Selekce pro Dvojčata

Schůzka a Odpuštění

,,Slečno stávejte!" překulila jsem se na bok. ,,Belatris stávejte." otevřela jsem oči a nad sebou spatřila Lindu. ,,No konečně." zamžourám a posadím se. Sára otevírala okno a Mira si připravovala věci. Vylezla jsem z vyhřáté postýlky. Linda se usmívala od ucha k uchu. ,,Včera jsme vám udělaly šaty. Snad se vám budou líbit." na to odstoupila a mě se naskytl pohled na šaty.

,,Páni to je nádhera! To jste  šily?" ,,Ano." ozvalo se trojhlasně. ,,Děkuji." ,,A teď honem převlíkat." rozkáže Mira. ,,Jistě Generále." zasalutovaly jsme ji všechny. Linda mi pomohla do těch nádherných šatů. Sára mi vyčesala vlasy do vysokého culíku a nechala mi dva prameny volně, aby mi lemovaly obličej. ,,Chcete namalovat?" ,,Jenom lehce Miro."

,,Hotovo!" pohlédla jsem na sebe do zrcadla. Vypadala jsem jak princezna. ,,Jste velmi šikovné." ,,My víme!" usměju se a každou obejmu. Před mím pokojem stál zase ten poručík. ,,Dobré ráno." ,,Dobré ráno i vám slečno." ,,Jo jo na vykecávání bude čas později." pohlédnu na Miru, která už mizela v chodbě. Kývnu na vojáka a doběhnu Miru. ,,Dávejte si pozor. Aby vás nepověsili za velezradu koruny teď jste majetek, královské rodiny. Patříte jenom princům." ,,Proč si se nepřihlásila do Selekce?" ,,Mám ráda svojí práci. Navíc bych oproti vám neměla šanci." ,,Máš ráda prince?" ,,Ano ale ne tak abych si je mohla vzít." přikývnu. ,,Jsme tady. Dobrou chuť." ,,Děkuji."

V jídelně byli skoro všichni. Přisedla jsem si vedle Krystyn. ,,Armen vyhodily." ,,Jak to?" ,,To nevím vím jen to že šla za princi a něco nebo spíš o někom jim říkala. Ví se že se princ Arman strašně naštval a poslal ji domů." nebyla jsem schopna cokoliv říci. Do jídelny vešli princové. ,,Omluvte dneska naši matku a otce na snídani se nedostaví. Zítra večer se bude konat bál na  oslavu vašeho příjezdu. Za týden ve středu pak správy. " ,,Dneska budete mít z velké části voln aby jste se svými komorními   vybraly šaty" oba nám popřály dobrou chuť a odešly. V tu ránu se spustila hádka. Jaké šaty budou nejhezčí jestli se k modré víc hodí červená nebo růžová. Jaká barva je teď v módě atd... Krstýn se na mě podívá. ,,Jakou barvu budeš mít?" pokrčím rameny. ,,To netuším asi nechám svým komorným volnou ruku. A ty?" ,,Já chci mít šaty v růžové.' pohlédla jsem na svou sestru. ,,Ještě nevím poradím se s komorníma." ,,Já chci šaty v zelené." ozvalo se zprava, kde seděla Astra. ,,Jass?" ,,Určitě tmavě modrá." ,,Cho?" zeptá se Em. ,,Pravděpodobně tyrkysová." ,,Kde je vlastně Zoe a Lotte?" ,,Zoe se udělalo špatně a Lotte včera umřela babička." přitiskla jsem
ruku na pusu. ,,Je v pořádku?" holky pokrčili rameny. Rychle jsem dojedla a vydala se za Lotte do pokoje.

Našla jsem ji plakat na zemi. ,,Běžte pryč!" křičela. ,,Lotte to jsem já Belatris." zvedla ke mě uslzené oči. Roztáhla jsem ruce a ona mi vpadla do náručí. ,,Babička se o mě starala, když mi zemřela máma. Bratr to nesl špatně a otce držela nad vodou babička vlastně držela nás všechny. A teď je pryč!" obímala jsem Lotte a kolíbala jsem se sní sem a tam. ,,Všechno bude dobré." stáli jsme tam a povídaly si až do oběda. Vyprávěla jsem jí zážitky z domova a o své babičce. Také jsem ani řekla že bude bál což ji vykouzlilo na tváři úsměv. A nakonec se náš rozhovor stočil k dvou mladíkům. ,,Už si mu to odpustila?" ,,Ne." ,,Včera z tebe nemohl spustit oči." ,,To je sice možné ale na vás ostatní se taky díval." ,,Ne nedíval." ,,Měli bychom jít na oběd." odvedla jsem rozhovor jinam.

Na oběd už přišla celá královská rodina. Zac se na mě za celou dobu nepodíval. Dojedla jsem a vydala se do svého pokoje. Nikdo tam nebyl jen na stole byl puget růží. Došla jsem k nim a přivoněla  si. Byli překrásné. Chtěla jsem je zvednou, kdy z nich vypadla malá žlutá obálka. Otevřela jsem ji a vytáhla z ní lístek.

Ve 4 na zahradě u jezírka. Přijď v čas.
Zac.
                     PS: Doufám že se růže líbí.

Protočím panenky a podívám se na hodiny. Byla jedna hodina. Vytáhla jsem svůj blok a začala ty růže malovat. Po asi dvou hodinách přišli komorné. ,,Slečno přejete si mít jakou barvu šatů na bál." ,,Asi fialovou." ,,A vlasy?" zajímala se Sára. ,,Nevím,  třeba rozpuštěné?" ,,Dobrá a střevíčky nebo balerínky?" ,,Střevíčky." ,,Dobrá slečno budete ještě něco potřebovat?"
,,Ne děkuji." holky se na sebe podívají a odejdou. Chvíli po nich jsem z pokoje vyšla i já  a vydala se do zahrady. Nezměnila se. Šla jsem po vydlážděné cestě k jezírku. Už zdálky bylo poznat že tam stojí postava. Stála ke mě zády. Došla jsem k němu a stoupla si vedle něj. ,,Mám to brát jako schůzku?" zeptám a zahledím se na ně. Přikývl. Chvíli bylo ticho a já svůj pohled přesměrovala na hladinu jezírka. ,,Pamatuji si jak si pro mě skočila i když si neuměla plavat." řekl potichu. ,,Byl si mým kamarádem nemohla jsem tě tam nechat." ,,Chápu že si měla právo se na mě naštvat ale ublížilo mi, když jste odýžděly a ty ses semnou nerozloučila s Lukasem jo ale ne semnou." ,,A ty se mi divíš?" ,,Teď už ne." znovu nastalo ticho. Koukali jsme jeden na druhého a pak řekl větu, kterou jsem nečekala že od něj někdy uslyším. ,,Omlouvám se ti za všechno." překvapeně jsem zamrkala. ,,I za ten dortík, který díky tvoji vině, skončil na mojí hlavě?" rozesmál se. ,,Ano i za to se ti omlouvám." ,,Proč se mi omlouváš."
,,Já nevím." povzdychl si. ,,To je právě ono. Já vždycky věděl proč dělám to co zrovna dělám. Jenže pak po několika letech se přede mnou objeví dívka, na kterou jsem jako malí kluk chtěl udělat dojem a já nevím co mám dělat." sleduji ho jak se dívá na hladinu jezírka. ,,Už sis našla kamarádky?" změní téma. ,,Ano našla." podívám se též na hladinu jezírka. ,,Líbí se ti pokoj?" ,,Ano dostala jsem skvělé komorné." ,,To jsem rád." znovu nastalo ticho. ,,Zacu." ,,Hmm?" ,,Odpouštím ti." Zac se na mě překvapeně podívá a já udělám tu největší pitomost jakou jsem v tu chvíli mohla udělat. Strčila jsem do něj a on skončil ve vodě. Hladina vody se pod ním zavřela a on už nevyplaval.

Zarazím se. Nemusela jsem se dlouho rozmýšlet a skočila jsem za ním. Našla jsem ho celkem rychle a dostala ho na běh. Měl za vřené oči. Naklonila jsem se k němu. ,,Zacu." nic. ,,Zacu otevři ty oči." nic. ,,Zacu prosím!" na to vyprskl smíchy a začal se smát. ,,Volala a minulost se opakuje!" smál se. Praštila jsem ho do ruky. ,,Já tě nenávidím." ,,Já vím." smál se dál. Pak se zarazil a posadil se aby mi viděl do očí. ,,Zase si pro mě skočila."
,,Překvapivě jo." ,,Přátelé?" nadzdvihnu obočí. ,,Přátele." souhlasím. Pomůže mi zvednout a spolu se vydáme k zámku.

UFF.....

Pololetí se pomalu blíží ke konci a všichni učitelé dávají testy a různé projekty. To je furt projekt sem projekt  tam a já pak nestíhám psát. Moc se omlouvám. Ale už mám skoro hotovou další kapitolu. Včra jsem měla čas tak sem ji rozepsala. Doufám že se tato kniha líbí a i tato kapitola.