Surprise

19.

Ráno jsem se probudila díky slunečním paprskům, které šli přes žaluzie a také díky tělu, které bylo vedle mě. Až v tu chvíli, když jsem si všimla, že vedle mě leží Juraj jsem se pořádně probrala.

Otázka. Co jsem to zase sakra udělala?

Normálně bych to nazvala jako totální kravinou,avšak teď jsem byla ráda. Své poprvé jsem měla s ním... Bylo mi jedno že byl opilí, nějak se to prostě zvrtlo a já tomu neodolala. Chtěla jsem ho a on chtěl podle toho jak mi vyznával lásku mě.

Ani jsem nevěděla kolik je hodin a znovu usnula,než se ten dotyčný vedle mě nezačal vrtět a probudil se.

,,Dobré ráno..." Ozvalo se vedle mě a já se otočila.

,,No dobré..." Pousmála jsem se. Nebyla jsem si jistá jestli to nebyla z jeho strany chyba a neudělal to jen pod vlivem alkoholu.

,,Omlouvám se..." Začal,když viděl jak jsem nejistá.

,,Za co přesně?" Nechápala jsem. Bylo toho víc co mě napadlo..

,,Za všechno? Za to jak jsem s tebou nemluvil, dělal uraženého a taky za tuhle noc."

,,Tahle noc mi vůbec nevadí, spíš jestli tobě. A já se upřímně taky omlouvám za to co jsme dělali se Šimonem, mysleli jsme si jaký to je super nápad." Omluvila jsem se mu též.

,,Já tohohle litovat nebudu. Konečně jsme si to vyříkali jestli to lze tak nazvat."

,,Skvělý, to už je jak ve filmech. Vyříkali jsme si to v posteli." Zasmála jsem se.

,,Já to tak nechtěl,ale nějak se to stalo no... Plánoval jsem to včera celý den a přemýšlel jak se ti omluvit. Avšak teď už to je jedno, jen mě mrzí jak jsem se choval k Šimonovi." Špitl.

,,Taková hrůza to nebyla, neříkal mi že by byl na tebe naštvaný."

,,Znám ho asi lépe jak ty, on tyhle věci nedává na jevo, u něj je to těžký určit." Naznal.

,,Myslíš že až mu řekneme jak tohle celý dopadlo, bude hodně rád. Přestože není stále konec, protože jestli spolu máme jakože zůstat a ty hraješ ve Finsku a já taky jezdím po Evropě... Bude to zajímavý." Začala jsem přemýšlet.

,,Nějak si poradíme. Jsme přece dva bronzový sedmnácti letí olympionici z Košic."

,,To je krásný teda. Doopravdy moje máma z toho bude mít radost až ji něco takového řeknu." Uchychtla jsem se.

,,To moje taky. Když jsem se ptal jestli tě nezná, začala najednou takový monolog že si půlku už nepamatuji." Přikývl.

,,To je skvělý. To bude ještě sranda. Táta z toho nebude asi nadšenej stejně jako až se to dozví Marko, avšak naše mamky by z toho mohli mít radost."

,,Moje určitě, když mi vše řekla, zeptala se proč to potřebuju a já takový že "No ona je tady s námi a je celkem pěkná." A ona mi odpověděla "Můžeš ji zkusit zbalit, taková holka se hodí do rodiny."." Zaimitoval ty hlasy jakými asi mluvili a já se tomu musela smát.

,,Ach jo, z toho nemůžu. Kolik vůbec je?" Zajímala jsem se.

,,Počkej... Teprve osm. To nebyl moc dlouhý spánek." Odmlčel se.

,,Já bych šla na snídani, než se přižene zbytek laviny." Navrhla jsem.

,,Tak jo, ale oni taky budou muset vstávat brzo, v jedenáct máme nějaký důležitý rozhovor pro televizi." Začali jsme se oba dva neochotně zvedat z vyhřáté postele.

,,Řekla bych že mám teďka hodně vážný problém." Řekla jsem cestou do jídelny, když jsme se drželi za ruce. Byla nám oběma asi celkem zima, když jsme měli pouze tepláky a mikinu, ba jsme byli líní se více obléknout.

,,Jaký?" Podíval se na mě překvapeně.

,,V noci jsi něco říkal. Recituji, byla to láska a byla krásná... Silně to pociťuji, protože jsem se zamilovala nejvíc co to jde."

,,Tak aspoň jsme dva. Můžeme to zoficiálnit. Budeš moje holka?" Zastavili jsme a nervózně se mě na tohle zeptal.

,,To je jasnyy." Obejmula jsem ho. Sněhuláčí family nebo jak to nazval Němec s Kňažkem, se dala dohromady. Vždycky není všechno zalité sluncem, ale tohle bylo. Celá tahle olympiáda mi obrátila život vzhůru nohama.

Po klidné snídani jsme se chtěli oddělit, ale načapal nás Šimon jak jdeme na své pokoje. Už byli viditelně také vzhůru.

,,Slafkovskej ty žiješ? V noci jsi někam zmizel." Všiml si nás.

,,No jo jsem tady." Odpověděl mu.

,,Jeee Natkaa. Pojďte zamnou vy dva." Řekl nám a s Jurajem jsme se vydali k němu na pokoj.

,,Tady nám něco zbylo, ochutnejte to." Podal nám hned co jsme vešli, kelímky s nějakou tekutinou. Byl to alkohol, co jiného samozřejmě.

,,Tyvole dej mi ještě." Nechal si Juraj přilít a já též. Skončilo to tak, že jsme společně ve třech dopili ty zbytky a tomu čemu jsme se vyhli v noci, se nám tentokrát vyhnout nepodařilo. Prostě jsme se opili hnedka takhle po ránu.

,,Šimi kde máš vůbec Kňaža?" Zajímala jsem se, po nějaké půl hodině co jsme se něčemu smáli.

,,Spí, jdeme za ním." Přikázal Šimon a "nenápadně" jsme mu vtrhli do pokoje.

,,Bré ráno Samuel. Vstávat a cvičit." Strhli jsme mu peřinu, rozdělali žaluzie a u toho měli záchvat smíchu.

,,Co vám je?" Zabručel.

,,Dej si tohle." Podal mu Šimon láhev kterou měl v ruce a Kňažko to vypil, bez toho aby věděl co to bylo. Vůči tomu že neuběhlo moc času od té doby co oslavovali, měli v sobě alkohol i z noci a teďka se vesele pokračovalo.

,,My vám vlastně musíme něco říct." Žďouchla jsem do Juraje, když se Kňažko probral a seděli jsme u něj na posteli s přiblblím úsměvem.

,,Co? Čekáte dítě?" Hádal Šimon.

,,Nee, i když to možná taky. Ale dva sněhuláci se dali dohromady, vyspali se spolu a teďka jsou oba šťastný." Plácala jsem něco.

,,Cože? No to asi jako ne? Nebo jo. Konečně!" Vykřikl Kňažko.

,,Reálně tohle nám dalo víc práce jak zápasy. Vás dva dát dohromady." Ulevil si Šimon.

,,No že jo. Bylo to náročný." Přitakal Šimonovi Kňažo.

,,Víte co bude ještě náročnější?" Začal Juraj a ty dva samozřejmě nevěděli.

,,Ten rozhovor do televize, který máme dělat za hodinu a půl." Pokračoval. Ještě že mě se to netýkalo,a když měli odjet, tak já si lehla do své postele a znovu usnula. Ta radost ze všeho byla dost unavující...