Selekce pro Dvojčata

Omluva? - Překvapení nekončí

Už to bylo pět dní od odjezdu královské rodiny. A dalších pět ní navíc co se Zacem nemluvím. Trápilo mě to. Stýskalo se mi po něm ale jak sám řekl nic pro něj neznamenám. I když v duchu doufám že ty slova vykřikl v návalu zlosti.

Hlavu jsem měla položenou v dlaních. Seděla jsem  v knihovně a vzpomínala na ten den kdy jsme přijeli. Do měsíce budou vánoce. Těšila jsem se na ně a doufala jsem že uvidím mámu.  Podle madam Zazu by mělo začít sněžit do týdne. Celkem se těším. Jako malá jsem ráda dělala sněhuláky a s Em jsme hrály  sněhové bitky.  Někdo si vedle mě odkašlal. Zvedla jsem hlavu. Stál tam sluha. ,,Přejete si něco?" ,,Mám vám dát toto slečno." podá mi obálku a modrou růži. Krve by se nedořezali. Převzala jsem si obojí. ,,Děkuji." pokusím se o úsměv. ,,Nemáte zač." pak odešel.  Růže překrásně voněla. Položím ji na zem vedle mě a otevřu obálku. Vypadl z ní bílí papírek. Napjatě ho rozložím.

Pokud mám šanci že bys semnou zase mluvila přijd hned k našemu místu.
                                                     Zac.
Větu jsem si četla stále dokola. Ovšem že sním chci mluvit. Ale pokud se semnou bude chtít usmířit nebude to mít lehký. Zvedla jsem se a vydala se k jezírku.

Stál tam opíral se o vrbu a pozoroval hladinu, která pomalu zamrzla. Došla jsem k němu. ,,Bruslíš?" ,,Ano." chvíli bylo ticho. No chvíli mě to připadalo jako hodiny. Pokud mi chceš něco říct tak pohni nebo tu zmrznu. Naléhala jsem v duchu ale on dál mlčel. No tak Zacu řekni už něco. Pokrčila jsem kolena. Byla jsem venku chvíli a už mi byla zima. ,,Choval jsem se jako idiot." čekala jsem. ,,Strašně si mě vytočila. Štve mě, jak se každý snaží ovlivnit mou volbu. Otec na nás tlačí, abychom vybrali elitu. Vždyť i on to zažil,  muselo mu vadit že ho utlačuje čas, a že mu každý říká, kdo je pro něj nejlepší." podívám se na něho. Stále se koukal na hladinu. ,,Ten den mi matka snažila vnutit Phoebe. Říkala že potřebuju záložný plán, kdyby mi nevišlo...." zarazil se. ,,Matka ví že chci tebe." co že? Mě?
,,Chtěla abych měl záložny plán, kdyby si mě nechtěla nebo kdyby cokoliv..." povzdychl si a projel si rukou ve vlasech.
,,Na chodbě jsem se srazil s Edlin. Nevím kam měla namířeno. Byl jsem vytočený, protože mi do selekce zase někdo kecal a... Dál to víš. Pak si mi do selekce mluvila i ty a já to nezvládl. Omlouvám se ti ale..."
,,Nesmím ti mluvit do selekce." přikývl a až teď se na mě podíval.
,,Promiň ale tohle ti slíbit nemohu. Nemohu jen stát a koukat jak si ubližuješ. Edlin." unikne mi povzdych
,,Je Edlin."  ušklíbl se. ,,Vyměnil si mi stráž." pokrčil rameny. ,,Žárlil jsem." řekl to tak potichu že jsem ho sotva slyšela. ,,Takže pro tebe něco jsem? Cítíš ke mě něco?" zeptám se s naději v hlase. Díval se mi zkoumavě do tváře. ,,Co myslíš."

,,Já... řekl si mi že pro tebe nejsem nic..." nenechal mě dopovědět. Rukou mi zajel do vlasů přitáhl si mou hlavu ke svým rtům. Celím tělem mi vypukl ohňostroj. Podlomila se mi kolena. Kdyby mě nechytil kolem pasu asi bych se zhroutila. Po tvářích mi stékaly slzy. Tak moc jsem to chtěla znovu cítit. Odtáhl se ode mě a položil své čelo na to mé. Těžce odychoval. 
,,Ty jsi pro mě všechno. Ty jsi dívka, kterou jsem hledal v Selekci a pokud tě doté doby znov nenaštvu nebo neublížím... rád bych tě pak až bude správná chvíle požádal o ruku." nový příval slz. Tak moc jsem to chtěla slyšet. Zvednu hlavu a znovu spojít naše rty.

Netuším jak dlouho jsme tam byli vím jen to že jsem neskutečně zmrzlá. Je země rampouch. Budu muset požádat holky aby mi začali dělat teplé šaty. Jestli to vůbec jde. U dveřích do zámku jsme se Zacem zastavili. Drželi jsme se v náruči  a užívali si přítomnost toho druhého, nemuseli jsme mluvit.
,,Asi bys měla jít do tepla nebo nastydneš." ,,To je dobrý nápad." naklonil se ke mě a otřel se svými rty o ty mé. Když se odtáhl šibalsky se usmál. Pevně mi stiskl ruku než ji pustil a odešel. Sledovala jsem jak mizí v zahradě a chtěla jsme jít dovnitř, když jsme si všimla postavy opírající se opodál o zeď. Kouknu se tam. Lukas. Stál tam usmíval se a ukazoval palec nahoru. Úsměv mu oplatím. A konečně vejdu do zámku do tepla.

Výdu schody do třetího patra a to co tam spatřím mě přibije na jedno místo. Před mím pokojem byl nový voják, se kterým se Em líbala. Nebyla jsme schopna pohybu. Hlavou mi létali myšlenky. Byl to ten samí voják, se kterým jela na koni a tancoval sní na plese. Co když je někdo viděl! Pověsí je za zradu koruny! Konečně mi odmrznou nohy od podlahy a rychle k nim dojdu. ,,Emmo?" okamžitě odstoupila od vojáka. Vyděšeně na mě hleděla.  ,,A vy jste?"
,,Christian." ,,Em moc ti to přeji ale teď je zrovna nejhorší chvíle. Proč si ze  selekce neodešla, mohou vás pověsit." ,,Protože bych se s Chrisem.." nedopověděla a podívala se  na střevíčky. Už by se s Chrisem nevídali.
,,Promluv si o tom s kluky tedy s princi." nikdy jsme princům nevykali a nebrali je jako prince. ,,Ale co když..." ,,Znáš je stejně jako já Em. Pomohou ti. Pomohou vám." ,,Tak tedy Christiane zase se vyměňte s Filipem ať mi hlídá pokoj on a ty mé sestře." ,,Ale princ říkal..." ,,To už nechte na mě." otočím se na sestru.
,,Teď si váš románek schovejte než si o tom promluvíš s princi." ,,Dobře. Děkujeme." a vdoprobodu  Christia odešla.

Sedla jsem si na postel. Má sestra se zamilovala do vojáka. Moc jsem jí to přála.  Dveře se otevřou a dovnitř vejdou moje komorné. ,,Před vaším pokojem zase stojí de Méter." přikývla jsem. Holky si sedli ke mě sedli.
,,Máme pro vás návrhy na šaty." ,,Vážně." vzala jsem si od Sáry blok. Bylo v něm několik návrhů.
,,Tak a co mi doporučíte?"

Ahoj!
Tak co tomu říkáte. Belatris sestra se zakoukala do Christiana. Vyřeší to? Nebo budou problémy. Bela a Zac se usmířili. Fandíte jim? Hezký zbytek dne. :)