Surprise

13.

,,Jsem tu! Prý mi chceš něco sdělit nebo navrhnout či co." Přilitl večer ke mně na pokoj Šimon a za ním hnedka Kňažko. Chtěla jsem mu říct ten svůj super plán, přestože mě Marko říkal ať se do ničeho takového nepouštím,avšak já chtěla.

,,Jo... Dostala jsem takový nápad."

,,Na ní je to hodně divný nápad, dřív by nic takového nevymyslela. Za to si asi můžeme samy." Poznamenal Kňažko.

,,Co? Můžeš spustit Naty tvůj chytrý nápad." Pobídl mě Šimon.

,,Takžee,co kdybychom si zahráli takovou hru? Jen po dobu olympiády, jestli budeš chtít."

,,Jakou hru? Počkej možná to chápu. Jakože bychom  dělali že spolu doopravdy něco máme?" Pochopil to.

,,Přesně tak. Nevím ani proč mě to napadlo, je to blbost." Pokrčila jsem rameny.

,,No zase taková blbost to není. Mohli by jsme Juraje donutit aby žárlil a on by se možná pak dokopal říct co k tobě cítí a vy dva by jste byli spolu, jak vám určil osud už při narození." Zahyhňal se.

,,Takže vy to zkusíte? Tak to chci vidět co z toho bude." Divil se Kňažko.

,,Proč by ne? Hold jsme totálně blbí a chceme dělat blbosti."

,,A tohle jsou slovenští olympionici, k tomu jedna už medailistka. Tohle kdyby se někdo dozvěděl co tady vymýšlíme." Zasmál se Kňažko.

,,Nikdo to vědět nepotřebuje. Musíme si to tu trochu užít." Naznala jsem.

,,Jo no. Kdo ví jaká bude budoucnost. Za rok už tady být nemusíme, takže ten týden se nic nepodělá, pokud neodletíme domů... Po zítří hrajeme proti Němcům."

,,Takže mám jít po týmu rozkecat že spolu chodíte?" Zeptal se Kňažko.

,,Nene, oni na to přijdou samy. Musí to být tajný, teda ale zase ne tak. Stačí se prořeknout až budeme zase společně a zbytek si my nějak uděláme." Mrkla jsem po Šimonovi.

,,Přesně, myslím že to bude ještě sranda." Přikývl.

Další den jsme měli celkem napilno všichni, ráno jsem byla s Markem v hale a trochu jsme trénovali rychlé starty, které mě moc nešli a kluci se připravovali na zápas s Němci. Ani po obědě jsme se nestihli vidět, protože Marko potřeboval splnit ten plán který pro mě měl a kluci toho též měli dost. Takže nějaká ta naše sešlost přišla až večer.

,,Welcome Natália, tak co přijdeš zítra se na nás podívat. My dneska celý den usilovně trénovali." Přivítal mě Rybár.

,,To je jasný, pojedeme tam sice rovnou z tréninku,avšak budu tam."

,,Tak to je super. Minule jsme vyhráli když si tam byla, zítra si to klidně rádi zopakujeme tu radost z vítězství." Zazubil se Rosandič.

,,No to Němce přejedeme tak jako... Kanada minuli rok na juniorském mistrovství." Vymyslel skvělé přirovnání Kňažko.

,,Co? To bych sám rád viděl." Smál se tomu Čerešňák.

,,To zvládnete." Sedla jsem si k nim na postel a schválně vedle Šimona.

,,Začneme?" Špitl mým směrem.

,,Nějak nenápadně." Odpověděla jsem mu a víc se k němu přisunula.

,,Hej lidi mám skvělý nápad. Jakože je to takový, nic moc,ale abychom se trošku zabavili a přišli na jiný myšlenky napadla mě ta klasická hra co se hraje v juniorech." Začal Regenda.

,,Flašku nehraju když je tady jen jedna holka." Protestoval hnedka Takáč.

,,Tohle ne, já myslel to nikdy jsem. Aby jsme se o sobě něco dozvěděli, to jsme spolu ještě nehráli a navíc zítra už si možná budeme balit, tak kdy jindy." Vysvětlil Pavol a po chvilce už jsme byli připravení hrát. Každý kdo tu věc už někdy udělal si bude muset fixou udělat čárku na ruku a tolik kliku pak udělat. Bylo v plánu spíš kolik panáků alkoholu, avšak ten jsme tu nikdo neměl kde sehnat.

,,Takže, nikdy jsem nikoho nepodvedl, prostě chápeme ne?" Začalo se zrovna takhle zostra. Ještě že já ještě neměla kluka, až teď mám vlastně "vztah" na očko se Šimonem.

,,Nikdy jsem nechtěl někoho kdo je tady na olympiádě. Je jedno kde a v jakém sportu." Pokračovalo se dál. Na to jsme si udělali čárku na ruce všichni.

,,To bylo slabý, nikdy jsem nechtěl někoho kdo je tady v Pekingu a je to Slovák." To mi bylo naprosto jasné že to je myšlené pouze na mě. Většina chvíli přemýšlela a podívali se na mě a pár si jich tu čárku teda udělalo. Mimochodem já taky... Mezi těmi kteří teda dali jakože by semnou něco měli byl samozřejmě Šimon,ale i Juraj. Ostatní jsem nějak neřešila.

,,Není tady o Natku nějaký velký zájem?" Zasmál se Kňažko.

,,No taky si říkám, tohle jsem nečekala." Uznala jsem.

,,Stává se no." Pokrčil rameny Gernát.

,,Dobře tohle asi stačilo, nikdy jsem nedoufal v to že tuhle olympiádu vyhrajeme." Odlehčil to Marinčin.

,,V to věříme všichni si myslim." Zamumlal Juraj. No mě už to bylo jaksi jedno, já už medaili měla, i když výhra by byla ještě lepší.

,,Nikdy jsem... Neměl teďka vztah." Šlo se dál a tohle pro nás se Šimonem přišlo docela vhod.

,,Vy dva máte vztah?!" Vykulil oči Kňažko. On to věděl co děláme a tímhle nám docela pomohl.

,,Už to tak bude." Mrkl po mě Šimon.

,,No to asi jako nee. Nejste náhodou spolu?" Zajímal se Cehlárik.

,,Možná jo,možná ne." Uchychtla jsem se.

,,Tak jo nebo ne?"

,,Na to musíte přijít sami." Smál se tomu Šimon. Nechtěli jsme jim to říct na rovinu,ale nějak jim to mělo dojít.

,,Dobře tohohle už bylo dost. Nikdy jsem nešel za školu a napsal si sám omluvenku." Zabrblal Juraj. Docela ho to dostalo podle výrazu. Takže můj a Šimonův plán šel zatím dobře...