Surprise

12.

,,Juraj to zase vyhrotil, přesně jak jsme si mysleli." Přišla jsem za kluky na pokoj ješte večer, protože další den kvůli jejich zápasu nebyl čas. A hned jak si mě Šimon všiml,toto mi sdělil.

,,Ach jo." Šeptla jsem.

,,Co ach jo? Něco se děje? Už víš jak zítra budeme hrát?" Slyšel mě Daňo.

,,Jo no, co vy dva spolu kujete." Mrkl po nás Gernát.

,,My nic..." Mávla jsem nad tím rukou.

,,To si povídejte číňankám dole na recepci. My nejsme slepí." Zamumlal Juraj.

,,Něco spolu plánujeme."

,,To bude asi velký." Uchychtl se Hrivík.

,,Jak pro koho." Pokrčil Šimon rameny a sedli jsme si k nim.

,,Dáme zase Fifu?" Zeptal se Čerešňák.

,,Že se ptáš, to je jasný." Odpověděli mu všichni a už si žhavili mobili a skládali týmy. Já hrát nechtěla, ale to se Kňažkovi nelíbilo a nechal mě abychom se střídali, super. Jim to ještě budu kazit.

,,Mám malou otázku." Špitl ke mně sotva slyšitelně Kňažko když jsem se pořádně soustředila na hru.

,,Co?" Reagovala jsem rychle a nespustila oči od obrazovky.

,,Je to divný,ale vy spolu s Němcem nic vážně nemáte?" Vyhrkl na mě toto.

,,Proč si to furt myslíte? Nic se nestalo mezi námi, vůbec. Akorát si rozumíme a dost mi pomohl psychicky."

,,Já vím, akorát to tady už kluci vidí jinak, No nevím..." Zabrblal.

,,Možná mezi námi někdy něco bude, ale co si budeme, já mám ráda Jurka." Špitla jsem. Doopravdy jsem nechtěla aby to kdokoliv slyšel.

,,Okej... Tady to ještě bude zajímavý..."

,,Teď mě něco napadlo." Objevil se mě v hlavě takový menší plán, který bych nikdy dřív nevymyslela.

,,Co?" Nechápal a vzal si mobil aby mohl hrát on.

,,Zeptám se Šimona jestli si něco nezahrajeme..." Pousmála jsem se.

,,To ne? Toho by taková klidná a hodná holka nebyla schopná." Nevěřil mi.

,,Co kdyby jo?"

,,Chci být u toho kdy se domlouváte." Usmál se a následně jsme se věnovali už jen hře. I když já většinu času vymýšlela ten svůj plán. Jo bylo těžký jít za Jurajem a zeptat se ho jak to jako máme mezi sebou, lepší bylo vymýšlet blbiny...

Už další den ráno hráli kluci poslední zápas základní skupiny. Marka jsem přemluvila abychom tam šli, akorát jsem si musela přivstat abych stihla jít běhat a narazila večer jsem měla ještě stihnout posilovnu.

,,Víš co je zvláštní Naty?" Začal Marko, když jsme se dostali do arény a kluci už kroužili po ledě.

,,Nee?" Nevěděla jsem co právě myslí.

,,Za ten týden co tu jsme mi přijde že sis tu našla hodně dobré kamarády." Kývl směrem k ledu.

,,Ehmm... Jak to myslíš?" Dělala jsem blbou.

,,No první den jsi se tvářila když přišli že s nimi nechceš být ani minutu a to se dost změnilo. Slyšel jsem vás mluvit spolu na chodbě a viděl tě s nějakými i venku... Z toho už se nevykecáš Natko." Sice měl klidný výraz,ale já se bála aby mi tohle hnedka nezakázal a začala vymýšlet různé výmluvy a co na to říct.

,,Já vím,ale oni jsou hodný a navíc je s nimi sranda a oni mě taky mají rádi a rozumíme si.... A taky mi dost pomáhají se třeba soustředit, mají velkou zásluhu na tom mém bronzu." Vykoktala jsem něco ze sebe.

,,My s rodiči jen nechceme aby jsi se do něčeho zamotala a začínala si s nimi, protože po olympiádě půjdeme každý jinam."

,,No já vím, to asi nehrozí..." Mírně jsem se pousmála. Na tohle už bylo asi pozdě.

,,Jak asi? Natko do teď jsi se s nikým krom Terky moc nebavila a teď z ničeho nic nároďák? Navíc ses pěkně rozjela i chováním." Zvýšil hlas. Prosím jen ať to kluci neslyší, avšak ti měli svých starostí dost.

,,Dobře, já to chápu." Otočila jsem se zpět k ledu a začala přemýšlet co se asi bude ještě všechno dít. Marko měl pravdu, je lepší si s nimi nic nezačínat, ale já už tak udělala a teď nebylo cesty zpět.

Lepší než řešit tyhle záležitosti bylo fandit klukům. Doufali jsme že vyhrajou aby měli co nejlepší pozici pro osmifinále. A také se to povedlo, poprvé tady na olympijském turnaji. Lotyše přehráli 5:2 a ten hlupoň sněhulák jak jsme ho se Šimon nazvali dal další gól. Zatím si tu jel pěkný bomby. Co zápas, to minimálně jeden gól. Pro něj to bylo jen a jen dobře směrem k draftu.

,,Ten Slafkovský je celkem dobrej co? Ramsey říkal že ho sem ani moc nechtěl brát,ale už po dvouch zápasech věděl že udělal dobře." Snažil si mě udobřit Marko cestou na hotel, protože za celý tři hodiny jsem s ním nepromluvila.

,,Asi jo." Pokrčila jsem rameny.

,,Bavíš se nějak s ním,když se znáte vlastně už od narození?" Poznatek, co ho to zajímá?

,,S ním moc ne,i když já se bavím tak ve směs se všemi."

,,A s kým asi nejvíc? Jsem čekal že to bude právě Juraj." Nenechal toho. To si mě plánuje hlídat nebo chce říct jejich trenérům ať kluky zamykají na pokoji a nechají mě být?

,,Říkám že nevím,je to těžký určit. O samotě jsem s žádným nebyla." Protočila jsem očima, už jsem musela lhát, přestože do teď, do téhle olympiády jsem byla hodně vzorná a mockrát si toto nedovolila.

,,To je jenom dobře. Když s nimi budeš ve velké skupině nevadí mi to. To se ti nic nestane,ale s žádným nebuď sama, nikdy nevíš co je může přepadnout za choutky a úmysli." Poučil mě. Akorát já tohle už zjistila a teď se do toho sama chtěla jaksi uvrtat. Kdyby jen věděl co vše se tu děje...