Selekce pro Dvojčata

Pohřeb a noc

Dneska už nepršelo. Komorné mi připravili vanu a mezitím co jsem se koupatla mi přichystaly šaty. Vylezla jsem ven. Holky na sobě měli  tmavé šaty. Linda mi podala šaty. Musela jsem uznat že byli hezké.

Oblékla jsme se. Sára mi upravila vlasy a Mira make up. Všechny jsme mlčely. Panovalo až tíživé ticho. Připla jsem si okolo krku zrtízek od Erika. Ach jo. Proč zrovna on? Vyšla jsem z pokoje a v doprovodu komorných se vydala z paláce.

Už tam čekaly auta, která nás měla odvést. Moc lidí tam nebylo. ,,Drž se." otočila se  Sára. ,,Budu. Díky za všechno." ,,Nemáš zač." obejme mě Linda. Obětí ji opětuji. ,,Nezapomeň na tu řeč co jsme spolu napsaly. A nebuď nervózní." podívám se na Miru. Koutek úst zvednu do náznaku úsměvu. ,,Díky holky a držte mi palce." odtáhnu se od nich a vydám se ke královské rodině. ,,Veličenstvo." ukloním se jim. ,,Slečno Bellová." oplatí mi pozdrav král. ,,Paní  Bergernadová. Paní Stoulová." pozdravím obě matky Eryka. ,,Ahoj Belatris." pokusí se o úsměv Casandra.  Úsměv jí oplatím a dojdu si stoupnout vedle sesrtry. ,,Už abych měla tu černou pryč." sykla Em. ,,Mě se celkem líbí." prohlédne si své šaty Krystyn. ,,Sluší ti " složí ji  Astra kompliment. ,,Díky." ,,Nedivila bych se kdyby ses nezalíbila princúm." pokusím se o úsměv. Krystyn se začervenala. ,,Fakt? Znáš je tady z nás asi nejlépe." chtěla jsem ji něco odpovědět ale ucítila jsem někoho  stojící za mnou.  ,,Princi Armane." promluvila jsem. Můj hlas zněl pokorně a zároveň klidně. ,,Slečno Belatris. Přišel jsem jen říci že už jedeme." nato se otočil a zmizel. Holky se na mě podívaly. ,,Jak si věděla že je to on?" zeptá se překvapeně Lotte. ,,Já nevím."

Cestu mám celou v mlze a popravdě i ten pohřeb. Vzpomínám si když král domluvil svůj proslov měla jsem jít já. Pomalým krokem jsem došla k rakvi.
Chtěla jsem mluvit podle toho co jsme s Mirou  připravili ale nešlo to. Nadechnu se a vydechnu. To zvládnu.
,,Znám tě a zároveň tě vůbec neznám. Vzpomínám si když jsme se poprvé potkaly. Bylo to na plese, když jsme oslavili narození princezny Vee. Stál si za sloupem a pozoroval mě. Nějaký muž do mě strčil a já si vilila džus. Cítila jsem se trapně. Přinesl si mi nový džus a utřel po mě tu spoušť. Když jsem se tě zeptala na jmenéno odpověděl si mi ,,říkej mi jakoliv chceš.". " polkla jsem a dál pokračovala.  ,,Když, do zámku vtrhli rebelové našel si mě i Astru a odvedl do bezpečí. U úkrytu po mě rebel vystřelil a ty si nezaváhal a stoupl sis předemě. Zachránil si mi život a za to ti budu navždy vděčná. Štve mě a zároveň mrzí že ti to nemohu splatit." nadechnu si a na chvíli se odmlčím. Z koutka oka mi vyteče  slza. ,,Víš že nikdy tak úplně neodejdeš, proto že jsou tu lidé, rodina, přátelé, já a bratři, kteří na tebe nezapomenou a  navždy budeš žít v našich vzpomínkách. A stejně tak ostatní. Vůbec nás neznali a mi neznali je přesto pro nás obětovaly životy." hodila jsem na Erikovu rakev rudou růži. ,,Děkuji ti. Zachránil si mi život výměnou za ten tvůj." odstoupila jsem od rakve a rychle se vydala k Zacovi.

Nevím co to do mě vjelo ale hnedka jak jsem ho spatřila jsem vyhrkla. ,,Mám tu vaší knihu. Dal mi ji váš otec." tolik emocí jsem u něj najednou snad neviděla nikdy. Nakonec se zastaví na třech emocí. V očích měl něhu spojenou se zármutkem a radostí. ,,Ta kniha není dopsaná. Dopiš ji." ,,Ale to nejde...." ,,Udělej to  pro něj." pořád se mi díval do očí. Chyběli mu tam ty jiskřičky. Odněkud vytáhl celou černou růži podal mi ji a šel s bratrem k rakvi svého, přítele, rodiny a hlavně  bratra. Hřbetem ruky jsem si střela několikrát slzu a pohlédla na černou růži.

Vrátili jsme se do zámku. Oběd jsme všichni jedli ve svých pokojím. Zámek byl pochmurný. Krále to zřejmě deprimovalo nebo co ale přikázal nám sundat černou a pohrozil nám žalaří pokud si příští týden někdo oblékne černou. Zbytek odpoledne jsem trávila se svými komrnými. Malovali jsme různé návrhy šatů nebo jsme si jen tak povídali. Pomohly mi zapomenou na Erika a pohřeb. Od Miri jsme dostala vynadáno že jsem se neřídila proslovem, který jsme sepsaly ale pak mě pochválila. Večeřet už jsme mohli společně v jídelně ale já to odmítla a navečeřela jsem sama v pokoji. Holky za mnou párkrát byli jestli něco neporřebuji ale já je poslala pokaždé pryč. Když, přišlo po osmé zvedla jsem od už dojedené večeře. Lindě  jsem vrazila talíř do ruky. ,,Prosím běžte si lehnout a nechte mě samotnou." holky mě samozřejmě poslechli a odešly.

Momentálně jsem stála na balkóně a svírala  mezi prsty černo růži. Ozvalo se zaklepání. ,,Dále." zavolala jsem z bálkónu. Neotáčela jsem se abych zjistila kdo přišel a místo toho jsem pozorvala tu růži. Dotyčný si vedle mě stoupl. ,,Nebyla si na večeři Sue." ten hlas bych poznala okamžitě. ,,Chtěla jsme být o samotě Zacu." ,,Měl jsem o tebe starost." povzdychnu si. ,,Kdyby nebylo mě tak by ještě žil. Nebo kdybych to aspoň schytala já ne Erik..." chtěla jsem mluvit dál ale Zac mě zarazil. ,,Sue to už nikdy neříkej! Nemohl bych o tebe přijít." ,,No bylo by to dost blbé kdyby ti umřela soutěžící." ,, To sice jo ale já bych to nezvládl. Sakra!" zajel si rukou do vlasů. Zafoukal vítr a mě teprve teď došlo že předním stojím jen v noční košili a županu. Popravdě ani on nebyl nijak zvlášť upravený kalhoty na půl rozepatá košile a měl vyhrnuté rukávy nad lokty. Pohlédla jsem mu do očí. ,,Nezvládl bych kdyby si umřela a věř mi Eryk by si to nikdy neodpustil. Ty za to nemůžeš ano?" přikývnu. ,,Je docela zima poďme dovnitř." navrhl. Vešla jsem do pokoje. Byla jsem už celkem unavená ze všech těch emocí. Sundám si župan  a zalezu pod peřinu. Pohlédnu na Zaca. Zvláštně se zašklebyl a začal si sundavat košili.

Pane bože on je tak sexi! Košile skončila u mého županu. Zac došel k postely zastavil se u ní. Prohlédla jsem si ho. Bože on je sakra sexi! Zatajil se mi dech. Pomalu si sedl na postel. Ihned jsem pochopila. Čekal až mu udělám místo. Posunula jsem se. Lehl si vedle mě. Čekal. Když jsem nic neudělal. Přitáhl si mě k sobě. Položím mu hlavu na jeho holí hrudník a poloumžím si na něj ruku. Zac nás trochu přikryl. Vůbec jsem nechápala co to dělám. Lehce jsem zaklonila hlavu a podívala jsem mu do očí. V jeho očí hráli jiskřičky, které mu dopoledne chyběli. Vrátila jsem hlavu na původní místo. Ležela jsem na polonahým princi na klukovi, kterého jsem nesnášela na bratrovi kluka, kterými  zachránil život. Poslední co jsem vnímala než jsem se propadla do říše snů byli Zacovi rty na mím čele.