Surprise

6.

,,Natyy?" Ozvalo se klepání na dveře, když jsem měla v televizi zaplý jeden seriál.

,,Je otevřeno!" Zakřičela jsem na zpět.

,,Není tady Němec s Kňažkem?" Objevil se v pokoji samotný Juraj.

,,Ne? Proč?"

,,Měli jsme meeting v té místnosti dole u recepce a oni mi někam utekli zmetci." Vysvětlil mi.

,,Tak tu můžeš být u mě a třeba tě tady najdou." Naznala jsem a vypla ten seriál.

,,Jestli ti to nevadí... Na co jsi to koukala?" Zajímal se.

,,Na Euphorii, je to něco nového,ale moc jsem to nevnímala, takže si to pustím někdy znova..."

,,Můžu mít jednu otázku?" Začala jsem, protože jsem nechtěla aby bylo ticho.

,,Proč máš jako hokejista rovnátka?" Pokračovala jsem, docela mě to zajímalo.

,,Když mi je nasazovali byl jsem malej a nevěděl jsem že budu hrát hokej na takovýhle úrovni, tehdy mi to navíc moc nešlo a chtěl jsem dělat něco jiného. A teď mám stejně košíček a chránič na zuby, takže to nějak nevadí. A ty je máš jak dlouho?" Mávl nad tím rukou.

,,Já asi čtyři roky, někdy za půl roku by mě je mohli už sundat." Pousmála jsem se a nastalo ticho.

,,Víš co mě dlouho zajímalo?" Prolomil ten klid Juraj.

,,Ne?" Otočila jsem se na něj.

,,Rád bych věděl jaký to je,když se líbají dva lidi co mají rovnátka, jestli to o sebe nějak tře nebo bolí." Vypadlo z něj.

,,Co?" Vykulila jsem na něj oči. Vůbec jsem nechápala jak to myslel, nebo jako jo,ale nevěděla jsem proč to říká zrovna mně.

,,Tohle..." Ani to nedořekl a spojil naše rty. Nějak mi nedocházelo co se děje a pouze s ním spolupracovala. O můj bože tenhle kluk líbá úplně skvěle!

,,Je to lepší jak normálně, beztak ale za to můžeš ty." Odtáhl se a tuhle větu jsem nechápala ještě víc než to co se dělo před chvíli.

,,Já... Cože?"

,,Natko nemáš tady Slafkovského? My mu utekli a on zmizel." Přišli na pokoj Němec a Kňažko, takže odpověď jsem nedostala.

,,Vy jste takový blbí, já vás hledal a vy nikde." Zvedl se Juraj z postele a začal jim nadávat.

,,Hele jako nemusíš hned být tak vytočený. A copak že si šel sem za Natkou." Mrkl po něm Šimon.

,,Já se jí jen chtěl zeptat na ten závod ráno,nechtěl jsem být sám." Vymyslel si něco o čem nepadlo ani slovo mezi námi.

,,Jo taak. Už jsme si mysleli aby jste náhodou jako něco tady spolu nedělali..." Zadržoval smích Kňažko.

,,To nehrozí..." Zamumlal Juraj. Jojo vůbec nic se nedělo přeci,jen něco co nedává vůbec smysl.

,,Ne? Ani se nedivím, dneska nikdo z nás nemá dobrou náladu." Potvrdil to Šimon, to měl pravdu.

,,Jo a nějaký raketový brusle ani super samostřílící hokejky jsme nikde nenašli. Jako nechápu proč to ještě nevyrábí..." Postěžoval si Kňažko.

,,Tak to ne... V tom případě se za čtyři dny hezky rozdělíme, protože já tu déle nebudu."

,,To teda ne, musíš se zmáčknout a dojet pro bednu aby jsi tu s námi zůstala. Jestli ne, uskutečníme plán B." Povyhrožoval mi Kňažko.

,,Mě váš plán B nevadí,ale nevím co Marko. Nějak to uděláme že jo."

,,Přesně,takže neflákej tréninky a ve čtvrtek vyhraj. Konec diskuze, protože takhle to bude nejjednodušší." Rozhodl to Šimon,super. Kéž by to bylo takhle jednoduché.

,,Když tady zůstanu,což znamená že vyhraju medaili, Vy budete muset taky. Jestli ne, tak nevím. To jsou mé podmínky." Naznala jsem.

,,A jak asi máme zjistit že vyhrajeme medaili?" Namítal Šimon.

,,Si kupte věštící kouli. Třeba to vyvěštíte." Poradila jsem jim.

,,Jo,čarodějové. To spíš bude chtít někoho kdo nám bude v každém zápase sázet góly. Třeba by mohl tady tenhle." Poukázal Kňažko na Juraje, který byl opřený o zeď a vůbec nevnímal. No já z toho co se dělo asi před pěti minutami taktéž nebyla moc při smyslech.

,,Co já? Proč?"

,,Co ti je? Jsi se urazil nebo co že nemluvíš?" Žďouchl do něj Šimon.

,,Ne to ne. Jsem unavený." Na oko si zývl. Jo Juraji výborná výmluva, jsi už stejný jako já.

,,Tak pravda je už pozdě... No nic, když tady tenhle chce spát jdeme spát. Dneska už tě necháme. Ale neboj, zítra se stavíme." Rozloučili se semnou a odešli.

Za to já byla dost mimo. Může mi někdo vysvětlit proč mi jako dal pusu? Dávalo by to smysl, kdyby jsme se znali déle nebo se bavili jako super kámoši,ale jaksi se obávám jestli to nebyla nějaká jejich sázka. Což bylo dost možné.

A já jako úplný trdlo se do toho uvrtala. Přesně před tím mě doma varovali a já co, neposlechla.

Z nějakého neurčitého důvodu se mi to líbilo a hlavně i ten člověk se mě začínal líbit. A sakra, to je asi špatný co?

Všechny tyhle myšlenky jsem zkoušela všemožně zahnat. Nejdříve jsem se osprchovala,pak si pustila písničky a usnula. Moc to nepomohlo a až ranní běh mi trošku rozproudil mozek.

To je skvělé se zabouchnout do kluka a ještě lépe do hokejisty ze dne na den. Z ničeho nic,jen kvůli blbé líbačce, která byla dokonalá.

Jo přesně to bylo poslední co bych čekala že tady budu řešit...