Surprise

16.

Když kluci vyhráli, bylo mi tak nějak jasné že bude nějakou dobu trvat než se na hotel dostanou. Přeci jenom tohle moc lidí nečekalo že porazí Ameriku.

Místo toho jsem měla v tom plánu od Marka napsané nějaké protahování, takže aspoň nějak jsem se zabavila na hodinu. I když ten čas než jsem tu lavinu na chodbě uslyšela byl hrozně dlouhý. Než přišli stihla jsem být i na večeři a zavolat domů rodičům.

Navíc oni také měli teď na plánu večeři, takže jsem je nechala. U toho čekání až se vrátí nebo přijde někdo zamnou jsem si uvědomila jednu věc, jsem na nich a jejich společnosti dost závislá. Já bych tady už asi jinak ani nebyla, protože za ten týden jsem tady skoro nic jiného než být s nimi nebo trénování nedělala.

,,Kluciii vy jste to dokázali. Porazili jste jee." Vyběhla jsem z pokoje,když jsem čekala u dveří už asi pět minut na to až přijdou.

,,Bobino, to je jasný." Obejmul mě Šimon.

,,To beztak děláš ty, jakmile jsi tam byla, vždycky jsme vyhráli. Nosíš nám štěstí." Dali jsme si takhle na chodbě hromadné obětí.

,,Ne to vy jste se hodně zlepšili herně. To že tam jsem já, která tam přílítne z rychlobruslařské haly a jí si u toho oběd za to vážně nemůže." Mávla jsem nad tím rukou.

,,Viděl jsem tě jak tam skáčeš s tou miskou a příborem, když dal Juraj gól. Byla to sranda se na tebe dívat." Uchychtl se Konrád, který byl na střídačce jako brankář celou dobu a měl v tom případě dost času se podívat co já kde vyvádím.

,,Jsem vyprskla ještě ty nudle na zem mimochodem." Poznamenala jsem.

,,No vidíš Jurko, Natka tady plive svůj oběd po zemi když dáš gól, toho by sis měl vážit jako." Žďouchl do Juraje Kňažko.

,,A při mém gólu jsi něco vyprskla?" Zeptal se Cehlarik.

,,To už jsem neměla co, po těch třech hodinách tam jsem neměla ani pití, akorát jsem tam něco vykřikla a poskakovala radostí, To stačí ne? Nějaké větší oslavy si nechám až vybojujete medaili."

,,K ní je stále ještě daleko. Musíme porazit Finy, a jestli ne, zápas o bronz bude neskutečně těžký, takže asi skončíme čtvrtí..." Začal uvažovat Rosandič.

,,A nebo porazíme Finy a budeme mít medaili jasnou. To je ta mnohem hezčí verze." Usmál se Zuzin.

,,Nejlepší by bylo,kdyby nám dali rovnou zlato." Rozhodl to Šimon. Jo to by chtěl každý sportovec co tu byl. Nemohla jsem s nimi být nějak extra dlouho, oni museli za trenéry a na nějakou tu rehabilitaci.

Avšak další den už jsme měli v plánu si to vynahradit. Hned co jsem se ráno vrátila z tréninku a oni taktéž, podle toho jak jsme měli domluveno jsem zašla za nimi.

,,Tak co tam pustíme?" Zapnul televizi Gernát a čekal na odpověď. Ach, konečně nebudeme hrát nějaké hry a na chvíli si odpočinu když jsem s nimi.

,,Hoď tam Seperation,to je celkem dobrý." Schodli se na tom. Já ani nevěděla co to je,avšak jen když to pustili, došlo mi to.

Nějak jsme se s kluky uspořádali na posteli nebo na zemi a já se ocitla samozřejmě vedle Šimona a z druhé strany byl Juraj. Lepší místo jsem mít nemohla. Nýbrž když jsem ze všech hororů totálně podělaná.

Kdyby tam bylo víc místa, nevěděla bych ke komu se více natisknout,avšak teďka jsme byli vedle sebe jako sardinky, takže to bylo dobrý. Mě žádná příšera sníst nemohla.

,,Ty se bojíš?" Podíval se na mě překvapeně Šimon, když jsem zavřela oči, protože jsem se bála co se tam bude dít dál a to se to pořádně ani nerozjelo prozatím, prý tohle bylo ještě nic.

,,Co když řeknu že jo?" Špitla jsem.

,,Nemáš čeho, uvolni se." Naznal. Jo to je strašně jednoduché, když té malé holce přijde o půlnoci do pokoje její mrtvá máma.

,,Přesně tak. Celou dobu seš tady z toho celá mimo, je to jenom film." Obejmul mě kolem ramen Juraj. Znovu jsem chtěla něco namítnout, protože mně to doopravdy přišlo strašidelné, avšak Juraj mě uklidnil jen tím že se mě dotkl.

,,Tobě stačí málo..." Šeptl mi do ucha Šimon, když viděl jak jsem rázem spokojená. Pomohlo mi to, Juraj ne mě měl v tom případě asi hodně dobrý vliv.
Po těch dvouch hodinách koukání na televizi jsme toto uspořádání museli bohužel rozpustit, každého čekala znova vlastní práce.

,,Co seš tak vysmátá Natko? Si byla někde na návštěvě po obědě?" Bylo divné Markovi,když jsem mu neodmlouvala ani v tom, když mi řekl že mám jít na půl hodiny běhat na pás, potom co jsem hodinu posilovala.

,,Nee, oni mají teď své práce dost, akorát jsem odpočinutá a mám teď hodně energie." Zakecala jsem to. No vykládat mu že mě Juraj objemul kolem ramen jsem mu nechtěla. A to pro dnešek ještě nebyl konec...

Zrovna když jsem se vrátila z té tělocvičny, tak jsem se došla vysprchovat a po návratu z koupelny, mě čekalo malé překvápko.

,,Sakra Juraj. Co tu děláš?!" Vykřikla jsem a ručník co jsem měla okolo těla jsem pevně chytila aby nespadl.

,,Přišel jsem si něco objasnit. Čekal jsem že přijdeš ty,ale došlo mi jaká ty jsi a sama by jsi zamnou jen tak nepřišla." Došlo mu to. Tak to nebude tak blbej.

,,Emm... Jo to máš pravdu." Usmála jsem se a nervózně zůstala stát na místě.

,,Takže mám dvě otázky. Doopravdy chodíš se Šimonem? A za druhé, znamenala ta pusa něco pro tebe?"

,,No..." Zamyslela jsem se. Těžší otázky dát nemohl? Lhát jsem mu však dál nechtěla.

,,Tak po pravdě nic spolu nemáme ani jsme neměli, důvod proč to děláme ti možná dojde nebo možná i došel. A to druhý... Mám tady lhát nebo?" Pokračovala jsem.

,,Nelži, toho už bylo asi dost." Zamumlal klidně a tak bez emocí že jsem nedokázala rozpoznat jestli ho to štve nebo ne.

,,Samozřejmě že to pro mě něco znamenalo, jinak bych nedělala ty kraviny okolo." Pohodila jsem rukama.

,,To je hezký." Pousmál se a ukázal mi tak svá rovnátka. Ten jejich lesk mi připomněl tu chvíli, kdy jsme si dali tu pusu.

,,Nic víc mi k tomu neřekneš?."

,,Teďka ne. Jen to, že jsem si zjistil jak to s námi bylo dřív. Jako malá jsi byla hodně ubrečená a chtěla jenom spát. Docela se to změnilo za těch necelých osmnáct let." Odešel pryč. Takže on také volal domů? Věděl též že se známe už od narození.

Možná proto přišel, třeba uvažuje stejně jako já a Šimon.

To bude osud...