Den, kdy jsem ztratila svobodu ✔️

První setkání

Klec prošla pár dalšími temnými chodbami. Byla jsem za řetěz znovu vytažena a připoutána v rohu prázdné a studené místnosti. Za asistence pár dalších lidí mi byla nasazena páska na oči. Téměř se mi podařilo jednoho z nich pokousat. Seděla jsem a ruce jsem měla spoutané u studené země, zatím co obojek byl připoutaný ke stěně, takže jsem se nemohla moc hýbat. Dění okolo jsem mohla vnímat pouze sluchem.

Jak jsem byla v klidu, začínaly se mi ozývat rány obuškem. Hlavně jedna přes záda a jedna přes ruku. Takových dobrých 5 minut jsem tam seděla sama. Moc jsem nechápala, co se teď vlastně děje. Znerovózňovalo mě to.
Za dveřmi jsem uslyšela nějaký rozhovor. Mluvili dost potichu a tak jsem jim toho moc nerozuměla. Dveře se otevřely a podle zvuků vešel pouze jeden člověk. Kroky se zastavily přede mnou. Zpozorněla jsem. Skrz pásku jsem nemohla vidět, jestli se mě někdo chystal dotknout a už všichni víme, jak jsem byla na doteky háklivá. Uslyšela jsem zašustění oblečení. Nikdo se mě ale ještě nedotýkal. Spíš to znělo, jak kdyby se dotyčný člověk ke mně sehnul.

„Jak se jmenuješ?" zeptal se hluboký, ale přes to jemný mužský hlas. Zdál se být mladý. Byl velmi blízko.

„Tsk," byla má odpověď zatímco jsem otočila hlavu s nezájmem na stranu.

„Ale... Ty mi si neposlušná," řekl něžně a snad i trochu pobaveně. Těžko říct s tou páskou.

„Taky mi bylo řečeno, že nemáš ráda dotyky. Co kdybych to vyzkoušel."

Já okamžitě zpozorněla a vrátila hlavu do původní pozice. V té pozici jsem měla největší šanci cokoliv uslyšet dřív, než se mě eventuálně dotkne. Pobaveně se uchechtl.

„Uvidíme, jak budeš spolupracovat doma," řekl zatímco se napřímil. Podle vzdalujících se kroků odešel. Jak otevřel dveře, uslyšela jsem dotaz mířený na něho.

„Budeme vám jí muset uspat. Bylo by..." dveře se zavřely a dál už jsem nic nerozuměla. Bylo ale jasné, co bude následovat. V téhle pozici jsem se stejně nemohla bránit. Další příchozí do místnosti mi bezcitně vpíchl injekci. Usnula jsem.