Surprise

5.

Nebyl to dobrý den. Krom toho že jsem byla zklamaná z toho závodu, hokejisti prohráli s Němci přípravák.

Když se vrátili já už byla dávno na hotelu i po jídle. A jestli semnou dneska budou chtít mluvit jsem nevěděla.

Abych se trochu odreagovala zavolala jsem domů rodičům. Za celou dobu co jsem byla v Číně jsem jim jenom psala a mamka už na mě doléhala s tím že mě chce vidět a slyšet. Tak jsme dali videohovor.

Řekla jsem jim něco málo ze závodů, ukázala jim pokoj a pověděla jak to tu asi vypadá,ale hlavně mi řekli jak se mají oni a jak se mají doma na Slovensku. Mamka se rozpovídala o tom kolik jim tam napadlo sněhu a že byli u strýčka s bratrancem v Popradu. Až jsem zapomněla na tu otázku kterou jsem ji chtěla položit. Zda si náhodou nepamatuje nějakou paní Slafkovskou z nemocnice když jsem se narodila.

Často jsem nad tím přemýšlela a když můžu mít odpověď, zapomenu na to.

Jako tomu bylo zvykem odpoledne jsem si zašla znovu ven a také jsem doufala že jim v jídelně zbyli takové dobré koláčky nebo co to bylo k obědu. Už tam nebyli bohužel, za to jsem tam potkala ty tři mladý hvězdy u kafe jak si povídají.

Snažila jsem se dělat že je nevidím a vzala si tam nějakou vodu, ani nevím jakou a k tomu jablko.

,,Natálie nemysli si že nám jako utečeš." Objevili se u mě ještě dřív než jsem vůbec vyšla zpátky ven.

,,Aaa,Cože? Jé ahoj." Dělala jsem strašně překvapenou,což mi docela šlo.

,,Sis nás jako nevšimla? To je špatný." Zamumlal Šimon. Tak normálně bych si jich asi nevšimla kdybych je neznala, a nebo taky kdybych neměla čočky, neviděla bych vůbec nic třeba... Avšak já teď dělala že jsem doopravdy byla mimo a nevěděla o nich.

,,Omlouvám se vám,ale co si budem, horší jak dnešní závod nebo váš zápas to nebude."

,,To máš pravdu, dnešek se nám nikomu nepovedl." Přikývl Kňažko.

,,Tak nám ještě o nic moc nešlo,u tebe je to větší škoda. Co jsme si našli, tahle trať byla tvá oblíbená." Naznal Juraj.

,,Jo to jo. Teď už budu mít asi jen jednu možnost ukázat co umím než odletím."

,,To tady nebudeš celou olympiádu?" Vykulil oči Šimon.

,,Pravděpodobně ne. To bych musela zajet bednu na pěti kilometrech,což je úplný nesmysl. Pak bych tu zůstala kvůli hromadnemu startu,avšak jak říkám,šance jsou nulové." Pousmála jsem se.

,,No tak to je horší jak dnešní výsledky. My tě tu potřebujeme hezky celou olympiádu jako. Musíme ti koupit nějaké super brusle." Začal Šimon.

,,Seš v Číně, tady seženeš všechno. Takže ti musíme koupit nějaký raketový brusle s motůrkem který jedou tak stovku v hodině." Zamyslel se Juraj.

,,Přesně, aby jsi předjela i ty Nizozemky. Měla by jsi medaili a ještě by jsi tu zůstala s námi. To je výhodný." Uznal Kňažko.

,,Jo tak mi ty brusle sežeňte, potom není problém tu s vámi být."

,,Koukneme se na Aliexperess třeba je tam budou mít." Navrhl Šimon.

,,Tam mají skoro vše. Když už tam budu mohl bych se podívat jestli nemají i nějaký samostřílící hokejky, které by dávali samy od sebe gól." Zasmál se Kňažko.

,,Joo, to bychom také nutně potřebovali. Jinak neprojdeme ani do čtvrtfinále a to by bylo velké zklamání." Řekl Juraj.

,,Tak já se po poradě s trenérem a večeři za vámi stavím, docela mě to zajímá co najdete."

,,Jo to nás taky. To tam budou nějaký číňanky na hodinu ne. Víte co myslím. Místo bruslí a hokejek sem přijdou random čínský borky." Chechtal se Kňažko. Ach ten jejich smysl pro humor...

,,Upřímně, to já bych si radši tady nechal jako výpomoc Natku a ne nějaký číňanky co ani nevědí co to je hokej." Objal mě kolem ramen Juraj.

,,To je milé." Usmála jsem se na něj.

,,To je nápad, když ti nenajdeme raketový brusle, přemluvíme Ramseyho aby jsi tu s námi byla jako kustod." Vypadlo ze Šimona.

,,A co bude s Markem, mým trenérem, ten se nemůže beze mě vrátit na Slovensko." Našla jsem v tom zádrhel.

,,Z toho uděláme trenéra na techniku a bruslení,není problém." Vyřešili i tohle. Následně už jsme se oddělili a já na chvíli měla klídek od všeho. I když už jsem se těšila co ti tři zase vymyslí a co budeme dělat večer,protože s nimi byla celkem sranda. Bylo jim jedno co jsem zač, nevěděla jsem jestli oni ví jaké mám problémy se sluchem a zrakem, spíše si myslím že to neví,ale i tak... Za ty tři dny jsme se dost skámošili.

,,Tak copak jsi dělala celé odpoledne?" Zeptal se mě Marko, když jsem došla za ním na pokoj abychom si probrali ještě ten závod a vymysleli program na další den.

,,Emm... já? No volala jsem domů a byla se projít venku." Chvíli mě trvalo než jsem přepla mozek aby dělal to co měl. Ti kluci mě začali vykolejovat.

,,To je fajn, tvůj táta mi psal, takže vím. A ty jsi se potkala s hokejisty co?" Vybafl na mě s touto informací. A jak tohle ví?

,,No jo... Ale byla to náhoda, oni byli taky v jídelně a akorát jsme šli spolu na pokoje. Řekli jsme si pouze jaký dnes byli ten závod a jejich zápas." Plácala jsem něco abych to zakecala.

,,Jo však v pohodě, já jen že jsem byl v obchodě abych koupil něco na domů a viděl jsem vás. Neber to jako výslech, jen mimochodem aby z toho nebylo něco víc. Už teď si myslím že se nesoustředíš tak jak máš a umíš. Máš před sebou tady pravděpodobně poslední závod, tam by jsi měla ukázat své kvality." Uklidňoval mě.

,,Jo, já se na to plánuji soustředit co nejvíce, akorát mám problémy s tou nervozitou." Zabrblala jsem. On to chápal a radši než aby ze mě něco doloval, vymýšleli jsme tréninkový plán na další dva dny,které měli být bez závodů.

Po téhle naší poradě jsme odešli na večeři a já u toho měla dost na spěch, protože jsem chtěla jít za kluky, avšak když jsem ťukala na Juraje a na Šimona nikdo mi neotvíral a ani hlasy na chodbě slyšet nebyli že by někdo na tomto patře byl a psát jsem jim nechtěla.

Přišlo mi to vlezlé a radši jsem čekala na pokoji až uslyším někoho vedle na pokoji kde byl podle toho co jsem zjistila Gernát,který má často návštěvy.

To by pak vysvětlovalo ten hluk co tam je do půlnoci.