Den, kdy jsem ztratila svobodu ✔️

Příprava

Vstal z postele a pokynul mi, abych šla za ním. Vyšli jsme ven z pokoje a zavedl mě do jedné místnosti plné oblečení. Bylo tam jak mužské oblečení, tak dámské.

„Něco si tu vyber. Něco obyčejného, né příliš formálního. Já se taky půjdu převléknout."

Zježily se mi chlupy. Jak jsem si měla tady z toho něco vybrat? Jsem sice ženská, ale oblečení pro mě byla noční můra.

„Keiro?... Vypadáš vyděšeně," smál se mi.

„Já neumím vybírat oblečení. Nechtěl by si něco vybrat ty?" zeptala jsem se zoufale.

„Jseš si jistá, že chceš nechat vybírat mě?" ptal se, zatímco se mi stále smál. Já přistoupila k němu a přilepila se mu na hruď.

„Je to tu strašidelný," stěžovala jsem si vyděšeně.

„Aww Keiro... proboha ty jsi tak roztomilá když se bojíš. Asi tě sem začnu brát častěji," řekl rozplývajíc se.

„Nee," zaskučela jsem a schovala hlavu za jeho krk. Hladil mě po zádech. Vyžíval se v tom.

„Tak ti pojďme něco vybrat," souhlasil nakonec. Já ho pustila a on se vydal do středu místnosti. Proboha, on šel hlouběji mezi to oblečení!

„Nemůžu počkat tady?" zeptala jsem se. Stála jsem jen kousek od východu.

„Jen mi pojď dělat společnost. To oblečení tě nesežere."

Vzdychla jsem si a neochotně se vydala za ním. Než jsem k němu došla, tak už měl něco posbíraného. Nechápala jsem, jak mohl vybírat tak rychle. Netrvalo to ani 5 minut, než měl vybráno. Dovedl mě ke spodnímu prádlu.

„Tohle už zvládneš sama ne?" zeptal se podávajíc mi oblečení. Kývla jsem. Nechal mě tam a šel se převléknout. Chtěl, abych si to rovnou oblékla a pak přišla za nim. Našla jsem svou velikost pro veškeré spodní prádlo a oblíkla si co mi vybral. Šlo jen o tílko s lehkým delším kabátkem a džíny. Nic speciálního, ale přes to to vypadalo dobře. Nechápala jsem.

Vrátila jsem se zpátky do jeho místnosti. On si akorát zapínal košili. Jinak měl také džíny. Černé k němu perfektně pasovaly. Usmál se, když mě viděl.

„Není to tak sexy, jako moje košile, ale vypadáš v tom super," pochválil mě. Já mu vrátila jeho košili.

„Nechápu, jak to děláš Kuro," svěřila jsem se mu.

„Hmm?"

„Jak dokážeš něco vybrat tak rychle a ještě to vypadá dobře. Takovou superschopnost bych taky chtěla mít."

Přešel ke mně a naklonil se až k mému uchu.

„Ale to je jednoduché. Nejdřív si tě v představách naprosto svlíknu..." pošeptal a lehce mě kousl do ucha. Já ucukla a zasmála se.

„... a pak si na tobě představím to dané oblečení," dořekl už normálně.

Očividně jsem měla asi špatnou představivost, že u mě to tak nikdy nefungovalo.

Vzal mě ještě do jedné místnosti. Vypadalo to, jako místnost otrokyň jeho bratra. Byly tam všelijaké řasenky, stíny na oči, makeup, parfémy a tak dál.

„Pokud chceš, můžeš se tu nalíčit. Jsem si jistý, že bratrovi nebude vadit, když použiješ jeho místnost."

Přikývla jsem. Sedla jsem si před zrcadlo. Vypadala jsem naprosto hrozně. Všimla jsem si, že podél lícní kosti mám modřinu ještě z předchozí noci. Nešla ale vidět na první pohled, takže jsem ji moc neřešila. Nejvíc mě však zaujal samotný obojek. Opravdu byl potažený plyší, takovou jemňounkou. Byl v ve zlaté barvě a uprostřed byla řádka diamantů, ale pouze zepředu. Přesně uprostřed řádky byl největší z nich a od něho dál vedly další, čím dál menší, až po ten nejmenší. Toho jsem si nikdy dřív nevšimla. Dotkla jsem se jich, jestli se mi to jen nezdá.

„To jsou..."

„Diamanty," dokončil za mě větu.

„Proč by někdo dával diamanty na obojek otrokovi?" nechápala jsem.

„Protože patříš mně, Keiro. Vzhled a barva obojků se odvíjí od postavení majitelů daných otroků," vysvětlil mi.

„Zlatý mají jen ti nejvýše postavení. A ty jediná z nich máš ještě diamanty."

„Proč?" nechápala jsem.

„Bude lepší, když tohle vědět nebudeš."

I když mě teď o to víc zajímal důvod, poslechla jsem ho a přestala jsem se vyptávat. Nechtěla jsem ho rozčilovat. Zvlášť, když měl narozky. Pustila jsem se tedy do líčení.

Nikdy jsem se moc nelíčila. Vždy maximálně tužku na oči a řasenku. Stejně tak jsem udělala i teď. Kuro už u mě zůstal a pečlivě sledoval průběh.

„Takhle jsem se líčila i dřív, nejsem zvyklá toho používat víc."

„To je dobře. Nelíbí se mi, když toho ženy používají moc," pochválil mě.

Učesala jsem se a chtěla jsem použít některý z parfémů. Kuro mě ale zarazil.

„Koupím ti nějaký po cestě. Nechci, abys voněla jako jedna z nich." Naprosto jsem ho chápala.

Vydali jsme se na cestu. Zavedl mě do garáže. Právě tam jsem se už při průzkumu snažila dostat taky, ale dveře byly zamčené. Buď někdo chodil po vile a zamykal a odemykal dveře, nebo v tom bylo ještě něco jiného, protože to nebylo poprvé, co jsem nemohla otevřít dveře, které on otevřel bez odemykání.

Jak se rozsvítilo, všimla jsem si samotných aut. V šoku jsem zůstala stát na místě. Garáž obsahovala 5 různých aut. Z toho 3 sportovní. Kdo sakra potřebuje 5?! Slyšela jsem, jak se mi Kuro smál, já ale byla stále v šoku.

„Tak kterým bys ráda?" zeptal se mě.

„Já mám vybírat?" vrátila jsem mu otázku nevěřícně.

Kuro přikývl.

Nadšeně jsem si ukázala na Mustanga. Byl to jeden z novějších modelů. Sama jsem měla jen dvě auta a oba Fordy, takže mi byl Mustang nejbližší. Navíc to bylo zatraceně krásný auto. Ty ostatní braly až příliš pozornosti.

„Skvělá volba!" pochválil mě. Vzal ze stěny klíčky. To měl klíčky hned vedle aut? Nebál se, že ho třeba někdo okrade?

Otevřel mi dveře a já si sedla na místo spolujezdce. Byla jsem nervózní. Né jen z toho, že jsem vůbec seděla v takovém autě, ale vůbec jsem netušila, co mám od toho všeho čekat. Nevěděla jsem, kam mě Kuro vezme. A už to byla pěkná doba, co jsem naposled byla pořádně mezi lidmi. Pojedeme vůbec mezi lidi? Taky uvidím, jak to vypadá zvenku vily. Bylo toho na mě hrozně moc.

Kuro se taky usadil.

„Keiro... musím teď přidat nové pravidlo. Vzhledem k tomu, že to uvidíš venku, tak máš zákaz posílat další tajné zprávy po netu a ani nijak jinak. Dobře?"

Takže to opravdu zjistil.

„Chápu," potvrdila jsem mu. Dělal, jako bych někdy poslouchala ty jeho pravidla.

Připoutali jsme se. Usmál se na mě.

„Připravená?" zeptal se s jiskrou v oku.

Já se zatajeným dechem přikývla. Nastartoval. Mustang okamžitě začal se silným předením. Tohle bylo tak vzrušující. Bylo jedno, kolikrát jsem slýchala, jak je mustang silné auto, naživo to bylo naprosto něco jiného. Sedět v něm a cítit to bylo nepopsatelné. Vyjeli jsme.