Den, kdy jsem ztratila svobodu ✔️

Aukce

Chlap přede mnou prudce zatáhl za řetěz vedoucí k mému obojku. Já udržela rovnováhu jen tak tak. Vysloužil si ode mě podrážděné zavrčení. Nedonutilo mě to ale spolupracovat a stále jsem se bránila jeho tažné síle. Zalezl do otevřené klece jen aby propletl řetěz skrz. Klec obešel a dál za řetěz tahal už zpoza klece. Jak jsem se dostala blízko ní, rukama jsem se zapřela o hrany. Znovu prudce zatáhl za řetěz a já doslova vlítla dovnitř s hlučnou ránou, jak má hlava narazila do mříže. Dveře se za mnou okamžitě zavřely. Klec byla dostatečně vysoká na to, abych mohla stát, ale moc jiného pohybu se tam dělat nedalo. Byla velmi studená a už tak mému mrznoucímu tělu moc nepomáhala. Už je to pár dní, kdy jsem na sobě naposledy měla nějaké oblečení.

Klec společně se mnou byla zavezena do velmi temné místnosti až k jakému si velkému závěsu. Svůj nenávistný pohled jsem věnovala každému, kdo byl dostatečně odvážný na to, aby se ke mně přiblížil. 

Uslyšela jsem zacinkat řetěz. Byla jsem si ale naprosto jistá, že nešlo o ten pojící můj obojek. Koukla jsem ve směru zvuku a všimla si, že mě a závěs dělí dalších 6 lidí. Z toho 3 děvčata a všechna měla spoutané ruce a stejný obojek na krku, jako já. U každé z nich stál muž, držící je na řetězu. 

Na to jsem zaregistrovala další zvuk. Byl to jásot vycházející zpoza závěsu. Byla tam škvíra. Díky ní jsem měla výhled na pódium, kde podle všeho probíhala dražba. Zavalila mě další vlna vzteku a trochu jsem si upustila páru dalším zavrčením. Tím jsem na chvilku získala pozornost i ostatních ,,položek,, včetně jejich představitelů. Věnovala jsem jim svůj hluboký a nenávistný pohled a oni se raději zase otočili. 

Nenáviděla jsem to tady. Můj krásný život mi byl vzat jen abych chlapům sloužila jako hračka bez duše! Moje neochota se tomu podřídit mě tu za těch pár dní už stála hodně a teď za to všechno budu prodaná jak věc! Cítila jsem, jak se mi vaří krev.

Závěs se odhrnul jen aby další na řadě za velkého jásotu vystoupil na pódium. Viděla jsem ten strach v očích dalších otroků. Jedna se dokonce rozbrečela. Stresovalo mě to. Ale ten stres jen podněcoval další vztek.
Ve skutečnosti to bylo velmi ironické. Vždycky jsem se považovala za pohodáře, kterého něco jen tak nerozhodí, ale jak mi byla vzata má svoboda, nebylo už pro co žít. Hah, když si jen uvědomím, kolik lidí chce páchat sebevraždy a přitom můžou mít celý svět u nohou! Maj svobodu a můžou si s ní dělat co chtěj! Stejně, jako jsem to tak dělala já s tou svou. Nikdy se nesmířím s tím, že mi to bylo vzato.

Další kus na řadě. Přede mnou zbyla už jen jedna slečna. Nepatrně couvala až se opřela o mou klec. Agresivně jsem na ní zavrčela. Lekla se tak moc až zaječela. Já na ní dál zírala s vyceněnými zuby. Šlo doslova vidět, jak se klepe strachy, což nebyla pouze má zásluha. Věděla jsem, že nebyla její chyba, že tam je, ale neměla jsem tu respekt už pro nikoho. Vadil mi kdokoliv, kdo se jen přiblížil. Za těch pár dní, co jsem tu byla, jsem také zjistila, že ani nemá smysl s kýmkoliv mluvit. V tom lepším případě z mluvení budou mít chlapi akorát srandu. Naučila jsem se tudíž vyjadřovat své emoce trochu primitivnějším způsobem. Bylo to ale velmi účinné.

Po pár dalších minutách už šla ven i ta poslední. Další sem byla na řadě já. Přisunuli mou klec blíž k závěsu, takže jsem mohla vidět za něj. Před pódiem se nacházela hromada lidí, převážně chlapů. Většina oblečená do kváder. Spousta z nich měla takové oplzlé pohledy. Padaly různé částky a po chvilce dohadování se cena vyšplhala až na 120 000. Když byla otrokyně odvedena, přepadla mě nervozita. Teď přicházela přesně ta chvíle, která měla odhalit, co se mnou bude dál. Z té blízkosti jsem mohla slyšet vyvolávače.

„A teď pozor! Dámy a pánové, máme tu zlatý hřeb večera!"

Má klec zaštrachala a vyjela jsem s ní na pódium. Žaludek se mi stáhl. Publikum se okamžitě rozšeptalo. Bylo tam snad víc lidí, než se mi zprvu zdálo. Těm nejvíce oplzlým jsem věnovala velmi nepříjemný pohled.

„Máte rádi challenge? Nebo si snad jen chcete vybít zlost při pomyšlení na vaše dominantní šéfy či partnery? Nebo máte jen rádi divoký sex? Pak tahle bude právě pro vás!"

Jak to dořekl, vrškem prstu mi přejel po rameni. V tu chvíli mou pozornost bralo publikum a já si toho nestihla všimnout včas. Okamžitě jsem mu po ruce vyjela. On ji rychle vytáhnul z klece ven za doprovodu mého agresivního vrčení. Koutkem oka jsem si všimla, jak část publika vyskočila, když jsem zaútočila na jeho prsty.

„Ještě jednou na mě šmátneš a ty prsty ti ukousnu!" varovala jsem ho stále výhružně vrčící, načež dal mikrofon ke mně, aby si to mohli poslechnout i ostatní. Své oči jsem z něho už nespouštěla. Byla velká pravděpodobnost, že by něco takového zkusil znovu.

„Áno, je to úplná dračice. Velmi dominantní a divoká a s velkými ženskými přednosti. Opravdová challenge... Začínáme na 300 000."

Lidé začali přihazovat až se to vyšplhalo na 780 000.

Náhle mými zády projel bolestivý elektrický proud. Rychle jsem se otočila. Můj předvaděč měl v ruce elektrickou tyč. Vyprovokoval mě tím. Z plných plic jsem na něj zavrčela. On vrazil tyč zpátky do mé klece. Dostala jsem další šok. Než ale tyč stihl vytáhnout, uchopila jsem ji a vyrvala mu ji z ruky. Počkala jsem dalších pár sekund, než se mé tělo z šoku trochu vzpamatuje a zarazila jsem tyč do jeho těla. Ze spínače jsem ale nehodlala sundat prst. Za ohromného jásotu davu ke mně přiběhli stráže. Párkrát mě skrz klec uhodili obuškem a tyč si vzali. Můj předvaděč už klečel z šoku na kolenou.

„Dámi a pánové... Prosím.... Uklidněte se. Jak jste mohli vidět, je velmi mazaná a vynalézavá."

Navrhovaná částka se okamžitě vyhoupla daleko přes milion. Mnoho lidí z audience mělo teď uslintaný a nadržený výrazy, jak nějací primitivové. Když se částka dostala až ke třem milionům, hlasy začaly tichnout. 5 000 000. Už se přehazovali jen ti nejbohatší. Hned další částka byla 50 000 000. Zazněla spousta udivených hlasů. Nejspíš někdo, kdo nechtěl smlouvat. Byl ale až na konci celé haly. Neviděla jsem na něj. Tak to vypadá, že mám nového vlastníka.

„Slyšel jsem 50 000 000? Poprvé... Podruhé... Prodáno!" zazněl nadšený hlas vyvolávače. Můj nový předvaděč odtáhl klec. Toho prvního musel někdo odvést. Nevěděla jsem, co mám teď očekávat.

Poznámky autora: Toto původně byly hned dvě kapitoly. Nicméně obě byly krátké, tak jsem se rozhodla je tentokrát spojit do jedné.