Selekce pro Dvojčata

Rebelové útočí

Seděla jsem u krbu a na nitku navíkala korálky. Tenhle náramek bude poslední, pomyslela jsem si když jsem vázala uzlík, po poslední navlečené kuličce. Schovala jsem náramky do truhličky. Už jen devět dnů do vánoc. Za pět dnů přijede mám a rodiče ostatních soutěžících. Budou tu jen do 23. než zase odejdou. Jen tři dny....

Zívla jsem
Dneska ani včera, vlastně už to bude pár dnů co jsem Zaca viděla jen u jídel většinou u snídaně. Trávil teď čas i s ostatními a já se to snažila přetrpět. I když to říkám nerada ale žárlím.
Ach jo. Jak já žárlím.
Chápala jsem že musí trávit čas i s ostatními ale... co pak si nemohl najít aspoň deset minut? Aby mě obejmul? Nebo jen prohodil pár slov?
Ne, to neudělal. A když jsem ho náhodou zahlédla byl s April, Phoebe nebo dokonce s Edlin.

Musela jsem odložit výrobu náramků. Už bylo pozdě, byla jsem unavená ale přesto jsem věděla že neusnu. Vstala jsem a opustila pokoj.

Procházela jsem se tichými chodbami a sledovala obrazy. Když se schod vyřídila Zoe. ,,Co tady děláš?" ,,Nemohla jsem spát." vysvětlím. ,,Aha, já dostala hlad a chtěla jsem se projít." odpoví mi na mou nevyřknutou otázku. ,,Už aby to skončilo." řekne z ničeho nic. ,,Co?"
,,Selekce. Mám ráda prince Eliase... no dobrá víc než to ale, ale ničí mě to tu. Jestli mám šanci budu bojovat do posledního dechu protože on za to stojí. Jenže já nevím jestli tu mám šanci. Co to tady plácám, stejně ty si to nezažila." ,,Ne." přiznám popravě.
,,Ale před příjezdem královské rodiny z Belgramu jsme se pohádali. Teď už je to zase dobré aspoň myslím, i když teď se moc nevídáme spíš jsem se sním ještě nesešla. Tráví teď čas s Phoebe, Edlin a  April, no to je jedno. Pohádali jsme se a já? já jsem chtěla odjet domů." překvapeně na mě hleděla. ,,Neudělala si to." ,,Ne a jsem za to ráda. Zoe bojuj dokud máš dech, dokud ti tělem proudí síla." ,,Ta síla dochází." ušklíbnu se. Moc dobře jsem to znala. ,,Ale on za to stojí že?" ,,Ano."
pevně mi stiskne ruku. ,,Díky potřebovala jsem to už někomu říct."
,,Nemáš za.." nedořeknu.

Někdo mi  zakril pusu. Všimnu si vyděšeného pohledu zračící v Zoeich očí. Zbledla jako stěna. Někdo jí přetáhl přes hlavu černou látku. Začnu sebou trhat a pokusím se zakřičet. Ruka držící má ústa, však tlumila mé výkřiky. ,,Slečno Bellová jestli nechcete, aby vaše kamarádka měla nůž v zádech tak toho nechte." v tu chvíli jako by dupl na brzdnu. Trhnun sebou a pak se přestanu úplně hýbat. Nemohu ohrozit Zoe život. Střelila jsem pohledem k muži co mě držel. Rebel. Na prázdno polknu a pak mi myslí projela myšlenka.

Musím dát Zacovi vědět co se tu stalo a kde jsme.

Rukama jsem zašmátrala zda neucítím... KOV! Dýka. Vytáhnu jí opatrně z pouzdra aniž by si toho všiml. ,,Jdeme." zašeptá mi do ucha. Udělala jsem krok a začala jsem hrát že se mi podlomili kolena. Dopadnu na zem. No zrovna měký dopad to nebyl. Do země jsem okamžitě zarazila dýku, tak aby si toho muž nevšiml.

Muž se ke mě ohnul a mým tělem projel strach, když měsíc ozářil jeho tvář. Půlka jeho obličeje byla spálená a neměl pravé oko. Byla jsem tak vyděšená že jsem nedokázala křičet. Muž mě trhnutím postavil na nohy a zavázal mi oči tlustou látkou. Chtěla jsem křičet, vážně chtěla ale vyšlo ze mě jen příslušné vykvíknutí. ,,Kdo jste." ,,Říkají mi Welst a teď pohni." zatlačil do mě a donutil mě se rozejít.

Schatezeli jsme nějaké schody a pak zahli ke koním? Muž, který se mi představil jako Welst mě chytl a vytáhl mě do sedla. ,,Znovu opakuji, jestli jedna z vás začne křičet příjde o život ta druhá." zavrčel. Podle hlasu jsem usoudila že stojí z pravé strany koně pokud  však nesedím na koni obráceně. Udělalo se mi blbě. Kdybych tu byla sama tak bych to riskla a začala bych křičet jenže tu šlo i o život mojí přítelkyni a tak jsem držela jazyk za zuby.

Bůh ví jak dlouho jsme jeli. Zkousela jsem počítat jak jsem často čítavala v knihách ale u 197 čísla jsem se stratila. Pomohli mi z koně až když mě slunce hřálo do levého ucha. Někam mě táhli. Snažila jsem se určit kde jsme. Nasála jsem vzduch. Voní to tu jako v lese! Oni nás zavedli do lesa. Někdo mě donutil abych si sedla. Vzal mé ruce a začal je svazovat ze zadu ke stromu. Do očí se mi začali hrnout slzy. Jestli nás nikdo hned teď nepříjde osvobodit co se s náma stane? Zabíjí nás? Znásilní? Nechtěla jsem se zabírat takovími myšlenkami

,,Proč jste přivedli i tu druhou Westle?" ten hlas byl ženský. ,,Byla s ní." ,,Byla s ní? To je jediný důvod?"
,,Aspoň budeme mít větší výhodu. Lepší dvě než jedna." ,,Hlavně že je tu ona." zaslechnu zašustění. Člověk, když ztratí smysl nahradí ho vylepšený jiný. Kroky se blížili. ,,Vítejte v jednom z táborů rebelů slečno Bellová." její hlas mě přímo děsil.

,,Kdo u všeho na světě jste?"

,,Jsem velitelka rebelů Anja."

Pohled Zaca

Vracel jsem se ze schůzky, kterou jsem měl s April. Upřímně vůbec jsem si to neužil a ona zřejmě taky ne. Stále jsem se vracel k myšlence jaké by to bylo kdybych seděl Sue u ní v posteli nebo u sebe, namotával bych si na prst její vlasy a užíval si její přítomnost ale ty ne. Už několik dní si s ní ani nepromluvil sotva si jí viděl na jídlech. Byl jsem na sebe naštvaný Do háje Armane čeho se tak bojíš? ptal jsme se stále dokola sám sebe. Měl jsem jí rád víc než to jen jsem to nedokázal vyslovit nahlas. Bál jsem se že... udělám chybu. Ne, Sue určitě nebude moje chyba, bude moje největší štěstí.

Na tváři se mi objevil mírný úsměv. Musím za ní. Zahnul jsem tedy do leva a vystoupal schody. Rovnou jsem si to zamířil k jejímu pokoji. Před dveřmi jsem se zastavil a obrnil se před případným jejím útokem, měla by na něj právo. Zaklepu. Nic. Zkusím to znovu, stále nic. Sáhnu po klice a otevřu dveře. Krve by se nedořezali. Zůstal jsem stát v práznem pokoji. Celým tělem my projela vlna strachu. Strachu o ní! Rozběhl jsem se za bratrem.

Běžel jsem chodbou když jsem narazil na něco lesklého, zaraženého v zemi. Došel jsem k předmětu a vytáhl ho z podlahy. Byla to dýka. Rebelové. Na nic už jsem se nedokázal soustředit.

Vtrhl jsem bratrovi do pokoje. Po jeho boku stála Lara. Zaraženě na mě hleděli. Lukas už se nadochoval že mi vynadá, když jsem vyhrkl.
,,Rebelové unesli Bel a možná nejen ji."

Ahoj. Jak se máte? Líbí kapitola? Vypadáto že knihu ještě trochu protáhnu. Snad to neva.
No to je ode mě asi všechno hezký den.