Den, kdy jsem ztratila svobodu ✔️

Majitelovy poznámky. Den 11. dopoledne.

- po ránu jsem se na Keiru nemohl ani podívat. Cítil jsem se mizerně. Po tom, co se mi to v noci rozleželo v hlavě to bylo ještě horší. Sám sobě jsem se hnusil.

- Keira tvrdí, že mi odpouští. Nemyslím si ale, že si uvědomuje celou situaci. Od té chvíle se nicméně vše zlepšilo. Prokecali jsme spolu půlku dne.

- snažil jsem se jí naznačit, že k ní mám nějaké city. Ona to ale nedokáže pochopit. Můžu o tom mluvit skoro narovinu a vůbec jí to nedochází. Nechci jí to ale říct přímo. Vím, že ona vůči mně nic necítí. Pokud bych se jí přímo přiznal, mohla by toho začít zneužívat. Teď nastává ta nejdůležitější otázka. Jak ji přimět k tomu, aby ona cítila to samé vůči mně?

- po tom všem, co se v poslední době stalo, jí už nedokážu moc dobře vzdorovat. Budu s tím muset něco udělat, protože takhle brzy převezme kontrolu ona. Bohužel nemám nejmenší tušení jak toho dosáhnout. Nechci jí už nikdy znovu ublížit.

- několikrát jsem přemýšlel, že bych jí sundal obojek. Stačilo by mi, kdyby jen řekla, že mi neuteče a já bych jí věřil.

- zjistil jsem, že se mi velmi dobře pracuje, když je vedle mě. Jen se mi nedaří ji u sebe moc dlouho udržet. Když je pryč, neustále přemýšlím o tom, co kde vyvádí.