Selekce pro Dvojčata

Nečekaní spojeneci

Důležitě: Ahoj lidi, menší otázka četli jste kapitolu město a uvěznění? Protože mě to často ukazuje že si nepřečtete nějaké kapitoly a když pak vydám další tak tam se mi objeví že jste je četli. Budu ráda za odpověď.

Probudila jsem se, se strašnými bolestmi hlavy. Nejdřív jsem panykařila že nic nevidím, než mě Zoe uklidnila že mám šátek. Nevěděla jsem kolik je hodin ani jak dlouho tady jsme. Byla mi zima a oblečení jsem začala mít promočené. Když jsme sem přijeli dali nám kabáty a kupodivu body ale noční košile nás moc nezahřaje.

,,Už jste se probrala?" ten hlas patřil jen jediné ženě. ,,Ano Anjo. To se bojíte   že z pohledu na vás umřu,   nebo proč mám šátek?" ,,Dávej si pozor na jazyk děvče." ,,Podle hlasu typuji, že nejsme od sebe tolik let, aby jste mi mohla říkat děvče, slečno." její dech jsem cítila na krku. ,,Zraněnou tě vrátit mohu. Přišel dopis podepsaný králem a princi. Zítra se sejdeme se u Havraních skal." ,,Tam mě jednou vzal princ Elias." ozvala se potichu Zoe.
,,Přistoupili na naší dohodu." to není možné.. to by nikdy neuděli. Král by to nedovolil. ,,Á Welste. Přišel jste jim dát najíst?" ,,Ano Anjo." ,,Dobrá nechám vás tu samotné." Pak už jen slyším jak jí pod botami křupou větve a sníh. V tu chvíli mnou projede myšlenka.

,,My nesedíme na sněhu že ne?" ,,Ne, na dekách. "  nastalo ticho a pak mi před ústa položil chleba. Hladově se do něj zakousnu. ,,Jak dlouho tu jsme?" ,,Dneska to je týden." další kousnutí. Chvíli jsem chleba žvýkala, než jsem položila druhou otázku. ,,Welste ty víš že tohle je špatně." špitnu. ,,Proč jí pomáháš?" ,,Jez." ,,Neodpověděl si mi." ,,Řekl jsem jez.",, Prosím."
,,Slečno Bellová nebudu to opakovat. Kousni  si.

,,Před pěti lety jsem sloužil ve službách krále. Jednou vypukl požár v paláci kam jela královská rodina na prázdniny. Samosebou požár vyvolala má sestra." odmlčí se a dá mi znovu kousnout. Poznala jsem že se mu o tom blbě mluví ale přesto mi to říká.
,, Pomohl jsem lidem ven, jenže tam zůstala jedna... žena. Služebná, vrátil jsem se pro ní a našel jí polomrtvou  a pak spadl trám." další ticho. Trpělivě jsem vyčkávala. Ticho se prodlužovalo a já začala uvažovat že mi to už nedořekne, když znovu potichu promluvil.

,,Palác se zřítil, všichni mysleli že jsem mrtví. Nikdo ani jenden se mě a jí nevidal hledat. Ten den jsem přišel o půlku obličeje. Našla mě až Anja, která prohledávala trosky. Slíbil jsem jí oddanost za to že mě a té ženě pomůže." ,,Je mi to líto." ,,Minulost nezměníte slečno."
,,Ne ale budoucnost můžeme změnit spolu. Tvá sestra, jestli si ochoten jí tak nazívat, tě zachránila jen proto že si jí slíbil věrnost. Tohle není budoucnost naší země tohle bude její zkáza." nechala jsem dolehnout svá slova. Ozvalo se zašustění jak se Welst přemístil k Zoe.

,,Jak, jak to dopadlo s tou ženou?" vyzvídala opatrně. ,,Zemřela rok na to." odpověděl stroze. ,,Jez... Máš horečku. Doufejmě že to do zítra zvládneš, když se chtěli sejít až zítra." zamrmlal. Zoe má horečku! V hlavě se mi rozsvítilo varovné rudé světlo. Nesmí sedět v té zimě a mokru. ,,Přinesu vám deku." a pak se vzdálil.

,,Myslíš.. myslíš že nám pomůže?"
,,To nevím Zoe. Jak ti je?" ,,Hrozně, hoří mi krk a každé polknutí je utrpení." ,,Tak nemluv a snaž se spát. Spolu to přečkáme." ,,Díky Belatris že mě snažím povzbudit a seš tu semnou." jasně že jsem tu s ní, kam bych šla? ,,Nemáš zač."

Křupaní sněhu jsem slyšela z dálky. Zlepšuje se mi sluch. Něčím teplím mě přikryl a vtiskl mi do ruku něco chladného o co jsem se okamžitě řízla. Neybl to nůž ale ani dýka. Bylo to sklo. Precizně vyhlašované sklo na dřevěné rukojeti. Zašeptal mi do ucha.
,,Až bude ta správná doma." pak se odtáhl a zřejmě šel za Zoe. ,,Tvá přítelkyně má vysoké horečky a zimnici. Její doopravdy zle." bolelo mě to poslouchat ale nic jsem nemohla udělat. Vlastně jsem se nemohla pohnout.  ,,Anja přestala být mou sestrou,když mi bylo 9." ,,Kolik jí je?"
,,Anje? 22."  ,,A tobě?" ,,21." ,,Až budem na zámku přemluvím  doktorku Marhullovou aby ti udělala na tu tvář novou. Něco jako protéza." ,,No to by si byla laskavá ale nyní by sis měla odpočinout. Zítra je velký den. A pokud to doopravdy princové udělají tak i pro celou zemi." Jenže oni to neudělají, chtělo se mi křičet. Ale zadusila  jsem je v sobě. Opřu si hlavu i strom. Nyní se nemohu dívat ani na noční oblohu. Snad je Em a matka v pořádku a Zac s  Lukasem, mé komorné, všechny soutěžící Selekce. Edlin jsem nemusela ale tohle bych jí nepřála.

Opřu si hlavu o strom. Začaly mi drkotat zuby a podle toho jak se ochladlo, muselo zapadnout slunce.
,,Pití" hlas jsem neznala.
,,Corin?" Zoe. Corin? Tak se jmenuje majitel hlasu? ,,Ano jsem to já Zoe."
,,Kdo jste?" ,,Kdy jste byla v bezvědomí dělala jsem Zoe společnost. Jsem Welstova kamarádka." dá mi napít. ,,Řekl mi o  tom co ti dal." nakloní se ke mě. ,,Pomůžu vám taky, ale jen když zajistíte  bezpečí mé mladší sestře Daien. ,,Zajistím." řeknu s námahou. Máme spojence, máme naději. Kroky se vzdálili. ,,Zoe my to zvládneme. Máme naději."

,,Nemyslím si." trhnu sebou. Už zase, zasténám v duchu.  Helion.
,,Nepřibližuj se." vyhrkla jsem. ,,A kdo mi v tom zabrání?" na prázdno polknu. ,,Já." ,,Ale no tak Daien nech toho. Vždyť ti není ani jedenáct let. "
,,Třináct. Je mi třináct A je nech na pokoji." ,,Daien co tady... Helione! Už zase? Víš že ti to Anja zakázala."
,,Máme je vrátit živí ale nikdo neřekl že se s nimi nemůžem pohrát."
,,Varuji  tě. Aby nezrušili dohodu." to by byl pádný důvod. Ženy před vstupem do selekce musí podepsat že neměly žádný styk s mužem.

,,Dej si pozor Corin. A až přkročíš hranici nezachrání tě ani ten tvůj Welst." ,,Není můj."  ,,Hej!" křiknu. Ani nevím kde se to ve mě vzalo. ,,Daien odcházíme." ,,Ale..."
,,Dělej." dvoje kroky se vydali kam si do prava. ,,Ještě se uvidíme slečno." zašeptal mi někdo do ucha a pak se ozvaly i jeho vzdalující kroky.

Zítra tahle noční můra skončí. Zítra budu zase v zámku. Zítra Zoe dostane léky. Zítra, zítra už bude dobře. Aspoň jsem v to doufala. Pevně stisknu víčka.

A ještě jednou ahoj,
Změnila jsem obálku knihy snad se bude líbit. A prosím o odpovědi na horní otázku.