Selekce pro Dvojčata

Focení- pokoj princezny, pokoj prince

V elitě jsem  třetí den. Dneska nás budou fotit do časopisu. S titulek Dívky Morganu, kterou chcete jako královnu? Nechtěla jsem se fotit a už vůbec ne aby to dávali do časopisů ale co stím asi  tak udělám že. Se Zacem jsme ještě nemluvila ale s jeho bratrem ano a včera jsem strávila celé odpoledne s Vee. Mám ji ráda.
Všech komorné dostali příkaz udělat nám stejný styl šatů. Mohli jsme mít každý jinou barvu ale stejně jsem si myslela že většina bude mít šaty červené. Což mi nakonec potvrdili  komorné. Když, holky přišli po snídani do mého pokoje se šaty předaly mi je se slovy: ,,Vůbec nejsou zajímavé, nemohly jsme se rozmáchnout. Ani se nám moc nepovedly." trochu mě to překvapilo a polekalo, ale když mi ukázaly šaty zůstala jsem  na ně jen s údivem hledět.

Jestli tohle nebyli překrásné šaty tak já nevím. Vím však že snimi holky nebyli spokojené.
Nakonec jsme tři co nemají červené šaty. Kromě mě měla Phoebe šaty v královské modré a Astra se oblékla do tmavě zelené. Nejvíc mě však dostala Edlin, která měla rudé šaty. Měla
vlasy zapletené do složitého drdolu a červenou rťenku, jako by si namočila rty do krve. Ano i já měla lesk na rtech ale tohle?

Čekala jsem až na mě přijde řada. Fotili jsme se s obouma princi najednou. Předemnou se už fotili dvě. Edlin a Krystyn. Teď ss fotila Zoe a po ní jsme šla já. Zatím se všichni fotili ve stoje já bych zase chtěla na sedačce. Už mě boleli záda. Ne že bych nevydržela stát pár minut ale my jsme ti byli o půl hodiny dřív a čekali na prince. Poslední cvaknutí a Zoe odešla. Zmocnil se mě mírný strach. Vykročila jsme. Minula jsem se se Zoe, která na mě povzbudivě mrkla. Došla jsem ke kluků. Prosím ať si sednem.
A to se i stalo. Fotograf nás posadil na sedačku. Oba zřejmě poznali že jsem nervózní. Zřejmě proto mě oba chytli s každé strany za bok. Lehce palec do mě dloblim. Nevím jak ale vyvolalo to ve mě lechtiví pocit. Rozesmála jsem se a kluci semnou. Foťák fotil jako blázen. ,,Usmívejte se drahá." zašeptal mi do ucha Zac. V tu chvíli bych ho praštila ale zároveň mi to vykouzlilo úsměv na tváři. Stejně jako Zac se ke mě naklonil i Lukas. A samozřejmě nás vyfotili.  Ježiši to budou fotky.
,,Dobře, děkuji." to je konec? To bylo rychlé.  Zvednu se a chci jít za holkama, když mě Zac chytí za ruku.
,,Sejdeme se za hodinu před knihovnou." přikývnu.

Stála jsem před knihovnou. Už měl deset minut zpoždění. ,,Sue." otočím se. ,,No konečně." ,,Promiň musel jsem něco vyřešit." ,,Proč si se chtěl sejít?" ,,Copak s tebou nemohu trávit čas?" nadzvednu obočí. Povzdychne si.  ,,Dobrá, něco ti chci ukázat." nabídl mi rámě. S podezíravím pohledem ho příjmu. ,,Copak, bojíš se?" ,,Možná." výbuch smíchu.

Z ničeho nic zvážněl. ,,Sue, chci aby si něco věděla." ,,Hmm?"
,,Chci aby si věděla..." ,,To už si říkal."
,,Bel, chci aby si věděla že se mnou se nikdy nemusíš bát. Radši bych nechal ublížit sobě než tobě." ,,Já vím." stoupnu si na špičky a políbím ho na tvář. ,,Tak co mi to chcete ukázat pane Steele?" ,,Nechte se překvapit slečno Bellová."

Zůstala jsem stát s otevřenou pusou. Byli jsme v pokoji pro princeznu. ,,Je propojený s mím pokojem. Lukas má taky jeden pokoj spojený s tím jeho pro svou manželku." ,,A já si myslela že manželé spí spolu." ,,To taky jo. Ale u  než se daný pár vezme tak spí odděleně." stejně to tak není ani teď, pomyslím si. ,, a pak je ten pokoj vlastně něco jako osobní salonek princezny. Až se teda přestěhuje úplně do princova pokoje.
Napadlo mě že by si tu chtěla piano." překvapeně se na něj podívám.
,,Chtěla? Jako že..." ,,Možná." kousnul se zevnitř do tváře. Pokoj princezny byl obrovský. V rohu byl krb, od kterého se táhla knihovna. Jedná strana byla okna a dveře na balkón, který byl propojen s balkónem Zacova pokoje. V druhém rohu byla postel ta se asi pak dá pryč, po svatbě. Dále tu byli dveře, toaletní stolek a psací stůl. Ve zdi v pravo byl pak oblouk, kterým kdyby prošla dostala bych se do Zacova pokoje. Zdi byli natřené na světlé modro až tyrkysovo. Dokázala bych si tu představit klavír i koberec. 
,,Je to překrasný pokoj." ,,Jsem rád že se ti líbí." na chvíli se odmlčel. ,,Chceš vidět můj pokoj?" ,,A mohla bych?"
,,Jinak bych ti to nenabízel ne?" ,,V
tom případě si ho ráda prohlédnu."

Zacův pokoj byl podobně velký, jako pokoj pro princeznu, stěny byli natřené k mému překvapení na tmavě modro. Byl i stejně vybavený. Až na toaletní stolek ten tu doopravdy nebyl. Došla jsem  k jeho stolu. Na proti byla zeď a na ní byli fotky všech soutěžících. Našla jsem svoji. Byla uprostřed. ,,Čekala jsem že bude natřený na červeno." ušklíbnu se a dodám. ,,Máš utulný pokoj a k mému překvapení i uklizený."  ,,No to si odprošuji."  strčil do mě a já skončila na jeho posteli. Chytil mi zápěstí a nahnul se nademě. ,,No?" ,,Co? Mám se omluvit že jsem tě urazila?" drze se usměju. ,,Ani mě nehne." ,,Seš si jistá?" zeptá se a začne mě lechtat. Vybuchla jsem smíchy. Strašně to lechtalo. ,,Prosím do- dost!" na chvíli přestal. ,,No?" ,,Fajn, omlouvám se že jsem urazila vaše ego výsosti." vyprostili jsem se. Nevěřícně na mě hleděl. ,,Ty seš drzá."  ,,Už od přírody."

Ležela jsem  na Zacovi. Byl už večer. Celý den jsem  strávila sním a teď jsme leželi v jeho posteli. ,,Ještě nikdy jsem svůj pokoj nikomu cizímu neukázal." zvedla jsem hlavu a podívala jsem se na něj. ,,Vážně? Proč?" ,,Je to, to málo co mi z mého soukromí vůbec zbylo. Já i bratr si ho chrání, co nejvíce." vrátím hlavu na původní místo. ,,Díky že si pomohl Em." ,,Nemáš zač." chvíli bylo ticho než jsem znovu promluvila. ,,Půjdem do města? Koupit dárky?" ticho. Jako by si rozmýšlel co řekne. ,,Ano, mělo to být menší překvapení..." ,,No tak už není." ,,Měli bychom jít spát." ,,Taky už jsem unavená." nakloním se k němu a políbím ho pak položím hlavu na polštář. Už dávno jsem se smířila stím že dnešní noc přečkám u něj. Otočím se  k němu zády. Ucítím kolem svého pasu paži. Natisknu se zády k jeho hrudníku. Kéž bychom takto mohli usínat každou noc. Podívám se z okna, ke kterému jsem byla čelem. Svítil měsíc, přímo zářil. Vzpomněla jsme se na matky slova.

Ať budete kdekoliv mé milé děti věřte že se vždy budem dívat na stejnou noční  oblohu.

Teď jsem se dívala na stejnou noční oblohu a doufala že se dívá i mamka, bratr a Em i když ta má možná jiné starosti... Zavřu oči.

1120 slov

Pokud tu ještě někdo je a čte mojí knížku, doufám že se líbí. Prosím o hvězdičky a komentáře. Za chyby se omlouvám. Přeji hezkou noc...
No vlastně rano;) 😋