Selekce pro Dvojčata

Uvěznění

Ahoj, tato kapitola bude z pohledu Belatris a zároveň Zaca.  Snad se bude líbit. Jinak doufám  že  jste zvládli první den školy po prázdninách.

Z pohledu Belatris 

Narovnám se. Hlavou mi létali myšlenky. Byli jsme v jednom z táborů rebelů. Jednom, takže jich je víc. Podle slunce jsme tu byli již dva dny. Chodí nám dávat napít a dvakrát deně nám dají najíst. Ne žeby měli nějaké extra jídla. Od Welsta jsem se dozvěděla že nás chtějí vyměnit za korunu. Zřejmě se domnívají že by Zac nebo Lukas dopustili aby korunu  dostali Rebelové, přesněji jejich vůdkyně.

Anja. Zvláštní jméno, nebylo od nás. Bylo to jižanske jméno v tom případě jsem mohla tipovat že má tmavší pleť. Vzpomenu si na SJ, ta taky měla tmavou pleť.  Zac nedovolí aby korunu  a zem kterou miloval dostali ti co mu zabili jeho přítele. Ach Eriku. Zavrtím hlavou. Aspoň kdybych něco viděla. Sakra práce.

,,Voda." někdo mi přistrčil k ústům misku s vodou nebo aspoň jsem v to doufala. Napiju se. Měla jsem vyschlo v ústech i v krku. Odtáhl mi misku od úst a dal jí Zoe. Pak se vzdálil.
,,Myslíš že nás příjdou zachránit?"  povzdychnu si. Tu tu otázku si začínám pokládat taky.
,,Ano, a ne nemyslím vím to." upřímně nevěděla jsem to ale doufala.
,,Až se vrátíme řeknu Eliasovi, to co jsem  řekla tobě."
,,Jenže vy se vrátíte až nám dají princové vladu této země. " ozval se hlas mužský hlas nepatřící Welstovi.
,,Vám? Spíš Anje. To ona bude vládnout." uchechtnu se.
Nereagoval na to.
,,Mohl bych si ale s vámi užít." ztuhnu.
,,Ne prosím. Pomoc!" začala ječet Zoe.
,,Pomoc? Víš říkaly jsme že když jedna z vás bude křičet o pomoc tu druhou zabijem." Zoe přestal křičet.
,,Na neštěstí tebe zabít nemůžu ale mohu udělat to to."

Postava se ke mě přesunula a  strhla mi z očí šátek. Zamrkala jsem. Zahlédl jsem hnědovlasýho může s pokřiveným úsměvem.  Dělalo se mi špatně. Vytáhl z opasku nůž, který se zaleskl ve slunci a pak ho přiložil k mé paži. Pomalu po ní přejede. Výkřiknu. Pousouval ho a tím vytvářel čistý řes. Do očí se mi nahrnou slzy a několik mi jich steče po tváři.

,,To stačí!" přiřítil se k nám Welst  a praštil toho muže. ,,Co to do tebe vjelo Welste?" ,,A co vjelo do tebe Helione!?" ,,Nebuď tak ochranitelský. "
,,Zmiz než ti ještě jednu dám." Helion se zašklebil a zmizel. Welst  se na mě zamračil. ,,Budeš mít po tom jizvu." než jsem mu stihla poděkovat zavázal mi oči. To jak byl rychlí a jak se pohyboval... nevypadal jako rebel takto se cvičí vojáci.

Ucítila jsem jak mi  otírá ránu. Sykla jsem. ,,Děkuji." neodpověděl a začal mi ránu škrtit. ,,Dej si to do pusy, musím ti to zašít." přikývla jsem. A bůh ví co jsem stiskla mezi zuby. První bodnutí bolelo nejvíce. Když  se přes věc co jsem měla v puse ozvali tlumené výkřiky Zoe se začala omlouvat. ,,Já strašně se omlouvám. Zapomněla jsem na to." oči se mi zavírali bolesti. Vyplivnu  Tu věc.
,,Proč si to udělal?" ,,Protože tě potřebujem živou." živou. ,,Ty si byl voják." ,,Byl." ,,Proč už nejsi musíš vědět že to co Anja dělá je špatně!" ,,Anja je moje sestra." dokončil zašití a začal mi paži obmotavat obvazem. Sestra, je  jeho sestra. To už ke mě přišla úplně bolest a já stratila vědomí.

Z pohledu Zaca

Když jsme s bratrem prošli celý zámek, ještě tu noc jsme svolali všechny dívky. Nebyla mezi nimi a chyběla i Zoe. Dívky noc přečkali v úkrytu. Celou noc jsem nezamouhřil oči. Tři dny jsem nespal,  s vojáky a bratrem jsme se proháněli všude a hledali je. Tři dny až dneska přišel vzkas od Rebelů. 

Bouchl jsem do stolu. Byl jsem rozčílením a strachem bez sebe. Byl jsem naštvaný na sebe. Měl jsem být s ní místo toho jsem byl s jinými. Zlost, strach o ní, a zoufalost mnou lomcovala. Podíval jsem se na svého bratra. V očích se mu zračilo odhodlání a taky souhlas. Souhlasil s jejich nabídkou. Podíváme se na otce. ,,To snad nemyslíte vážně!" vybuchl. Matka mu položila ruku na rameno. Prudce se na ní otočil, ale když se jí podíval do očí všechna zlost byla ta tam, zbyl jen klid. Matka stáhla ruku a promluvila. ,,Tak jim napšite že jste jejich požadavek příjmuli. A že se sejdete u Havraních skal." odmlčela se.  ,,Celou oblast zabezpečíme našemi nejlepšími vojáky. A až příjde čas." začal Elias a já ho jako vždy dopovím.
,,Zautočíme. "

,,Měli byste si jít odpočinout." promluvila po hodině matka. Nebral jsem v úvahu že bych měl spát. Musel jsem se připravit. Nejradši bych tam vjel na koni a srovnal to tam se zemí. 
,,Dva dny. Za dva dny jí tu máš."  pohlédnu na ní. ,,Dva dny." zašeptám. Co se jí za tu dobu může všechno stát? 
,,Pojď." vybídne mě mé dvojče. Jen neznatelně přikývnu.

Vystoupáme schody. Ani bych si toho nevšiml nebýt strnulého  Eliase. Zvednu pohled od podlahy. Stáli jsme v chodbě, která vedla do jídelny. Tady, tady unesli mojí Bel. ,,Měl jsem být s ní." pohled se mi zastavil na Eliasovi. V jeho obličeji byla vepsaná bolest a pocit vinny. Hlavou se mi honili různé možné scénáře co se jim děje a představa že dny, které jsem s ní  mohl  strávit. Dny při kterých bych se aspoň na chvíli necítil jako princ ale jako člověk, kterého  někdo vnímá a chce ho vnímat takového jaký je. Ty dny jsem nebyl s ní a co když už je nezažiju? Zakázal jsem si na to myslet. Za dva dny jí předvedu a už jí neopustím.

S Eliasem jsme se rozdělili v kuchyni. On se šel projít a urovnat si to v hlavě a  já si to namířil do postele. Elias mě překecal že jako mrtvolu usínající, na každém rohu potřebovat nebudou. Na našem patře však čekala postava.

Zaraženě jsem na ní hleděl. Postava se pohla a vkročila do světla. Byl to voják, který hlídá Sue pokoj. Který jí měl ochránit. ,,Můj pane, chtěl bych jít s vámi. Slečna je pro mě jako mladší sestra. Ano měl jsem jí hlídat a totálně jsem selhal. Chci to odčinit. Chci tam být a chránit jí v případě nouze i vlastním tělem." jeho slova mě ohromila. Už jsem začal pomalu chápat proč se s ním Sue baví. ,,Tvá omluva nepatří mě ale jí. A jestli jde o to  že by si šel s námi..." zapřemýšlel jsem. ,,Mohl bych udělat výjimku."
,,Díky veličenstvo." uklonil se mi a zmizel. Povzdechnu si a zapluji do své ložnice.