𝙐𝙣𝙨𝙩𝙤𝙥𝙥𝙖𝙗𝙡𝙚 |𝙏𝙈𝙍 𝙁𝙁| ✔

3

Stitches - Shawn Mendes

≪•◦ ❈ ◦•≫

ᴡʜᴀᴛ ɪs ᴛʜɪs ᴘʟᴀᴄᴇ?

Ten křik byl plný bolesti a utrpení. Vystrašeně jsem se otočila po křiku. Popadl mě strach. Znělo to jako, když někdo umírá. Otočila jsem se ve strachu na Thomase.

,,Co to sakra bylo?!" Vyděšeně jsem se ho zeptala. ,,Nevšímej si toho." Objevil se Chuck vedle nás dvou.

,,Je to součást přeměny." Řekl Thomas. Co je to sakra přeměna? O čem to mluví? ,,Čeho že?" Pozvedla jsem obočí. Chuck nahlas vzdychl nad náznakem otravy, že jeho přítel vůbec promluvil.

,,Nevím přesně, co to je, ale není to nic pěkného." Podíval se na mě vážně, jako kdyby chtěl říct, že tu nic nedává smysl.

,,Co tím myslíš?" Nechápala jsem nic, co se tu děje. ,,Thomasi." Chuck se na něj podíval vážně, jako kdyby ho chtěl upozornit, že překračuje hranice. 

,,Ten křik patří klukovi jménem Ben. Jednou jsem vešel do pokoje a on ležel na lůžku. Byl svázaný provazy a po celém těle měl černé žíly, které neměly konec. Když otevřel oči, měl je tak černé jako tma."

Polkla jsem zhluboka. Měla jsem v krku neskutečný knedlík. Po zádech mi přejel studený vánek. Měla jsem strach. 

,,Nejde mu nějak pomoci?" Zeptala jsem se. ,,Už dostal sérum." Promnul si ruce. Měla jsem spousty otázek. Rozhodla jsem se začít tou důležitou.

,,Co se mu stalo?" Stála jsem tvrdě jako kámen, ale chtěla jsem to vědět. ,,Dostali ho." Zamumlal Thomas. Měla jsem v hlavě jen jedno. Kdo? Kdo by něco takového udělal? ,,To stačí!" Vstoupil mezi nás Chuck.

,,Chceš, aby měla v hlavě frasný guláš?!" Vykřiknul na Thomase. ,,Pojďte!" Nařídil nám. Podívala se na Thomase, a pak jsem se rozešla za Chuckem.

Oba jsme následovali Chcuka. Zajímalo by mě, co se přesně stalo? Co myslel tím, že ho dostali? Je tu snad někdo další? Bude ten kluk v pořádku?

Nevím, proč jsem si dělala starosti, ale dělala jsem si je. Celé tohle místo je divné.

Dostala jsem talíř s kaší. Tedy, představilo se mi to jako bramborová kaše. Sednula jsem si vedle Chucka.

,,Pánvička je nejlepší kuchař v celém Placu. " Usmál se milým úsměvem. Newt se předtím zmiňoval o Placu. Hádám, že je to název tohoto místa.

,,Jez, něco musíš sníst." Drknul do mě Chuck. Vzala jsem si lžičku do ruky a pevně ji sevřela. Bylo to, jak kdyby mi mohla vyklouznout.

Nabrala jsem si trochu té bramborové kaše. Dala jsem si ji do úst. Chutnala jemně a akorát slaně. Usmála jsem se a otočila se hlavou na Chucka.

,,Je to moc dobré." Jemně jsem se usmála. Bylo to moje první jídlo a na to, že to vypadalo jako žvatlanec, tak to bylo dobré.

Najednou jako kdyby se všechna radost rozplynula. Zaslechla jsem šepot. Ten vláček šepotu byl o mně. Ozval se i smích, který mi do uší bil jako hřebíky.

Snažila jsem se soustředit na dobrou bramborovou kaši, ale nedokázala jsem se soustředit.

To, co říkali jsou dýky do zad. Neznám je a neměla bych si to brát k srdci. Pomyslela jsem si.