Surprise

8.

Celý večer jsem měla volný, kluci zamnou nepřišli což mě možná i trochu mrzelo,ale zároveň jsem byla ráda že mám klid. Oni sami toho měli hodně a já se tak snažila koncentrovat aspoň na ten trénink aby Marko viděl že nejsem tak špatná jak se tu zatím prezentuji.

No bylo to v mém podání asi lepší. Marko už se usmíval, když jsem končila ten trénink a měla se pouze jen tak ještě vyjet a popřemýšlet jak zítra pojedu. Nebo vždycky jsem dělala že přemýšlím o taktice, ale záleží s kým pojedu ve dvojci a také jak se na zítra vyspím. Celkově to všechno mohlo být zítra jiné.

,,Dneska už o něco lepší, večer můžeš zase zavolat domů a pořešit s mamkou nějaké blbosti aby jsi zítra byla ještě rychlejší." Pochválil mě Marko.

,,Jak? No mohla bych..."

,,Táta mi volal prý jestli nejedeš v něčem s těmi hokejisty, protože prý zaslechl že jsi se ptala na Slafkovského,ale já vím že nee. A jestli, věřím že jsi chytrá a víš kde jsou hranice." Pousmál se. No super, takže si mě teď možná bude hlídat. To mi ještě chybělo.

,,Jenom jsem si ho hledala na googlu a překvapilo mě kdy a kde se narodil. Nic víc v tom není a nebude." Vzala jsem si všechny věci a chtěla být co nejrychleji pryč. Markovi jsem asi začala přicházet svým chováním nějaká divná,ale já si to moc nechtěla připustit. Po příchodu na pokoj jsem chtěla aby zamnou už někdo z kluků přišel,ale jim začínal zítra také turnaj, měli toho na práci dost.

A abych se na pokoji neunudila k smrti, pustila jsem si na druhý pokus ten seriál. Ani tentokrát se mi však nepovedlo ho dokoukat.

,,Natko? Žiješ ještě?" Vtrhl mi do pokoje Šimon jen tak.

,,Proč by ne? Dlouho jsem vás ale neviděla. Přesně 24 hodin." Naznala jsem.

,,Jo my toho měli taky dost. Zítra nám začíná turnaj a už teď nějak nevíme co dělat, nebo prostě jak nejsme sehraný moc nám to nejde." Zamumlal.

,,A proč jsi vůbec tady? Takhle sám?" Chtěla jsem vědět.

,,Mám otázku. Předevčírem jak tu byl Juraj. Ono se mezi vámi něco stalo co?" Vybafl na mě s tímto.

,,Jak to víš? A navíc asi to nic nebylo." Pokrčila jsem rameny.

,,Tak oba dva jste byli úplně mimo když jsme přišli a Juraj od té doby moc nemluví,navíc se včera prořekl trošku... Cituji co říkal když byl na mobilu a já za ním přišel na pokoj: Tyvole proč je ta blbá bruneta tak pěkná a má tak sladký, jemný rty... Na mobilu měl tvůj instagram kdyby jsi pochybovala." Usmál se na mě.

,,To jako říkal o mně? Tak proč semnou od té doby nepromluvil? Pěkně mne štve, protože já nejsem taková jakou mě tady vidíte." Povzdychla jsem.

,,Takže co přesně bylo?"

,,Jo tak, mluvili jsme spolu o rovnátkách a z ničeho nic řekl nějakou blbost a začali jsme se líbat, pak jste přišli vy." Objasnila jsem mu rychle.

,,Ouuu. Vy jste oba strašně divný." Zabrblal.

,,Jak to myslíš?"

,,On si dělal z holek vždycky srandu, protože přeci jenom jsme ještě mladí a teď najednou přijdeš ty a je mimo. A ty? O tobě tu nikdo nic ani neví." Odpověděl mi.

,,To je asi dobře. Kdyby jste to věděli, pravděpodobně by jste mě odkopli jako tomu bylo třeba ve škole a jinde když jsem byla menší." Sklopila jsem zrak.

,,Ty jsi hodně tajemná. Sice jsi se nám hodně přizpůsobila, jakože našemu humoru a stylu života nebo jak to říct, ale sama jsi jiná. Byla jsi taková ustrašená mi přišlo na tom zahajovacím ceremoniálu."

,,To je pravda. Je mi s vámi hezky. Asi se nesoustředím už tolik na sport jako na vás,ale já se bojim prostě." Pohodila jsem rukama.

,,Čeho? Naty ty se potřebuješ někomu svěřit že jo?" Tak to uhodl...

,,Jo,jenže Markovi nemůžu říkat co mám s vámi a rodičům už vůbec ne. Kamarády skoro žádné nemám, jedině holku co semnou dřív trénovala ale sama teď je někde v cizině a závodí."

,,A my tady jako nejsme? Natko s námi též můžeš mluvit, nebo aspoň semnou. Dobře možná jsme někdy drbny a všechno si vykecáme,avšak ty to potřebuješ ze sebe dostat a já slibuju že se to budu snažit nikomu neříct. Jestli to někdo bude vědět, doopravdy půjdu za Ramseym aby jsi tu zůstala." Začal.

,,Šimone. Já o vás také téměř nic nevím. Teda jako jo,ale nic moc soukromého." Namítala jsem.

,,Ne? Ty kecko, kdyby se to všechno co s tebou řešíme dostalo ven,můžeme se jít všichni rovnou pověsit." Žďouchl do mě.

,,Dobře teda. Ono to stejně je i někde na internetu. Takže jde o to že já tady ani neměla být, už od 13 let mě připravovali na paralympiádu. Byla jsem hodně dobrá..."

,,Jak jako na paralympiádu?" Přerušil mě.

,,Počkej tak začnu jinak. Už od malička jsem špatně viděla a slyšela. Na levé ucho neslyším skoro vůbec ani teď a na pravé trošku jo. Mám speciální naslouchátko a když jsem na veřejnosti, většinou mám rozpuštěný vlasy aby nebylo vidět. Dřív to bylo ještě horší. A zrak jsem měla snad ještě horší. Byla jsem na pěti operacích z toho jednu doktoři pokazili, takže mě říkali že od 15 nic neuvidím. Doopravdy já i když jsem měla brýle a čočky viděla jsem celkem špatně. Proto jsem jezdila na ty para závody. Akorát já v 15 teprve dospěla a všechno se během měsíce změnilo, jako nějaký zázrak. Nebo prostě zlepšil se mi sluch a především zrak. Najednou už mi vystačili pouze čočky a nemusela jsem mít několika dioptrické brýle. Nevím je toho hodně."

,,A kvůli tomuhle že jsi takhle statečná by jsme se s tebou neměli bavit? Tohle je úplně, wau..." Byl překvapený.

,,Já nejsem moc společenská a navíc, lidi si ze mě často dělají srandu že nic nevidím a nic neslyším a utahují si ze mě a já se nedokážu bránit. Navíc mám ještě ty rovnátka a jsem celkem vysoká. Vy jste snad vůbec první parta která mě mezi sebe takhle vzala a k tomu tady je ještě Juraj. Po té jeho puse jsem úplně mimo a asi jsem k němu začala cítit něco víc..." Špitla jsem.

,,Já nechápu ty lidi co takhle odsuzují jen co se něco dozví. Dobře vím, my taky jsme někdy takový hodně bláznivý, ale všechno má své hranice. A to s Jurajem, asi mu půjdu dát přes hubu aby aspoň začal mluvit a nebyl tak odrovnaný."

,,Skvělý nápad, myslíš že to pomůže? Já stejně za dva dny odletim, toho se obávám nejvíc. Pak nebude už nic. Vy si na mě ani nevzpomenete." Pousmála jsem se posmutněle.

,,Tak musíš udělat zítra vše pro to aby jsi  byla co nejvýše. Já chci aby jsi tady zůstala a nejsem sám, samozřejmě se o tobě bavíme třeba v autobuse nebo v šatně, takže já vím své." Obejmul mě kolem ramen.

,,Nechci se ani ptát co ohledně mě vše řešíte." Zasmála jsem se.

,,No vůči tomu že teďka by bylo vhodné ti dohodit Juraje tak to je lepší nevědět."

,,Taky si myslim. No nic Šimi, co máte dneska ještě v plánu?" Zeptala jsem se.

,,Teďka odpoledne jdeme na led, ráno jsme se byli proběhnout a odpočívali jsme. Takže nějaký sraz by mohl být večer... Zítra už asi ne, ledatak někdy po obědě." Začal vymýšlet.

,,Dobře, kdyby něco dej mi vědět. Ty budeš tady taková moje spojka."

,,Je mi to jasný. Tak si užij odpočinek." Zvedl se.

,,Hah, a ty si užij trénink. A díky!" Řekla jsem ještě než odešel. Pomohl mi...