Surprise

20.

,,Natko otevřeš mi nebo co děláš?" Probudil mě z mého dopoledního spánku Marko. Už jsem nebyla tak veselá a jenom mě bolela hlava a chtělo se mi najednou zvracet. Jo to je ten důvod proč nepiju.

,,Jojo, já ještě spala. Jak jsme šli spát pozdě, byla jsem unavená." Snažila jsem se před ním vypadat normálně.

,,Doufám že jsi s nimi nepila, ale neslyšel jsem tě s nimi." Začal.

,,Ne, já toho měla a stále mám dost. Navíc já alkohol nemám ráda, pít ještě ani nemůžu kvůli svému věku."

,,To je možná i dobře. Máš rozum." Hah, ne nemám, protože jsem před třemi hodinami pila u Němce na pokoji. Možná bych mu tuhle odpověděla,ale zvládla jsem všechny své emoce udržet.
Naštěstí už mě žádné závody v následujícím týdnu nečekali, takže mi nechal Marko úplné volno do té doby než odletíme. To bylo to co mi chtěl říct a proč zamnou přišel. I když něco mi říká že si mě chtěl zkontrolovat.

,,Kámo Naty mi to totálně dojebali." Přišli mi do pokoje po chvíli kluci. Ještě že tu Marko už byl. To pryč moc dlouho nebyli.

,,Cože? Jak?" Byla jsem zmatená.

,,Asi bude poznat že máme trochu připito,haha." Smál se Šimon.

,,Tyvole trochu? Už vidím ty edity na instagramu až se to dostane ven. Nevadí." Mávl nad tím rukou Cehlárik.

,,Medaile máme, to je nejdůležitější. Co si bude kdo myslet je jedno." Přikývl Regenda.

,,My vlastně máme stejný ty placky co?"

,,Skoro... Krom rozdílné disciplíny by tomu tak mělo být." Pousmál se Gernát. Vzala jsem si tu medaili a začali jsme je porovnávat. Jo byli stejné, samozřejmě.
Jenže jak jsme byli všichni stále v té veselé náladě, nějak nám nedocházelo co děláme a skončili jsme u někoho na pokoji a hráli naší oblíbenou Fifu.

Bylo docela vtipné, že nám ani nedocházelo to co jsme měli v plánu ještě o dva dny dřív. Chtěli jsme se jít podívat na finále Rusko Finsko,ale v tuhle chvíli nám to bylo upřímně úplně ukradený. Až když za námi přišel trenér kluků Ramsey a zajímal se co děláme, nám to došlo. Už jsme za tu dobu trochu vystřízlivěli.

Ono možná to bylo dobře, protože jsme těch kravin už udělali dost. Možná jsme měli hrát jen Fifu,avšak točili jsme různá videa,fotili se a měli pouštění písničky na plný pecky. Možná proto Ramsey přišel, kvůli tomu jaký jsme dělali bordel. Ty jejich trenéry nepřekvapila ani moje přítomnost, už asi něco věděli nebo jim to bylo jedno.

Až po svém návratu na pokoj jsem zjistila kdo vyhrál tu bitvu o zlato. Byli to Finové.

Podívala jsem se na záznam toho zápasu a krom večeře jsem se celé odpoledne i večer válela v posteli. Už jsem toho sportu měla dost, takže tento odpočinek a menší ranní odreagování v podobě alkoholu se hodilo.

,,Náťo?" Přišel zamnou na pokoj Juraj, někdy okolo deváté hodiny večerní.

,,Můžu se tu schovat? Díky." Rychle zavřel dveře a skočil zamnou do postele.

,,Co to zase vyvádíte za blbiny?"

,,Niiic. Jen jsem jim řekl že my dva jsme spolu vážně tamto dělali,a jak už jsme střízlivý, nechtějí mi to věřit a ty jejich otázky jsou hrozný a tak jsem utekl." Začal mi to vysvětlovat.

,,Vy jste jak malý děti,ach jo." Povzdychla jsem si.

,,Někteří jo... Ale prostě když mi to nevěří, jejich problém." Zamumalal.

,,Hodně lidí by nám to asi nevěřilo. Si představ že jdeme za rodiči a řekneme jim tohle. Moje máma by se začala smát a táta by se mě Zeptal jakou drogu jsem v Číně našla."

,,U nás by to bylo dost podobný. Máma by to jen tak nepochopila." Zasmál se.

,,Ale myslím si, že na to dojde. Jestli budeš chtít." Naznala jsem.

,,Až bude po oslavách, aby si nemysleli že si to vymýšlím, kdybych se náhodou opil."

,,Náhodou... To u mě tohle asi nehrozí, mě si hodně hlídají, už teď nechápu jak se tady ke mně chová Marko a nechává mě s vámi dělat blbosti." Pousmála jsem se.

,,Ví jak moc jsme super." Objal mě pyšně.

,,Kurva, auuu." Vlitl někdo do pokoje.

,,Hah je tady!" Zakřičel někdo u dveří.

,,Jste oba dost blbí, Juraji druhé místo co nás napadlo kde budeš je tady." Ozval se na zemi rozpláclí Šimon. Asi ho sem strčili aby zjistil jak to tu vypadá, to mi dávalo největší smysl.

,,Tak a teďka si všichni žádáme vysvětlení celé situace. Nějak to nedává smysl." Objevil se tu i ten zbytek.

,,Co na tom nedává smysl? Jednoduše jsme spolu." Nechápala jsem.

,,Ale vždyť jsi chodila se Šimonem ne? A navíc nikdy jste se k sobě nějak moc neměli." Zabrblal Čerešňák.

,,Nechodili jsme spolu... Byla to jen taková hra." Vysvětlil Šimon.

,,Hra? No jo, to jsou ty děti. Neustále by si jen hráli nějaké hry." Protočil očima Rosandič.

,,Mnohem lepší než to věštění." Uchychtl se Kňažko.

,,Ty jsi v tom jel s nima?" Zeptal se ho Cehlárik.

,,Jasný, avšak žádnou velou roli jsem neměl. Jen jsem je hlídal aby nedělali hlouposti." Přikývl.

,,Jo? A co bylo to v noci." Namítal Regenda. Asi něco věděl.

,,Hele jako, já nevěděl kam zmizel." Bránil se hned.

,,Sem do postele." Mrkl po nás Šimon.

,,A taky jste ráno byli neskutečně ztřískaný. To jsi též moc nepohlídal." Našel si další záminku Rybár.

,,Dobře už dost. Stejně si tu každý dělá co chce a já tu hlídat nikoho nechci." Vzdal se Kňažko.

,,Ale tyhle dvě děti se musí hlídat. Ještě jednou se někam sami vypaříte a dostanete flákanec." Smál se Gernát. Jo to je super,že dostaneme flákanec.

,,To si nás jako budete dobírat za náš věk?" Nelíbilo se to Jurajovi.

,,Přesně tak. Jste poslední dva kterým není 17, když tady Šimon už to má pár dní zasebou." Zazubil se Regenda.

,,Ještě že už pozítří letíme domů..."

,,Si nemysli že budeš mít od nás klid. To vážně nehrozí." Ujistil mě Miloš Roman. No to chci teda vidět.

Beztak to bude tak jak si myslím. Po měsíci si na mě ani nevzpomenou, možná až na některé...