𝙐𝙣𝙨𝙩𝙤𝙥𝙥𝙖𝙗𝙡𝙚 |𝙏𝙈𝙍 𝙁𝙁| ✔

16

Lost Boy - Ruth B.

≪•◦ ❈ ◦•≫

ᴡɪᴄᴋᴇᴅ ɪs ɢᴏᴏᴅ

Byla jsem hlavou opřená o stěnu. Voda mi stékala po holých zádech. Přemýšlela jsem o jediné osobě. 

Ta dívka, kdo to byl? Nazvala mě sestrou. Možná to byla jen přezdívka. Prohmátla jsem si obličej a prsty projela vlasy. 

Měla jsem v hlavě guláš. Nic tu nedávalo smysl. Všechno bylo zamotané, nebo divně zodpovězené. 

Za jakým účelem jsme tu? Je nějaká cesta ven? Co to sérum a přeměna? Co tvorové, kteří tu žijí? Proč nám vymazali vzpomínky? 

Proč se mi zdají tyhle sny? Nesu nějakou část viny za tohle místo? Proč Pánvičkovo jídlo chutná tak dobře? 

Opřela jsem se hlavou o zeď. Tohle všechno musí mít nějaký důvod. Musí tohle všechno mít nějaké řešení. Kromě Pánvičkova jídla, protože ten kluk má talent. 

Vypnula jsem vodu a šla se převléknout do čistého oblečení. Čekalo na mě zelené tričko a hnědé kalhoty. 

Podívala jsem se do zrcadla. Měla jsem modro-zelené oči, které by i v noci mohly svítit jako světlušky. Měla jsem lehce vlnité světle blonďaté vlasy. 

Po mém těle byly modřiny. Největší jsem měla na boku od Rmuta, když mě odrazil na stěnu. 

Vyšla jsem ven ze sprch. Vylezla jsem na slunce. Bylo příjemné cítit tu čistotu. 

,,Už jsem si myslel, že si se utopila." Usmál se na mě Thomas. Hodila jsem po něm úšklebek. 

,,Můj slavný ochránce a opěrátko." Zasmála jsem se a rozešla se k němu. 

,,Co bys dělala, kdybys mě neměla?" Usmál se na mě. Dala jsem mu ruku za zátylek. Chytnul mě za bok a společně jsem se rozešli do noclehárny.

,,Co se ti zdá za sny?" Zeptala jsme se ho. 

,,Jsou to útržky vzpomínek. Obvykle se někde objevím. Vidím obličeje, slyším věci, ale nedokážu si vzpomenou kde a kdy to bylo.

,,Jednou jsem viděl tebe, mě a jednu dívku. Obvykle se mi zobrazujete ve snech. Sedíme u nějakých počítačů. Jediné slovo, které se opakuje je ZLOSIN-" 

,,ZLOSIN je dobrý." Zamumlala jsem. ,,Zobrazuje se mi to ve snech. Vždycky je to ženský hlas." Do hlavy mi vstoupila jiná otázka.

,,Jak vypadá ta dívka?" Zeptala jsem se. 

,,Má oceánské oči a tmavé kudrnaté vlasy." Thomas pozvedl ramena a vydechnul.

,,Oba vidíme stejnou dívku. Co když má mezi námi nějakou spojitost?" 

,,Je to možné, ale bez vzpomínek to nezjistíme." Měl pravdu. Kdyby se tak nějak daly získat vzpomínky. 

,,Musíme se odsud dostat." Zamumlal. ,,Musí tu být někde východ." Došli jsme do noclehárny.

 Chuck nám donesl jídlo. Odhodlaně a hladově jsme začali jíst. Měli jsme bramborovou kaši a slaninu. Jídlo jsem skoro hltala, protože jsem měla ukrutný hlad. 

,,Byli jste stateční." Promluvil na nás Chuck. Oba jsme přestali jíst. Zvednula jsem k němu oči. 

,,Ale frasně hloupí." Dodal. Usmála jsem se.

,,Chyběli jsme ti?" Rýpnula jsem si do něho. Chuck sklopil pohled. 

,,Ale no tak. Už jsme v pořádku." Hřejivě  jsem se na něj usmála. Věděla jsem, že nás Chuck má rád a my měli rádi jeho. Nechtěla jsem mu způsobit takové starosti. 

,,Zatím." Vydechnul Chuck, jako kdybychom měli za chvilku umřít. 

,,Co tím myslíš?" Zeptal se ho Thomas zmateně. 

,,Jelikož jste porušili pravidla, tak budete muset nést následky. Bude shromáždění a tam se budete řešit. Hádám, že to Gally nenechá náhodě a bude se vás snažit vyhnat." 

Najednou mě ta chuť k jídlu přešla. Nějak jsem tušila, že to bude mít následky. Bude nás chtít opravdu Gally vyhnat? Zavrtěla jsem hlavou a snažila se nemyslet na to, že bych měla znovu strávit noc v Labyrintu. 

,,O co přesně jde v té přeměně?" Zeptala jsem se Chucka. 

,,Moc toho nevím, ale pomalu se začnou vracet vzpomínky na minulý život. Gally si tím prošel. Asi proto vás nemá rád. Říkal, že vás viděl, ale to je blbost." Zasmál se Chuck nervózně. 

Podívala jsem se na Thomase. Bylo možné, že to všechno je pravda? Opravdu jsme byli s Tvůrci?

,,A to sérum?" Zeptala jsem se ho ještě jednou. 

,,Máme ho od těch, co nás sem poslali. Vždycky dojíždí společně s novým Bažantem." Mnul si nervózně prsty. ,

,Tohle jste ode mě neslyšeli." Ukázal na nás prstem a protnul pohledem. 

,,Měli byste si jít lehnou, nebo zítra budete vypadat hrozně." Chuck si lehnul do svého spacáku a zachumlal se. 

Podívala se na Thomase. Zjevně byl stále zamyšlený nad tím, co nám Chuck řekl. Přisunula jsem se k němu. 

,,Máš strach?" Zeptala jsem se ho. Podíval se na mě, a pak hned pohled stáhl. 

,,Dopadne to dobře." Dala jsem mu ruku na rameno a stiskla. Jeho hnědé oči mě zaměřily. 

,,Ty máš strach?" Zeptal se mě. Měla jsem strach hodně krát. V každé situaci jsem se bála jinak, protože byla stále naděje. 

,,Jistě, že mám strach, ale udělali jsme dobře. Kdybychom to neudělali, spali bychom teď se špatným svědomím." Zvednula jsem se a rozešla se ke spacáku. 

Lehla jsem si do spacáku, který mi celou noc v Labyrintu chyběl. Přikryla jsem se a zachumlala se do tepla.

,,Hezky se vyspi, Tome." Otočila jsem se k němu zády a zavřela oči. 

≪•◦ ❈ ◦•≫