla ji moje sestra. ,,Jinak jsou všichni v pořádku? A moje komorné?" ,,Všichni i tvoje komorné jsou v naprostém pořádku." viditelně se mi ulevilo. ,,Jak dlouho tu jsem?" ,,Týden." špitne Em. ,,Takže to znamená že za dva dny jsou zprávy?" ,,Ne i ano. Původně to tak mělo být ale posunulo se to. Za dva dny je pohřeb a tři dny na to budou zprávy." objasní mi to Krystyn. ,,Á naše pacientka, díky které se mi tu málem zhroutil princ, se probudila." ve dveřích stála doktorka Marhulová. Dojde ke mě a natáhne ke mě ruku. ,,Doktorka Pavlína Marhulová." ,,Belatris Sue Bellová." pustím její ruku. ,,Vy jste nám ale dala slečno." řekla mi když mi převazovala obvaz na krku a na ruce. ,,Málem jste nám tam umřela." ,,Budu moc jít zítra do komnaty abych mohla jít pak na pohřeb?" zeptám se opatrně. ,,No vypadáte dobře celkem přes dnešní noc si vás tu necháme ale pak bych  vás asi  mohla pustit. Navíc vaše tělo se samo skvěle hojí. Ale musíte mi slíbit že hned nenasednete na koně nebo nebudete střílet z luku. Mimochodem skvělá trefa." ,,Ehm děkuju?" ,,Zápěstí už je skoro zdravé. Zůstane vám je jedna malá jizvička. Než půjdete spát se ke mě vždycky dojdete abych vás zkontrolovala. Jinak si sama každé ráno převážete krk. Teď odpočívejte. A vy dámi ji nechte." ,,Drž se." chytla mě za ruku Em. ,,Budu ségra." na to všichni v četně  doktorky Marhulové odešli. Pomalu jsem zavřela oči a čekal až mě pohltí říše snů.

Chtěla jsme se přetočit ale něčí ruka mi v tom zabránila. Otevřu oči a k mému překvapení mě za ruku držel Zac a bránil mi k tomu se překulit na bok. ,,Ahoj." ,,Ahoj?" ,,Jak s cítíš." ,,Jde to." podívám se na něj. ,,Něco jsem našel. Původně si to pevně svírala v ruce, ale když tě přenášely vypadlo ti to" podá mi řetízek od Erika.
,,Děkuju ti." ,,Nemáš zač ale teď bych ti to nedoporučoval dávat na krk. Možná zítra." podívala jsem se mu do očí. Nepotřebovaly jsme slova stačilo nám se jen na sebe dívat a vědět o tom druhým že je živý a v pořádku. Zac si se mnou propletl prsty.  ,,Ani nevýš jaký jsem měl strach." ,,Chápu tě byl by to trapas kdy by ti umřela nějaká účastnice." ,,Ne tak jsem to nemyslel." lehce jsem naklonila hlavu aby mě to nebolelo.

,,Bál jsme se o tebe protože mi na tobě záleží. " nakloním se k němu. ,,To mě na tobě taky záleží." ,,No ale mě asi  víc než by mělo." v tu chvíli se ke mě naklonil a políbil mě. Překvapeně jsem zamrkála. V bříšku mi vybuchl ohňostroj a cílítila jsem snad sto motýlů. ,,Promiň nevím co...." větu nedořekne proto že jsem ho umlčila vlastními rty.

Ozvaly se tupod jako by někdo vycházel po schodech. Rychle se odtáhnu od Zaca až mi celým krkem projela bolest. Vytrhla jsem ruku z jeho, ve stejnou dobu, kdy do místnosti vešel Lukas. Zac jen jak ho spatřil, zavraždil ho pohledem. ,,Ahoj marode." pozdravímě. ,,Ahoj." ,,Jak se cítíš." ,,Dobře." teď už dobře. ,,To je fajn, kdy tě pustí?" ,,Zítra." ,,Už zítra?" nadzvedl překvapeně obočí Zac. ,,Jo ale budu nosit o kolo krku obvaz." kluci se na sebe podívají. Sledovala jsem jak mezi nimi běží tichá komunikace. Pak Lukas přikývl a otočl se na mě. ,,Už budu muset jít. Dneska hlavně lež pošlu ti sem tvoje komorné aby ses nenudila. Bratře." s tím opustil ošetřovnu. Podívám se na Zaca. ,,Oba víme že to nebyl náš první polibek." měl pravdu nebyl. Den předtím než jsme skončili  v jezírku mi dal pusu. Nevím jak ale vzpoměla jsem si na Edlin. ,,Měl bys jít za Edlin." Zac sebou trhl. ,,Máš pravdu." řekl po chvíli. ,,Půjdu tam teď stejně je za  deset minut večeře." nakloní se ke a políbí mě. Znovu jsem měla pocit že mám v břiše miliony motýlů. Když se odtáhne  usměje se. Úsměv mu oplatím a pak už jen sleduji jeho mizející záda.

,,Všichni nosí stejný střich šatů ale mají je něčím obzvláštěné. Většinou rozparkem u nohy. Ale vždycky ty šaty jsou úzký." vysvětlovala mi Linda, která seděla na mé postely a jediná nepracovala. Mira mi došila kus látky k výstřihu, který mi bude schovávat krk a Sára doupravovala délku sukně. ,,Ale my jsme se rozhodli vaše šaty obzvláštnit něčím jiným." se zájmem nakloním hlavu. ,,Nebudete mít jeden rukáv." vypískla radostně. ,,A byl to můj nápad."  řekla hrdě. Holky u mé postele byli až do pozdních hodin. Hrály jsme karty povídali si a holky se smály já nemohla. Když, odcházely vzpomněla jsem si na Erika a do očí se mi znovu nahrnuly slzy. ,,On by určitě nechtěl abych kvůli němu plakala." a stouto vyřčenou otázkou jsem usnula.