Den, kdy jsem ztratila svobodu ✔️

Žárlivost

V místnosti byly dva obří stoly plné jídla a alkoholu. Ani sem neměli otroci přístup. Podle vražedných pohledů žen jsem pochopila, že jeho proslov se nejspíše týkal právě oznámení. Teď už si mě Kuro neustále držel u sebe s rukou kolem mého pasu.

Kdykoliv mluvil s některým z hostů, tak se hosté vyhýbali pohledům na mě. Nevím co udělal, ale očividně to bylo velmi efektivní. Vyhovovalo mi to tak. Po nějaké chvíli mě Kuro vzal ke stěně, abychom měli na chviličku soukromí.

„Tak jak se cítíš?" zeptal se. Zdál se tu být spokojený. Nechápala jsem, jak by někdo mohl být mezi tolika lidmi tak v pohodě.

„Není to nic pro mě Kuro," odpověděla jsem mu.

„Ale už nevypadáš tak nervózně."

Usmála jsem se na něj. Netušila jsem, co mu na tohle mám říct.

„Lidem se líbíš," řekl mi spokojeně.

„No, já bych řekla, že se mě spíš děsej," řekla jsem, zatímco jsem se tak rozhlížela po ostatních. On se zasmál.

„Protože o tobě mají perverzní myšlenky a vědí, co je čeká, když to dají najevo. To ale furt znamená, že se jim líbíš," vysvětlil mi.

Všimla jsem si siluety, která k nám mířila. Byla to jedna z těch žen, co se mě snažily zabít pohledem.

„Kurokami, zlato. Ráda tě zase vidím," řekla mu a flirtovně si položila ruku na jeho hruď. Co to kurva mělo znamenat! Copak nevěděla, že byl teď ve vztahu a stála tu hned vedle jeho přítelkyně?!

„Dej tu ruku pryč," zavrčel Kuro.

Hah, občas jsme si byli tak podobní. Ruku stáhla a pomalu se k němu naklonila. Přímo k jeho uchu. Začala mu něco šeptat. On přikývl.

„Keiro. Vydrž tu chvíli. Musím něco vyřídit," řekl mi. Žena mi věnovala velmi škodolibý výraz a zavedla Kura do prázdné místnosti, nacházející se vedle nás. Zavřela za sebou dveře.

Já byla v šoku! Nechal mě právě za dveřmi, aby s tou ženskou mohl být sám? V prázdné místnosti?!!! Grrrrr. Naprosto jsem zuřila! Proč jsem si tohle vůbec nechala líbit?! To mě hodlal jen tak podvádět?! Přešla jsem rychle k jednomu ze stolů a zvala si sklenici se... šampaňským? Ať v té sklenici bylo cokoliv, okamžitě to zmizelo ve mně. Hned jsem popadla další skleničku.

„Kde je brácha?" zeptal se mě povědomý hlas. Byl to Kyioshi stojící vedle mě. Pohlédla jsem znovu na ty dveře. Musel z mého výrazu pochopit, že byl právě tam.

„On tam je s někým, že jo?" zeptal se trochu pobaveně. Věnovala jsem mu velmi nasraný pohled. Zasmál se.

„Takhle jsem tě ještě nikdy neviděl."

Vyklopila jsem do sebe další skleničku.

„Chceš vědět, co tam dělají?" zeptal se mě hravě a zvědavě. No to jsem kurva chtěla! Samozřejmě jsem to ale neřekla nahlas.

„Počkej tady, jdu bratříčkovi říct, jak se jeho nová přítelkyně snaží utopit žárlivost v alkoholu," řekl a vydal se ke dveřím. Sakra! Mohlo mě napadnout, že se mi nesnažil pomoct, ale jen si ze mě udělat srandu. Popadla jsem další skleničku a vydala se pryč.

Když jsem byla u dveří ven z místnosti, naposled jsem se ohlídla. Kyioshi akorát vstupoval do místnosti, kde byl Kuro. Dál už jsem na nic nečekala a odešla. Snažila jsem se trochu kontrolovat svůj vztek a žárlivost. A hlavně jsem se teď potřebovala vyhnout na nějakou chvíli Kurovi. Sám mě ujišťoval, že mě bude mít stále na očích. Takhle to dopadlo, když mě na očích chvíli neměl. Mohl si za to sám. Bylo na čase zjistit, jestli by se odtud dalo utéct.