Den, kdy jsem ztratila svobodu ✔️

Otázka

Pár minutové ticho přerušila až další otázka.

„Byla jsi někdy zamilovaná?"

„Jo... do svého bejvalého," odpověděla jsem mu. Moc jsem nechápala, proč se na to ptá. Zavrčel si pod nos.

„Myslím, že ho zabiju," řekl. Pobavila mě jeho reakce.

„To klidně můžeš. Nerozešli jsme se zrovna v dobrém," odpověděla jsem mu.

„Tak to je pak v pořádku," uklidnil se.

Přišlo mi zajímavé, jak se staral jen o ty své city. To že jsme se s bývalým rozešli ve zlém rozhodně nebylo v pořádku.

„Jaké to je? Zamilovat se?," pokračoval.

„Ty jsi nikdy zamilovaný nebyl?" zeptala jsem se ho nazpátek. Přišlo mi to divné. Musel být v podobném věku jako já. Bylo vůbec možné, aby někdo prošel pubertou bez toho, aby se do někoho zamiloval?

Nevěděla jsem, jestli jsem ho tou otázkou nenaštvala, ale přestal mě najednou masírovat. Chvíli se vůbec nic nedělo. Přišlo mi to jako věčnost.

„Odpověz mi na otázku, Keiro," řekl nakonec a v masírování pokračoval.

„Dobře. Hmm..." zapřemýšlela jsem a snažila jsem si vybavit dobu již dávno zapomenutou.

„Když se do někoho zamiluješ, nutí tě to neustále myslet na toho daného člověka. Přemýšlíš, co asi tak dělá a jak se cítí. Nejradši by si byl neustále s ním. Je ti s ním dobře a jsi pro něj schopný udělat věci, který by jsi jinak neudělal. Přeješ si, aby byl ten člověk šťastný a když na něj myslíš nebo jsi s ním, tak máš takovej pocit v břiše, jak kdyby si tam měl hejno motýlů. I doteky samotný jsou úplně jiný, daleko smyslnější a plný emocí," pokusila jsem se mu vysvětlit.

„A tohle všechno si prožívala se svým bejvalým?" zeptal se.

„No... Né úplně všechno, protože jsme měli vztah na dálku. Takže i když jsme chtěli, tak jsme nemohli být furt spolu. Ale jinak ano."

„Zabiju ho," řekl naštvaně.

„Oh ano, a tím mi připomínáš, že pro lásku je typická i žárlivost," dodala jsem.

„Chceš tím něco naznačit?" zeptal se. Zněl vážně.

„Co? Říkám, že si mi to tím jen připomněl," odpověděla jsem mu.

„Keiro... Jakej důvod si myslíš, že mám k žárlení?" zeptal se a zase přestal s masírováním.

„No vzhledem k tomu, že mi neustále opakuješ, že mě vlastníš, tak bych řekla že z majetkovýho důvodu. Prostě si myslíš, že když si za mě zaplatil, tak mám patřit jen tobě," odpověděla jsem mu.

„Ale ty mi opravdu patříš."

„Vidíš a tady na to máme velmi odlišný názor," řekla jsem mu a pokusila jsem se překulit na záda. Nechal mě to udělat. Prsa jsem si přikrývala košilkou. Spodní část měla smůlu.

„Můžeš vlastnit mé tělo, ale nikdy nebudeš mít mou mysl. Ta se narodila svobodná a chce svobodnou zůstat," vysvětlila jsem mu rázně.

„Výzva přijata!" odpověděl mi sebevědomě.

Usmála jsem se.

„Někdy dokážeš bejt velmi naivní," zareagovala jsem. Ani ho to nenaštvalo, jen se pousmál. Ucítila jsem dotyky stoupající z mých boků k mé hrudi.

„Co to děláš!" zděsila jsem se. On zastavil.

„Keiro... dotýkám se tě celou dobu, co jsi se otočila. Ani sis toho nevšimla," řekl mi. Cože! Jak jsem si toho mohla nevšimnout!