Surprise

27.

Týden po mistrovství světa v Norsku, mě čekali poslední závody mezi světovou elitou a tentokrát v Nizozemí. V sobotu 1500 a v neděli 3000. A při odjezdu na letiště jsem sdělila Markovi svoje plány o to jak chci z Itálie letět do Finska a ne domů.

Moc mi to nechtěl věřit a ptal se mě na různé věci okolo,ale nakonec řekl, že to nechá na rodičích.

Takže na 90% už bylo vyhráno co se týče tohohle. Vyhráno však zdaleka nebylo co se týče závodů. Nechtěla jsem usnout na vavřínech po těch všech medailích.
Začal být na mě už menší tlak od médií a nebo sociálních sítí. Nečekala jsem to, ale stalo se.

,,Jurajiiii co zase děláš?" Mumlala jsem stále dokola, když mi den před závodem nechtěl vzít můj příchozí hovor. Chtěla jsem s ním mluvit kvůli tomu,jestli za ním budu moci letět za ty dva týdny.

,,Hráli jsme CSko." Odpověděl mi se smíchem.

,,Konečně... je tu divný klid." Poznamenala jsem.

,,Sis měla pozvat i Šimona a Kňaža, to by ten klid rychle přestal." Navrhl.

,,Mám? Oni mají beztak oba čas, když neustále tvrdí jak se nudí."

,,Ne to je v pohodě, mě teď zajímá jak si dopadla s tím tvým skvělým návrhem doma a u trenéra." Chtěl vědět.

,,Trenérovi to je jedno a rodiče to dovolili, prý už mám věk i zkušenosti na to letět sama do Finska, takže žádný problém není. Akorát teda nepoletim rovnou z Itálie, stavím se ještě doma. Teď jsem tři týdny v kuse pryč a nemám sebou tolik oblečení." Shrnula jsem přibližně to jak to mělo být.

,,To je supeer. Budeme mít čas sami pro sebe, teda já budu hrát,ale myslím že ten vztah na dálku zvládáme skvěle." Měl radost.

,,Když nám to takhle vydrží, nic víc si nepřeji. Chci být zase s tebou." Špitla jsem.

,,Jsi na nás dost závislá co?"

,,Jo přesně tak. O nikom jiném Moc nemluvím,vlastně ani nemám o kom. Mám jenom vás, avšak na to si vůbec nestěžuji,kdo by nechtěl být kámoš s vámi třemi a nebo být tvá holka. Pobláznili jste velkou část Slovenska i Česka, a já nějakej ťulpas je na tom nejlépe." Usmála jsem se.

,,Ti dám ťulpase, kdyby jsi byla teď u mě, hodím po tobě polštář. Dokazuješ to co snad nikdo jiný před tebou nedokázal. V tomhle věku takhle záříš a navíc s těmi všemi problémy. Až k nám do Turku přijedeš musíme tě naučit se lépe chovat a vyjadřovat na své postavení ve světě."

,,Já ale nechci být namyšlená..." Nechápala jsem moc co vymyslel.

,,To po tobě taky nikdo nechce! Jen když se tě někdo zeptá na podobnou otázku a ty jim řekneš tohle... Na tom musíme zapracovat na odpovídání do médií." No tak to bude určitě naprosto skvělé. Mě učit jak mluvit správně před kamerou, ten má taky nápady...

Možná by mohl tohle dělat místo mě a já si jen mohla jezdit závody, to by mi šlo lépe. Nebo jsem si to myslela. Ten první závod mě v tomhle dost znejistil a taky mě vrátil do reality.

Chtěla jsem navázat na ty své úžasné výkony co jsem poslední závody měla, avšak rázem když se ozval startovní výstřel jakobych nevěděla co dělat. Japonka mi ulítla hned v prvním kole a já ji nemohla dojet ať jsem dělala co jsem chtěla. Výsledné 13. místo nebylo tak špatné, dřív bych i za to byla šťastná,  ale teď jsem si začala více věřit.

Marko to moc neřešil, naštěstí. Čekal že to bude další den lepší,což já také, ba nás pojede o dost méně.

,,Kluci je někdo kdo se nudí? Mám v mobilu tu vasi Fifu, nechcete si ji někdo zahrát?" Poslala jsem jim do skupiny na Snap video. Moc jsem toho dneska neposlala zatím a věděli jak jsem dopadla, takže jsem čekala rychlou odpověď.

,,Lets goo! Jdeme si to rozdat." Odepsal mi Kňažko a po pěti minutách už jsme všichni čtyři jeli proti sobě. Bylo to dobré odreagování, navíc o sportu nepadlo ani slovo, potom co jsme si ještě psali než jsme šli spát, teda až na Sama, ten měl v Americe odpoledne.

Možná to pomohlo, včera jsem si ukázala že dokážu jet i špatně, a proto jsem od sebe žádný zázrak už nečekala. Poslední závody sezóny na vysoké úrovni, tak proč to hrotit.

Vyšlo to tentokrát lépe, výsledné šesté místo bylo na mě hodně dobré. A navíc jsem společně s Martinou mohla oslavit její bronz. Tento víkend si tu úlohu brát bronz vzala na sebe ona.

Navíc už měla po sezóně, takže z toho měla o něco větší radost. Také bych ráda, avšak když jsme řešili plán závodů,  netušili jsme jak dobře si povedu na tom mistrovství. A to jsem měla k tomu na výběr právě mezi evropským pohárem nebo EYOF ve Finsku kde bych mohla celkem zářit. A já trubka si vybrala nějaké závody v Itálii. Kdybych byla ve Finsku vše by bylo jednodušší.

,,Jo to je skvělé Kňažo... A slečno Sněhuláková, kdy vy se ráčíte vrátit na Slovensko?" Zeptal se mě Šimon, když mu Juraj a Sam řekli, že to nějaký týden určitě potrvá.

,,Na jeden den tam budu příští týden, pak letím na sever." Naznala jsem.

,,To jako doopravdy? Kam zas letíš? Budeš tam dlouho?" Povzdychl si.

,,Letí zamnou." Vložil se do toho Juraj.

,,A budu tam maximálně dva týdny, čeká mě toho hodně ve škole, víc absence už mít nemohu." Pokračovala jsem.

,,Já se z vás zblázním. Bude čas se aspoň s tebou potkat? Nebo Juraj ty přiletíš s ní?"

,,To nikdo neví." Pokrčil Juraj rameny.

,,Tak až to budete vědět, dejte mi vědět. To v tom případě asi nebudete mít svatbu na Natky narozeniny." Vypadla z něj totální blbost.

,,To určitě ne. Bych nepřežila to co by se dělo." Zamumlala jsem.

,,Škoda..." Posmutněl Kňažo. Jim dám svatbu, to mi tak chybělo.

Nebo nevadilo by mi to, ale v mém věku? A k tomu s Jurajem, je to hodně divný. A i kdyby jsme se vzít chtěli, bude to nejdřív ve dvaceti, dřív nechci.

Přeci jen to není tak podstatné. Asi...