𝙐𝙣𝙨𝙩𝙤𝙥𝙥𝙖𝙗𝙡𝙚 |𝙏𝙈𝙍 𝙁𝙁| ✔

10

Horns - Bryce Fox

≪•◦ ❈ ◦•≫

ɪ ᴡɪʟʟ ɴᴏᴛ ʟᴏsᴇ ʜᴏᴘᴇ

,,Cože?" Řekli jsme s Thomasem ve stejnou chvíli. Minho si udýchaně sedl vedle nehybného těla, které patřilo Albymu.

Podívala jsem se na Thomase. Upřeně zíral na Albyho a Minha. Rozešel se kupředu a já ho následovala. 

Thomas si klekl k Albymu a prohlížel si jeho tělo. Když jsem věděla, že Thomase zajímá Alby, šla jsem k Minhovi. 

,,Bolí tě něco?" Klekla jsem si vedle něho a prohlížela si jeho zpoceně ušmudlanou tvář.  

,,Oba jste blázni." Usmál se a zvedl k nám hlavu. Sklopila jsem pohled a protočila oči, aby mě neviděl. 

,,Snažili jsme se ti pomoct." Prolomil napětí Thomas. Zvedla jsem k němu hlavu. Vypadal naštvaně a zároveň vystrašeně. 

,,A k čemu je to platné?" Zasměje se kluk vedle mě. Měla jsem sto chutí Minha skopat, protože se hned vzdával naděje. 

,,Měli jsme vás tu nechat?!" Vyjela jsem na Minha. 

,,Je to jedno." Povzdychl si Minho. ,,K čemu jste tu platní? Stejně umřeme." 

,,Co se mu stalo?" Zeptal se Thomas a ignoroval pesimistického Minha. 

,,Co asi?" Odfrkl si Minho. ,,Dostali ho." Thomas se na mě podíval a pak na Minha. 

,,Pobodali ho?" Pošeptala jsem otázku. 

,,Chceš to písemně?" Zvedl se na nohy kluk vedle mě.

,,Co to má na hlavě?" Zadívala jsem se na Albyho. Jeho čelo pokrývala ošklivá krvavá rána. 

,,Udělal jsem, to co jsem udělal." V tu chvíli jsem znejistila ohledně důvěry k Minhovi. 

,,Vydrží to do rána?" Stále jsem byla šokovaná, že se Thomas nezabývá Minhem. 

,,Jestli to přežijeme? Nevím jak dlouho vydrží bez séra." Povzdychl si Minho. ,,Může být taky mrtvý do hodiny." 

,,Opravdu tu umřeme?" Podala jsem základní otázku, která mě tížila od chvíle, co jsem vběhla do Labyrintu. 

,,Nejsou tu žádné šance, že bychom mohli přežít?" Můj hlas se v polovině věty zlomil.

,,Nejsou žádné šance. Jsme mrtví." Pomalu jsem začala ztrácet všechnu naději, kterou jsem do poslední chvíle měla. Přeci tu nemůžeme zemřít.

,,Myslel jsem si, že Rmuti vylézají jen za bílého dne." Thomas chytl Albyho pod pažemi. 

Zvedl Albyho do sedu a kolenem mu podepřel záda. Albyho hlava se bezmocně houpala ze strany na stranu. 

,,To jsme si taky mysleli. Ten mrtvej Rmut, nebyl zas až tak mrtvej. Jen to na nás hrál, a poté Albyho pobodal." Vysvětlil nám.

,,Nemůžeme nějak vyšplhat po těch liánách?" Byla jsem ráda, že aspoň Thomas zůstal s nadějí a chladnou hlavou.

,,Buď jste úplně blbí, nebo si myslíte, že jme blbí my." Povzdychl si Minho. 

,,Myslíte si, že nás to nenapadlo? Opravdu si myslíte, že jsme to nikdy nezkusili?" Zvedl na nás hlas. 

Jeho tělo se napnulo. Obočí se svraštilo. Zatnul ruce v pěsti. Byl zlostí bez sebe. 

Věděla jsem, že za chvilku pukne zlostí jako když šlápnete na rajče. 

,,Minho." Varovným hlasem jsem na něj promluvila. Mé tělo bylo v pozoru a ruku jsem měla před sebou, abych se pokusila zastavit jakoukoliv akci.

,,Minho, přeci tu musí být šance, jak přežít do rána." V tu chvíli, kdy to Thomas dořekl se k němu Minho prudce rozešel.

Minho vzal Thomase za tričko. Albyho tělo spadlo na zem a jeho hlava musela utrpět další zranění. 

Rychle jsem se rozběhla Thomasovi na pomoc. Chytnula jsem Minha za rukáv od trička a pevně ho stiskla. 

Minho stisknul Thomasovo tričko a pěstmi ho tlačil na zeď. Na Thomasově obličeji se projevilo zděšení. 

,,Hej!" Křiknula jsem na Minha, aby se na mě podíval. 

,,Opravdu jsi tak blbej? Nemáme žádnou šanci přežít! Jsme totálně nahraní. Tím, že se tu snažíte najít řešení je blbost, protože jsme už mrtví!" V té chvíli jsem vzala Minha za tričko i druhou rukou. 

Odtrhnula jsem ho vší silou a za jeho nohu jsem mu dala svojí, takže se zapotácel a spadl přímo na zadek.

,,Přestaň fňukat, Minho! Jsme v tom společně, takže pojďme najít jakékoliv řešení, ať přežijeme do rána!" Zakřičela jsem na něho z plných plic.

,,Nevím co se bude dít a jsem neskutečně vystrašená, ale nehodlám zemřít. Takže zapoj svojí mozkovnu Minho, protože ty tady běháš denně." Nic mi na to neřekl. Jen si mě vyčítavým pohledem měřil. 

,,Fajn." Vydechla jsem udýchaně jako bych křičela hodiny. ,,Teď musíme vymyslet, co uděláme s Albym, aby to do rána taky přežil." 

,,Dobře, kapitánko." Zvedl se na nohy Minho. Když se zvedl, byl o hlavu a něco vyšší jak já. Jasně, že jsem z něho měla strach, ale z Rmutů jsem měla větší. 

,,Co bychom podle tebe měli dělat?" Zeptala jsem se Minha bez toho, aniž bych uhnula pohledem. 

,,Já nevím." Řekl mi upřímně. Povzdychla jsem si a zakroutila hlavou. 

,,Tebe něco napadlo?" Otočila jsem se na Thomase, který na nás udiveně zíral. 

,,To je jedno." Promluvil Minho. ,,Zkusíme ho někam schovat, ale teď odtud zmizíme." Rozkázal nám Minho. 

Thomas vzal Albyho pod pravou paží a Minho pod levou paží. Postavila jsem se vedle Thomase.

,,Drž se u mě." Nařídil mi. 

,,Ano, kapitáne." Usmála jsem se na něho. 

Nadechla jsem se zhluboka. Kluci se rozešli a já je následovala do temna Labyrintu.

Procházeli jsme Labyrintem, když vtom se ozval nelidský zvuk. Cítila jsem, jak se mi zrychlil dech.

Byl to křik, který naznačoval, že se blíží monstrum. Byl to výkřik predátora, který ví, že tu jsme. Znělo to jako bzučení kovu, které doprovázely nože, které o sebe řinčely.

Zděšeně jsem se podívala na Thomase. Minho pustil Albyho bez jakéhokoliv hlášení. 

,,Co to děláš?" Křikl Thomas na Minha, který neodpovídal. 

,,Utečte!" Zakřičel a rozběhl se do temna Labyrintu. Chtěla jsem po něm chňapnout, ale mé tělo se nedokázalo pohnout.

,,Nemůžu tomu uvěřit." Zašeptala jsem. Dívala jsem se, jak Minhovo tělo mizí.

Ozval se další výkřik Rmuta, který byl o hodně blíže než minulý. Prudce jsem se za zvukem otočila.

,,Leno?" Probudil mě Thomasův hlas. ,,Musíš mi s ním pomoct." Díval se na mě s očima plnýma naděje a strachu. 

,,Leno, prosím." Poprosil mě se žádoucíma očima. Sakra, já tu umřu. Pomyslela jsem si. 

Vzala jsem Albyho za volnou paži. Chtěla jsem utéct, ale nehodlala jsem opustit přátelé

 ≪•◦ ❈ ◦•≫

A/N:

Zdravím! 

Po dlouhém odpočinku jsem zde a přináším novou kapitolu. 

Doufám, že si stále užíváte letní dny!

Mějte se krásně a u další kapitoly! <3