Selekce pro Dvojčata

Lukostřelba - nová kamarádka

Paprsky sluníčka mě šimrali na tváři. Přetočím se na bok. ,,Slečno jestli nechcete přijít pozdě na snídaní a začít tak dnešní krásný den měla by jste radši vilést. Navíc vám vystydne van." posadím se a zamžourám na své tři komorné. Vylezla jsem proti své vůle  z postole a zalezla si do koupelny. S povzdechem jsem se svlékla a zalezla si do vany. Asi bych v ní usnula kdyby mě nepřišla zkontrolovat Mira. ,,Belatris kdy jste šla spát?" ,,Nemám párů." ,,Dneska bude potřeba meka up." ,,Sáro prosím uděláš mi vlasy zase do toho culíku i s těmi pramínky?" ,,Jistě moc vám to slušelo." ,,Díky." sedla jsem si k toaletnímu stolku  a nechala se namalovat i učesat. Linda někam zmizela a když se vrátila držela v ruce překrásné šaty.

,,Celý týden by mělo být hezky. Tak jsem vám ušili patery šaty. A na dnešek jsem vybrala tyto." řekla Linda jako by si to trénovala. ,,Jste neskutečně šikovné. A ty šaty jsou skvělé! Nechápu pročte si nezaložili nějaký krám se šaty za pár let by z vás byli milionáři." holky se usmáli. ,,Jsme moc rádi že se vám šaty líbí." stoupla si ke mě Sára. ,,Ale radši bychom je viděli na vás." dokončí větu Mira. Všechny mě oblékli do šatů. Slušelo mi to.

Na snídani jsem nakonec přišela tak akorád. Všichni měli krásné šaty ale myslím si že moje komorné odvedli nejlepší práci. Pocítila jsem neuvěřitelnou hrdost. ,,Jednou jim to vrátím." pomyslím si.  Sedla jsme si vedle Astry a Krystyn.  ,,To dělali tvoje komorné?" přikývnu. ,,Dostala jsem skvělé komorné." ,,Pokud nevyhraješ a já jo můžu si je nechat jako svoje komorné?" vyjekla Jassika.  Se smíchem jsem souhlasila. Jenže pak se ozval hlas a slova Anastásii, která mi smazala úsměv z tváře. ,,Jenže ona ani ty si prince nevezmete. Podívejte se na sebe. Belatris je pátá! Přece by jste nechtěly aby někdo jako ona si vzal prince! Ona seš jen odpad této společnosti a ty nejseš o moc lepší." všichni  ztuhly a čekaly jak zareaguji. Pomalu jsem se nadchla a vydechla. Pak jsem se na ni  podívála. ,,Jediný kdo je tu odpad společnosti jsi ty. Chápu že na mě a na mého bratr chceš udělat dojem ale urážet  takovím  způsobem je ubohý. Vlastně je mi tě líto. Každého od sebe svým chováním odháníš a nikdo tě pak nemá rád. Což je škoda protože ty jsi určitě skvělá holka." ozval se Zacův hlas  ode dveří. Do místnosti vešli oba princové. Všichni jsme se zvedly a uklonili se. ,,Tímto tě propouštím. V selekci končíš." řekl pak se otočil na svého  bratra, který jen přikývl. Anastasie se rozbrečela. ,,To je všecko tvoje vina!" zakřičí a vrhne se po mě. Nečekala jsem to. Schodlia mě ze židle a napřáhla ruku k úderu.  Ale její rána nezasáhla svůj cíl. Zarazila se o ruku Zaca. Lukas mi pomohl na nohy. ,,Seš v pohodě?" ,,Já asi jo." podívám se na Anastasii, která se vyděšeně dívala na Zaca. ,,Pojď pryč." chytne mě Lukas za ruku a vede mě z jídelny. Ještě u dveří jsem se zarazila a otočila se na ně. ,,Ty nejsi zlá Anastasie." řekla jsem a opustila jídelnu.

,,Sice jsem se s tebou chtěl sejít až odpoledne ale to nevadí." ,,Co budem dělat?" ,,Budem střílet z luku." ,,Z luku?" ,,Ano střílela si někdy?" ,,Párkrát."  ,,Tak si na konci můžeme dát souboj." usměju se.  Na cvičišti už byli terče, luky i šípy. Lukas mi nejdřív ukázal jak se má správně střílet a pak jsem to zkoušela já. Ze začátku mi to vůbec nešlo. ,,Zvedni víš ten loket." ,,Natoč ty boky do leva a stůj pevně." ,,Kam míříš." ,,Tak teď už to vypadá dobře." po asi hodině jsem začala kosit  jeden terč za druhým. Věděla jsem že nás pozorují ale nijak zvlášť mi to nevadilo. ,,No teď už to vypadá skvěle dáme tu soutěž?" nadzvednul obočí. ,,Seš připravený prohrát?" zeptám se. Odfkl si. ,,Já nikdy neprohrávám." ,,Zajisté vaše veličenstvo." ,,Vidíš ty dvě jablka na tom stromě?" přikývnu. ,,Tak to jedno sestřel." zasunula jsme šíp do tětivy a zamířila. Před výstřelem jsem se nadchla a s výdechem jsem šíp vypustila. S úsměvem jsem sledovala jak se jablko zřítilo k zemi. Došla jsem k jablku a zvedla ho. Prostřelila jsem ho úplně ve prostřed. Vytáhla jsem šíp a zakousla se do jablka. Vrátím se k Lukasovi, který už mířil na druhé jablko. A minul. S vítězným úsměvem jsem se na ně otočila. ,,Udělal jsem to schválně." začal se obhajovat.
,,Samozřejmě." smála jsem se. ,,Už bude oběd." usměju. A hodím mu nakousnuté jablko. S úsmévem ho chytne a taky si kousne. Vyrazili jsme na oběd.

Na obědě už chyběla Anastasie a Zac se taky nedostavil. Polívka i druhý jídlo bylo dobré. Nikdo nemluvil což bylo divné. Bloudila jsem chodbami, prohlížela si obrazy a užívala si chvíli samoty. V půlce kroku jsem se zarazila u oka s kytarou někdo seděl. Došla jsem k postavě. Byla to dívka. I hned sem v ní poznala Laru. Sedla jsem si vedle ní. Překvapeně se na mě otočila. ,,Moc hezky hraješ. Jsem Belatris." ,,Lara. "

,,Já vím. Kdo tě naučil na kytaru?"
,,Táta než se od nás odstěhoval." ,,To mě mrzí." ,,To je v pořádku už je to dávno jen jeho druhá dcera je teď v00 selekci." ,,Vážně a kdo to je?"
,,Vanessa." zamračím se. Chvíli mi trvalo než mi došlo o kom mluví. Byla to jediná zrska s celým pihovatým obličejem. ,,Smím mít na tebe otázku?" ,,Jistě." ,,Slip mi že odpovíš po pravdě." zarazím se. Na co se mě asi bude ptát, když chce abych jí
slíbila že budu mluvit pravdu.
,,Slibuju." lehce se usměje.  ,,Líbí se ti princ Elias?" zavrtím hlavou. ,,Jsme jen dobří přátelé." bylo na ni vidět že si oddechla. ,,Tobě se líbí viď?" začervená se. ,,Rozeznáš je od sebe?"
,,Ano vždycky. Nevím jak ale prostě to vím a ty?" ,,Mám to hodně podobné. Jen mi je někdy pomůžou rozlišit jejich oči." ,,Jak oči?" ,,Vždycky vidím takové jiskřičky  v očích prince Arman." usměje se. ,,Toho jsme si nikdy nevšimla." chvíli jsme tam v tichosti seděli než ticho prolomila.  
,,Naučíš mě hrát na klavír?" ,,Naučím pod podmínkou že ty mě naučíš hrát na kytaru." s radostí na to kývne. A než se naději už držím v ruce kytaru.