Surprise

25.

Přistávali jsme v Norsku, čekalo mě mistrovství v rychlobruslařském víceboji a pár lidí ode mne čekalo nějaký skvělý výsledek. Prý by mi tato disciplína mohla sedět. Což byla pravda, protože jsem jezdila všechny distance a nešlo říct přesně ve které jsem byla horší a ve které lepší. Měla jsem konstantní výsledky ve všech. Možná až na tu 500, jak byla krátká moc často jsem ji nejela. Mezi světovou elitou vlastně nikdy.

Avšak do startu jsem měla času dost. Necelý týden na rozježdění a návratu do olympijské formy. A to vše po boku Martiny Sáblíkové, takže se mi zdálo jakoby to šlo samo.

Cítila jsem se hodně dobře. Z velké části asi za to mohli kluci stejně jako na olympiádě. Nebyli tu sice semnou, avšak pár z nich vědělo nějakým zázrakem co mě čeká a občas mi napsali. A třeba Juraj,Šimon a Kňažko mě otravovali furt.

Nevadilo mi to, ba naopak mi to dělalo radost, když jsme si navzájem sdělovali doopravdy každou kravinu. Včetně toho kdy jsme třeba na záchodě, vaříme, sprchujeme se, oblékáme se a podobně. Takhle nějak asi prostě vypadá skvělé kamarádství, když jsme schopni řešit i takovéhle blbiny.

Markovi to ten první den dost vadilo, že mám v ruce neustále mobil, ale pak si na to nějak zvyknul. Dokonce jsme to po třech dnech ještě vylepšili a začali si posílat všechno na Snap, takže těch fotek a videí jsme každý zaznamenali snad milion. Krom té doby co byl trénink a já byla na dráze jsem nepustila mobil z ruky.

To je hodně kvalitní soustředění a koncentrace na sport. Ale mě se trénovalo takhle lépe. Život se mi více líbil a užívala si všechno co se dělo, nikdy jsem nevěděla co se stane.

,,Škoda že jsme všichni tak daleko od sebe. Bylo by dobré vymyslet nějakou blbost." Naznal Kňažko, když jsme si večer  před mým prvním startem dali společně videohovor.

,,Jakou zas blbost?" Nechápala jsem.

,,Dobrý nápad, až na to že já jsem v Nitře, Juraj v Turku, Natka někde v Norsku a ty v Kanadě." Zamumlal Šimon.

,,Mám nápad, uděláme si srandu z nějakých kluků." Vypadlo z Kňažka.

,,Jakou srandu? Co tě napadlo?" Chtěl vědět Juraj.

,,Bude to jen takový malý, zahrajete si na to že už spolu nejste. Napíšu někomu já a Šimon a bude zábava. Chci vědět jejich reakce."

,,Nic lepšího tě nenapadlo? To je nápad na úrovni desetiletého dítěte." Protočila jsem očima.

,,Tak nic. Aspoň jsem se snažil něco vymyslet na rozdíl od vás."

,,Kňažo je sezóna a blíží se nám všem Playoff a Natka má mistrovství světa. To nemáš v té Kanadě co pořádně dělat?" Pohodil rukama Juraj, protože to stejně jako já moc nepobíral.

,,Upřímně? O proti olympiádě je tu nuda." Zasmál se.

,,Olympiáda to bylo něco jiného. Tam jsme se nikdo nenudil snad ani minutu. Tam to byla sranda,když jsme byli všichni pohromadě." Začal vzpomínat Šimon.

,,Přesně, tady jsme tisíce kilometrů od sebe." Tak nějak jsme opustili tohle téma a řešili něco okolo hokeje a to co se děje na Ukrajině. Já už se pomalu soustředila na závody, přestože to nešlo úplně nejlépe teda.

Takže na startu 500 jsem se spoléhala na Martinu, že mě sklidní a já budu schopná jet co nejrychleji. Moc to nešlo, protože ona sama tuhle vzdálenost nerada jezdila, obě jsme šli na start dost vyklepané.

Avšak já dostala skvělý los na dvojici. Jela semnou Japonka, která měla medaili z olympiády a byla specialistka na krátké tratě. Získala jsem tím obrovskou výhodu, kterou jsem se snažila využít. Což se mi povedlo, rychlé starty jsem začala zvládat a ačkoliv mě Japonka na konci maličko cukla, zajela jsem čas v první desítce. Na mě úžasný výkon.

Moc času na odpočinek po odjetí závodu nebylo. Necelá hodina a půl do startu 3000. Musela jsem se rychle najíst a nasbírat nějaké další síly. Víceboj byl hold těžký.

Mírně mi při regeneraci pomohl Juraj a Šimon, kteří mi posílali Snapy jak moc mě podporují a co dělají, taková ta naše klasika. Nějakým zázrakem se o mě dozvěděli už i nějací další kluci v TPS kde Juraj hrál a samozřejmě že Jurko nevěděl jak je to možné, přičemž mi to sám poslal že jim mě představil, když jsem byla v nějakém online přenosu.

,,Naty další rozjížďku jedeš." Přiběhl zamnou Marko,když jsem se usmívala do mobilu už asi deset minut jak kokos, protože Martina jela právě teďka svou jízdu.

,,Co? Jo už jedu." Položila jsem mobil a rychle vylítla na nohy.

,,Musíš doopravdy neustále koukat do toho mobilu? Kluci ti neutečou a závody si zkazit kvůli nim nemusíš. Tohle je mistrovství světa." Zvážnil.

,,Vím co dělám. Neboj se."

,,V 17 moc zkušeností nemáš, i kdyby jsi vyhrála tohle není správný přístup." Poučil mě a já se vydala na trať. Měla jsem chvilku na rozjetí, a před startem jsem ještě narazila na Martinu, která jela skvěle. Chtěla jsem jet podobně jako ona...

Tentokrát už jsem tak dobrou dvojici nedostala, když se to jezdilo podle pořadí, takže jsem jela se sprinterkou, které jsem celkem brzo cukla. Proto jsem z té jízdy měla dobrý pocit. Jezdila jsem uvolněná a nad ničím moc nepřemýšlela, ideální stav pro závodění.
Marko mi u tratě hlásil že jedu čas kousek za Martinou,což bylo hodně dobré a útočila jsem tak na svůj nejrychlejší čas vůbec na téhle distanci. Povedlo se, sice jsem dojela dvě desetiny za Martinou, což je hodně malý rozdíl, avšak měla jsem radost. Formu jsem si nějak udržela a možná byla ještě lepší jak při olympiádě. Po prvním dni tohoto mistrovství jsem tak byla 7. Což jsem vůbec nečekala.

,,Tak co, jak se vede?" Dali jsme si s kluky další videohovor, protože nás to celkem bavilo a všichni čtyři jsme měli dobrou náladu.

,,Hah, jsme vyhráli a já nahrával. Takže je to skvělý." Vytáhl se Šimon.

,,Já ten gól dokonce dal jo? Za tři hodiny mě čeká další zápas, to budete koukat." Namítal Kňažko.

,,Se ráno podívám jak jste to prohráli." Zasmál se Juraj.

,,Haha. Ty radši nemluv, dneska si jako jediný z nás nic moc nepředvedl."

,,To bylo hnusný Same." Zabrbalala jsem.

,,Ok, omlouvám se ty naše hvězdo." Smál se tomu.

,,To bylo na koho? Všichni jsme tady hvězdy." Dělal blbého Šimon.

,,To mi je jedno komu ta omluva patřila."

,,Seš nějakej rozjetej ne? Tyvole já bych teď spal a ty si tady jedeš." Zívl Juraj.

,,Neasi. Asi tady usnu." Přikývla jsem.

,,Spáči. Já mám teďka poledne jestli vám to nedošlo." Ajooo. On má vlastně jiný čas... Doopravdy už jsem toho měla asi dost no. Moc dlouho jsme ten hovor neprotahovali, přeci jen jsme toho měli každý dost a my tři v Evropě se chtěli vyspat a Kňažo se musel chystat na zápas.