Den, kdy jsem ztratila svobodu ✔️

Vliv

Další ráno jsem se opět nudila. Kuro ani dnes nepřišel za mnou, ale za Katie. Přemýšlela jsem, jestli to se mnou už nevzdal úplně. Tentokrát jsem mu do jejího výcviku ale nezasahovala. Ani jsem neměla náladu je sledovat. Jen jsem se utápěla ve svých ponurých myšlenkách.

Z nich mě vytrhl až Kurovo hlas.

„Keiro..."

Pohlédla jsem na něj. Ležel polonahej na posteli a vedle něho ležela ona a hladila ho po hrudi. První, čeho jsem si všimla byla stavba jeho těla. Měl ho nádherně vypracované. Zvlášť při světle místnosti se jeho svaly krásně rýsovaly. Pak jsem si všimla výrazu otrokyně. Nezdála se z toho být nadšená. Pravděpodobně to nedělala dobrovolně a bála se, kam to povede.

„Pojď se připojit," řekl a natáhl směrem ke mně ruku.

To snad nemohl myslet vážně. Nezaujatě jsem se k nim otočila zády. Jen jsem doufala, že s tím vedle mě nehodlal pokračovat. Toho jsem se naposlouchala dost už před aukcí.

Uslyšela jsem kroky mířící ke mně. Na Kura byly dost nejistý. Otočila jsem se. Kousíček ode mě stála nahá Katie.

„Teď se jí dotkni," přikázal jí Kuro.

Já si okamžitě sedla a věnovala mu nenávistný pohled. On se jen zlomyslně usmíval.

A bylo to zase tady. Jeho hravá nálada.

„Neměl by si do toho tahat jí. Akorát kvůli tvým hrátkám přijde k úrazu," upozornila jsem ho varovně. Tohle ho jen vyprovokovalo k pobavenějšímu úsměvu a pokračování.

„Na co čekáš?" zeptal se jí už přísněji.

Pozvedla ruku. Já si okamžitě za zvuku vrčení stoupla. Rychle stáhla ruku zpátky. Já dál s vrčením pokračovala.

„Dotkni se jí," naléhal na ní.

Byla vyděšená a nevěděla, co má dělat. Znovu nejistě zvedla ruku. Já se tentokrát zaměřila přímo na ní.

„On ti ani zdaleka nedokáže způsobit takovou bolest, jakou ti způsobím já, když se mě dotkneš," procedila jsem agresivně srze zuby.

Kuro přešel vedle ní, což na ní působilo jen jako další nápor.

„Hned!" zakřičel na ní až nadskočila. Rozbrečela se. Podívala se mi omluvně do očí. Teď jsem měla šanci. Oční kontakt dokáže divy. Za svého přímého, agresivně dominantního pohledu jsem k ní přešla blíž. Byla jsem od jejího obličeje jen pár centimetrů a nespouštěla oči z jejích. Začala se krčit a poddávat se mi. Musela jsem na ní vyvinout obrovský nápor, aby tohle zafungovalo. Rozklepala se. Když jsem cítila, že je už naprosto má, řekla jsem jí jen jedno jediné, jednoduché slovo.

„Odejdi."

Začala ustupovat až se rozeběhla do svého kouta.

„Wow," řekl pobaveně Kuro a zatleskal mi.

„Máš na ní větší vliv než já. Velmi působivé..."

Přešel ke mně blíž.

„A taky kurva sexy! Pojďme si to rozdat Keiro. Hned teď!" řekl dychtivě.

„Nech si zajít chuť," odpověděla jsem mu ještě stále podrážděně a znovu si sedla.

„Hah... dobrá."

Znovu se vydal za otrokyní, která se teď choulila v rohu. Něco jí šeptal. Její nálada se ze v mžiku změnila. Nevím, co jí řekl, ale přestala se chvět a byla mu teď naprosto oddaná. Stoupla si a vydala se ke mně. Už to nebyla nejistá chůze. Byla teď jak tělo bez duše. V jejích očích jsem viděla jen prázdnotu. Bez váhání se mě dotkla. V další sekundě její ruku drtily mé zuby. Ječela bolestí a já jí nenávistně zuby stlačovala ještě víc. Naše lidské zuby nejsou natolik ostré, aby jednoduše protrhly kůži, za to ale působí jako silný drtivý svěrák. Tohle jí muselo protrhat spousty žil v ruce a pravděpodobně způsobit i zranění svalů. Snažila se z toho vymanit, ale jen si tím prorazila kůži v místě jednoho ze zubů. Zjistila jsem to chutí krve v puse. Tak hrozně moc křičela. Obojkem projel elektrický proud, který mé svaly ještě více zatnul, než jsem ji pustila. Kuro ji okamžitě vyvedl ven z místnosti, kde si ji převzal ten druhý chlap. Pak se vrátil ke mně.

„Ale, ale... jsem rád, že se na rozdíl od ní umím bránit," řekl pobaveně.

On si to snad užíval. Oklepala jsem se z celé té situace a zamířila jsem do koupelny, abych si omyla tu krev dřív, než omdlím. Kuro mě nechal jít a sám odešel.