Den, kdy jsem ztratila svobodu ✔️

Doteky

Přes noc jsem hodně přemýšlela. Měla jsem štěstí, že si mě koupil zrovna on. Tedy netušila jsem, co mě čekalo v budoucnu, ale mohla jsem na tom rozhodně být daleko hůř. Kuro se dost snažil, aby mi to alespoň nějak ulehčil. Měl jasný cíl, kterého chtěl dosáhnout a se kterým já nesouhlasila, ale netlačil na mě. Dával mi spoustu času se tomu přizpůsobit a šel na to velmi opatrně. Byla jsem vděčná, že to tak bylo a asi bych mu měla přestat dělat takové peklo. Bála jsem se, že jak dojde k něčemu vážnějšímu, nebo se to jen trochu přiblíží sexu, tak mi to bude způsobovat potíže kvůli traumatu z převýchovy před aukcí, ale protože se mě nesnažil přímo znásilnit, tak jsem byla v pohodě. Pravděpodobně by mi s ním ani samotný sex nevadil, pokud by nebyl z donucení. Uvidíme, jak se to vyvine dál.

Když jsem se ráno probudila, Kuro už seděl kousek od mé hlavy opřený o stěnu. Neměl triko. Sledoval mě.

„Konečně vzhůru?" zeptal se.

Já jen zabručela a znovu zavřela oči.

„Hodláš spát celý den?"

„Spánek je důležitý. Měl by si ho taky zkusit," odpověděla jsem mu klidně.

„Takhle dlouhý spánek nemůže být zdravý," protestoval.

Znovu jsem na něj pohlédla.

„Závidíš?" zeptala jsem se ho s úsměvem.

„Vlastně ano. Chtěl bych mít tolik času na plýtvání."

„Hah, tak si to pojďme vyměnit. Já budu tvůj master a ty můj otrok," zasmála jsem se mu. Zdál se být tou myšlenkou zaujatý.

„A copak by jsi po mě chtěla, kdybych byl tvůj otrok," zeptal se.

„Tohle nezjistíš, dokud to nezkusíš," odpověděla jsem mu hravě. Usmál se. Už dřív jsem si všimla, že měl tyhle hrátky rád.

„Nechám si tu myšlenku na později. Teď bych rád začal s výcvikem."

Páni. Dneska na nic nečekal. Mě okamžitě přešla nálada.

„Sedni si Keiro. Tady naproti mně," požádal mě. Nezdálo se to ani být jako přímí rozkaz. Mezi tím se otočil ke mně. Já udělala, co chtěl.

„Potřebuji, aby sis zvykla na moje doteky," řekl mi.

Počítala jsem s tím, že tohle po mě bude chtít. Měla jsem aspoň možnost se na to trochu psychicky připravit.

„Teď si polož ruce na mojí hruď. Stejně, jako to bylo včera."

Já tak učinila. On zvedl své ruce a pokusil se chytit ty mé. Vztáhla jsem je. Byl to spíš reflex než cokoliv jiného.

„Znovu. A nech je tam."

Trochu jsem zaváhala. I když jsem mu moc vzdorovat nechtěla, tak mi bylo proti srsti, aby se mě dotýkal. Položila jsem je tam znovu. Než se mě ale stihl dotknout, znovu jsem ucukla. Pronikavě se na mě díval.

„Odpíráš mi, Keiro," řekl hlubokým varovným hlasem.

Já už v tu chvíli byla trochu podrážděná.

„Odpírám.. A co s tím hodláš dělat? Dotknout se mě? Jakej v tom pak bude rozdíl, jestli se mě dotkneš takhle, nebo jako trest?" zaprotestovala jsem. Pro mě to nemělo žádnou logiku. Já opravdu chtěla spolupracovat, ale jak na mě začínal tlačit, tak se mi to přestávalo líbit. Ještě nějakou chvíli na mě zíral. Pak přede mě dal prst, bříškem navrch.

„Dotkni se mého prstu."

Netušila jsem, co měl v plánu, ale nějak se mi to nezdálo. Pomalu jsem zvedla ruku a svým prstem jsem se lehce dotkla toho jeho. Zajiskřilo to mezi námi a z prstu přes celé tělo mnou projela vlna vzrušení. Jako kdybych se v pubertě poprvé dotkla kluka, do kterého jsem byla zamilovaná. Což byla kravina, já do něho přece zamilovaná nebyla. Nechápala jsem, kde se to vzalo. Musel ale cítit to stejné, protože na chvíli úplně ztuhnul.

„Teď sjeď tím prstem až k mé dlani," pokračoval hned, jak se vzpamatoval.

Já tedy pomalu zamířila ukazováčkem až k jeho dlani, zatímco jeho prsty se cestou dotýkaly mě. Na konci mé cesty mi ruku sevřel. Drželi jsme se, skoro stejně jako při podávání ruky.

„Teď mi řekni Keiro... dotýkáš se ty mě, nebo já tebe?" zeptal se.

„Já bych řekla, že se dotýkáme vzájemně," odpověděla jsem mu.

„Takže se dotýkám i já tebe že? A vadí ti to? Protože mě to tak nepřijde."

Teď už jsem chápala, kam tím mířil.

„Ale to není to stejné," povzdychla jsem si.

„Čím se to liší?"

Na tohle já odpověď neznala.

„Možná tím, že jsem to udělala dobrovolně sama?" řekla jsem mu svůj odhad. On na chvíli zapřemýšlel.

Naše sevřené ruce teď chytl i druhou rukou. Palcem mě po hřbetě začal jemně hladit.

„Teď už se tě dotýkám bez tvé účasti."

„Tohle mi nevadí," přiznala jsem mu. Někteří lidé i tohle dělají při podávání ruky. Nepřišlo mi to až tak zvláštní.

V reakci na to mi tou rukou začal lehce sjíždět po hřebu ruky až k lokti. Já už se začala ošívat, až jsem se mu nakonec úplně vyškubla ze sevření. Zaujatě si mě prohlížel.

„Bolí tě záda?" zeptal se.

Otázka mě trochu překvapila a až při ní jsem si uvědomila, že se protahuji. Na té posteli se nespalo až tak příjemně a posledních pár dní jsem si takhle narovnávala po spánku záda.

„Sundej si košilku a lehni si na břicho. Namasíruju tě," řekl mi. Překvapeně jsem na něj koukala.

„Šup. To nemá žádný sexuální podtext, takže ti masáž nemůže vadit. Navíc ti to pomůže," pobídl mě. Otočila jsem se od něho a košilku si sundala jen tak, abych měla volné záda. Nechala jsem si ji ale v oblasti prsou a lehla jsem si. On se opatrně usadil na mém holém zadku.

„Na zádech máš ještě nějaké modřiny. Pokusím se jim vyhnout," řekl mi a začal. Kupodivu mi opravdu nevadilo, že se mě na zádech dotýkal. Do pár vteřin jsem byla naprosto uvolněná. Byl v tom tak dobrý! Masáže jsem měla vždycky ráda a nechávala jsem si je dělat často a od různých lidí, ale sakra, kam se hrabali na něj! Spokojeně jsem zamručela.

„Kuro... Tohle ti fakt jde," pochválila jsem ho.

On se zasmál.

„Jsem poctěn. Tohle je poprvé, co jsi mě za něco pochválila."

„Raději si na to moc nezvykej," upozornila jsem ho spokojeně.

Usmál se.

„Líbí se mi, když jsi šťastná, Keiro," řekl sladce.

Já si dál užívala masáž.