Surprise

3.

Nakonec z toho bylo 17. místo. Byla jsem z toho šťastná,a to kdybych nebyla tak vynervovaná mohlo to být ještě lepší. Tohle mě tak ani naštvalo postupem času, mnohem více mě mrzelo že Martina Sáblíková dojela 4.

Přála jsem ji bednu, protože to neměla úplně nejlehčí poslední dobou a teď je čtvrtá. Ještě před odjezdem zpět do vesnice jsem s ní prohodila pár slov, něco jako gratulaci, ale i slova podpory že příště to určitě vyjde.

Až při cestě busem jsem stihla ten závod pořádně probrat s Markem, věděl že jsem byla nervózní a mohlo to být lepší, ale nebral to nějak moc. Možná kdybych zase napálila začátek, došlo by mi na konci. Spekulace jsme však nechali být. Zhodnotili jsme to jako dobrý závod a výsledek.

Odpoledne jsem měla mít volné, teda ne úplně měla jsem v plánu se jít znova tady někde po okolí proběhnout abych vyplavila laktáty po závodě a znovu jsem si zašla do obchůdku kde jsem byla včera, tentokrát jsem si však nakoupila něco k jídlu, takové to nezdravé.

,,Copak to tu máme za vzácnou společnost." Zaslechla jsem vedle sebe když jsem si vybírala nějakou čokoládu.

,,Emm... To myslíte mě?" Otočila jsem se na skupinku tři kluků. Hnedka jsem věděla kdo to je.

,,Ne tu čínaňku u pokladny." Smál se Kňažko.

,,Samozřejmě že tebe ty trdlo, dívali jsme se na tebe dneska když jsi závodila, dobrý výkon celkem." Uznal mi Juraj Slafkovský. Co prosím? Oni se dívali na rychlobruslení a zrovna na mě?

,,Na Sáblíkovou to sice ještě není, ale za pár let možná jo." Naznal Šimon Němec a společně jsme se vydali zaplatit, to co jsem v tu chvíli kupovala už mi bylo jedno.

,,Sáblíková je jinde, už jsem s ní trénovala a doopravdy je snad jedna z mála která má na ty Nizozemský rakety." Splácala jsem nějakou odpověď.

,,Ty seš taky celkem raketa, spíše taková raketka. Ani jsme nevěděli že tu s námi budeš." Pousmál se Juraj, když si sundával roušku, zacož já si ji nechala kvůli těm rovnátkům. Jediné co mě ještě v tu chvíli překvapilo že je má Juraj také. Na co jsou hokejistovy rovnátka?

,,Jo. My jsme mysleli že nám sem dohodili nějakou novou masérku nebo holku co nám bude pomáhat a tak. Byla to celkem sranda co vše nás napadlo, než nám řekli co tu děláš doopravdy." Mluvili ke mně nějak moc otevřeně, až mě to zaráželo. Asi jim už po těch pár dnech chyběla holčičí přítomnost, i když Kňažko přiletěl až dneska brzo ráno co jsem se dočetla na instagramu.

,,Nechci ani vědět co vás napadlo..."

,,Tak nik hrozného a nevhodného olympiádě to určitě nebylo o to se bát nemusíš." Snažil se mě přesvědčit Šimon. Jo to určitě ne...

,,Jo, my nejsme jako ostatní hokejisté. Je nám teprve 17, na takovéto věci nemyslíme." Ujišťoval mě nadále Juraj.

,,Poznatek mě už je 19." Namítl Kňažko.

,,Tobě jo,ale nám ne."

,,Takže vám je stejně jako mě." Zamumlala jsem.

,,Tobě je taky teprve 17.?" Divil se Juraj.

,,Jo... jsem mladší jak vy." Přikývla jsem.

,,Vždyť to Peťan říkal včera Juraj. Takže měl pravdu. Kdy jsi narozená?"

,,1.dubna v Košicích." Prozradila jsem jim.

,,Cože? Já se tam narodil taky, akorát o dva dny dřív." Vykulil na mě oči Juraj.

,,Aaa romantika... Juraj to si nám neřekl že se tady s Natkou znáš. I ty jeden tajnůstkáři." Ždouchl do něj Kňažko.

,,Jak? Ale my jsme spolu v tom případě museli být v nemocnici, protože já tam byl snad týden možná i déle když jsem se narodil." Začal uvažovat, tak dávalo by to smysl.

,,Takže se už možná známe, to bychom museli zjistit přes rodiče. Ale bylo by to fajn."

,,To je teda divný, a my tady uvažovali o tom jestli nebudeš nějaká naše osobní děvka. Teda ne, to jsi neslyšela. A ty jsi se už s tímto vořechem dávno znala." Zamotal se do toho Šimon. Co prosím? Takže už aspoň vím za koho by mě tady chtěli, super.

,,Nikdo to nepotvrdil. Mohli jsme být každý úplně jinde a vy už tady vymýšlíte nějaký hovadiny." Mrmlal si Juraj.

,,Nebuď takový, my si chceme najít kamarádku, takže buď milý." Rozčiloval se Kňažko.

,,Vždyť jsem nic neřekl, jenom pravdu a chudák stejně z nás bude mít deprese po tom co jsme ji už řekli."

,,Neee to ne. Natko že budeš v pořádku a budeš se s námi bavit. Hlavně to neposílej někam do médií jaký blázni jsme." Poprosil Šimon. Ty jsou nějak mimo, je vidět že mě neznají.

,,Věřte mi nebo ne,ale já z vás můžu mít ledatak srandu. Víte kolik já toho už o hokejistech četla, Vaše chování mě nepřekvapuje."

,,Fakt? Tak to naší společnost budeš určitě chtít častěji." Mrkl po mě Kňažko.

,,Vy se semnou jako chcete bavit?" Byla jsem překvapená.

,,Jsi tu sama se svým trenérem, jsi stejný ročník jako my, taktéž my oceníme dívčí element mezi námi, takže kdyby jsi chtěla..." Vysvětlil mi Kňažko. Otázka, jaký element jako??

,,Takže vy mě hodláte využívat protože jsem holka? Super." Uznala jsem.

,,Ne to ne, pro boha to je jedno. Prostě budeš naše kamarádka a konec." Rozhodl to Šimon.

,,Když chcete. Mě to nevadí." Pod rouškou jsem se usmála.

,,Tak se měj dobře ty naše kamarádko." Rozloučili se semnou, potom co jsme stáli už asi pět minut na chodbě a jen kecali. Snad ten náš hovor nikdo neslyšel, hlavně ne Marko. Ten by nebyl dvakrát šťastný kdybych se tu měla v plánu tahat s nimi.

Ale nic špatného jsem v tom neviděla.

Tak ještě jedna kapitolka dneska...😅♡