Selekce pro Dvojčata

Setkání- knihovna

Pohlédla jsem na ty dva. Na sobě měli černé kalhoty a bílou košili vlasy měli perfektně upravené. ,,Dobrý den slečny. Než začneme chceme se s bratrem zeptat je tady někdo kdo by měl tu odvahu a typl si kdo je kdo?" promluvil ten vpravo. Rozhlednu se. Nějaké dívky se dívaly do země a k mé smůle všechny holky, se kterými  jsem si povídala, se podívaly na mě. Samozřejmě si toho všimli i princové. Pohlédla jsem na mladíka vpravo, který se na mě díval tak překvapeně 6e by si toho všiml i slepí a tak se ujal slova ten vlevo. ,,Slečno Belatris." povzdychnu si a dojdu před něj. Podívám se mu do očí. Chyběla mu ta jiskra. Otočím se na jeho dvojče a i jemu se podívám do očí. Byla tam. Arman se mi zahleděl do očí. Chvíli jsem mlčela. ,,Princ Arman že?" byl o hlavu vyšší než já! ,,Ano." souhlasil a dál se mi díval do očí. Rychle jsem udělala krok vzat abychom nebyli u sebe tak blízko. Podívám se na Eliase- Lukase. Jako malí jsme se dohodli že si budeme říkat druhým jménem. Lukas nadzvedl levý koutek úst. Znovu jsem se podívala na Armana- Zaca a vydala jsem se zpátky k Krystýn, Em a Astre. ,,Jak si je poznala?" zajímala se Krystýn. Pokrčím rameny. Em se uchechtne. ,,Divila bych se kdyby ho nepoznala. Je na něj pořád naštvaná" přidá se do konverzace Em. ,,Takže ehh jak už slečna Belatris řekla mé jméno je Arman Zac II. a toto je můj bratr Elias Lukas II. Prosím říkejte nám jen našemi prvními jmény." na to se Arman podíval na mě a jeho bratr pokračoval. ,,Teď si vás budeme volat postupně do vedlejší místnosti. Zbylé díky tu zůstanou. Ty, se kterými si promluvíme budou moc jít dopokoje." pak se zarazil než jeho bratr dodal. ,,Vítejte v paláci." přitom ze mě nespustil oči.

Opírala jsem se o sedačku a koukala před sebe. Holky se vedle mě dohadovaly, jestli je lepší zelená nebo modrá. ,,Slečna Krystyn." usměju se na svou kamarádku ta mi úsměv oplatí a výjde ze salonku. ,,Co myslíte že tam dělají?" zajímala se Cho. ,,Asi se nějak seznamují?" navrhne Lotte. ,,Nebo se snaží přijít koho si tu mají nechat nebo s kým od začátku budou vědět že s danou dívkou nechtějí strávit zbytek život." přidá se Zoe. ,,Ta možnost tu je." souhlasím.
,,Neboj se tebe by si tu nechaly určitě." řekne Jessika. ,,Proč si to myslíš?" ,,Nehraj blbou..." ozve se Anastasie. ,,Princ Arman z tebe nespustil oči! Ale pamatuj si jeden z princů bude můj na to vem jed! A žádná pátá mi to nepřekazí!" chtěla jsem něco říct ale byla jsem tak zaskočená že ze mě nevypadlo ani slovo. ,,Slečna Tamara." Tamara jak už jsem zjistila byla ze šesté kasty. Byla drobná, hubená a měla havraní vlasy. Dalo by se říci že je měla hodně podobné jako měli kluci. ,,Anastasie má pravdu." souhlasí po chvíli ticha Astra. ,,Arman z tebe nepustil oči." ,,Možná pro to že si vybavil jak ho nesnáším." zašklebím se. ,,No moc to tak nevypadalo, když ste tam spolu stály. " ,,Slečna Belatris Sue." ztuhnu. I když mě právě obvinili za to že se na mě celou dobu Zac koukal se na mě povzbudivě usmáli a Astra mi stiskl a ruku.

Vešla jsem do místnosti vesele salonku. Byla celkem prázdná. Na zemi ležel koberec byl tu vyhaslí krb, skleněný stůl se třemi bílými křesílky. Na dvou seděli princové. Podle etikety a slušnosti jsem se jim uklonila. ,,Prosím posaď se." vybídne mě Lukas. Posadím se a na oba se podívám. Čekala jsem cokoli ale to co řekl Zac mě dostalo. ,,Už umíš plavat?" ,,Už ses odnaučil dělat že se topíš a házet po holkách bláto?" pohlédli jsme si do očí. Jeho oči mě úplně pohltili. Dívali bychom se na sebe asi navždy, kdyby si Lukas neodkašlal. ,,Jak se ti vede jako páté Sue?" ,,Celkem dobře Lukasy. Vaše matka nám posílá peníze nemáme se špatně." ,,To je dobře." ,,Správně bychom se měli ptát co máš ráda takže co máš rada?" zeptá se Zac. ,,Hraní na klavír, knihy, růže...?" ,,Růže?" ,,Ano Zacu růže. Smím mít taky jednu otázku?"
,,Jistě." ,,Dodrželi jste naší sázku?" nato Lukas vyprskl smíchy. ,,Ano tady náš Zac dodržel sázku a pozval k tanci princeznu z Nové Asii, ta si to však vyložila špatně a chtěla si ho vzít." na to jsem se taky rozesmála. ,,Hele, víte jak dlouho mi trvalo se jí zbavit." ,,Musel si pak sbalit polovinu dívek z hradu nebo šlechty." zarazila jsem se. ,,Takže ty články v tom magazínu byli pravdivé?" kluci se na sebe posívaly. ,,Né tak doslovně ale ano." souhlasí Lukas a pak rychle dodá. ,,Ale už s tím skončil před třemi lety." no ovšem to mu budu věřit. Do místnosti vešel muž v černém obleku. ,,Už budete muset končit." dořekl a zmizel. Zvedla jsem se a uklonila jsem se jim. Podívám se na Lukase. ,,Potkala jsem tu dívku jmenuje se Astra myslím že by sis sní mohl dobře rozumět." došla jsem ke dveřím a tam se zarazila. ,,Ano Armane umím plavat." a vyšla jsem z místnosti. Čekali tam dva vojáci. ,,Zavedete mě prosím do knihovny?" vojáci se zarazili ale nakonec jeden přikývl. ,,Pojďte za mnou."

Dveře do knihovny byli dvoukřídlé. Když je voják otevřel vyrazil mi tím dech. Celá místnost byla plná regálů a knihami. Knihovna byla snad 3× větší než jídelna. ,,Informuji vaše komorné." ozval se ještě voják a pak odešel. Se zatajeným dechem jsem procházela knihovnou. Byla jsem jako v sedmém nebi. Prsty jsem přejížděla po hřbetech knih. Zastavila jsem se u knihy s tmavě modrým obalem a zlatým písmem. Přečetla jsem si nadpis. Dlouhá cesta tam a zase zpátky. Vzala jsem knihu do obou rukou, šla si sednout k oknu a začala jsem číst.

,,Ehh." zvedla jsem oči od knihy a spatřila tak Zacův obličej. ,,Co potřebujete veličenstvo." ,,Vaše komorné slečno Belatris mi řekli že jste tady." posadí se vedle mě. ,,Na." podá mi růži." překvapeně si ji od něj vezmu. ,,Co čteš?" ,,Jmenuje se to Dlouhá cesta tam a zase zpátky.  Znáš to?" ,,Jistě. Znám ji skoro nazpaměť. Přečti mi kousek." ,,Už jsem na konci." ,,To nevadí." povzdychnu si. ,, Ale nejdřív vyleze Lukas." ,,Jak si to poznala?" zeptal se Lukas. ,,Vy nikdy nechodíte sami bez toho druhého." ,,Věř nebo ne na schůzky vás budeme zvát sami a taky na nich budeme sami s danou slečnou." pokrčím rameny. ,,Tak něco přečti." ,,Ach jo." musela jsem se o Zaca opřít aby se k nám vešel Lukas.

,, Proto že, život je jako cesta dlouhá a na ní spoustu překážek je jen na vás jak svůj život povedete. Charles Vigin Dlouhá cesta tam a zase zpátky." zavřu knihu  už jsme si musely svítí lampičkou. Rozhlednu se oba dva usnuli. Usměju se i já byla utahaná jako kůň. Zhasnu lapičku a líp se opřu o Zaca. V tu chvíli jsem nevnímala že jsem na zámku že nás tu takhle můžou vidět a usnula jsem.

Ahoj,
jak se máte? No já moc dobře ne. Ale za chvíli jsou vánoce a tak jsem se rozhodla vám na dnešní advednt zveřejnit kapitolu.  Jinak doufám že se příběh líbí. Přeji hezký  advent

❤