𝙐𝙣𝙨𝙩𝙤𝙥𝙥𝙖𝙗𝙡𝙚 |𝙏𝙈𝙍 𝙁𝙁| ✔

29

Warriors - 2WEI ft. Edda Hayes

≪•◦ ❈ ◦•≫

ᴛʜᴇ ᴍᴀᴢᴇ ɪs ᴀ ᴛᴇsᴛ.

Seděla jsem na židli netrpělivě vedle Thomase. Klepala jsem s nohou a nedokázala být v klidu. Spojila jsem si ruce a opřela se o ně. 

V hlavě mi vířilo spousty myšlenek. Bude v pořádku? Stane se z něho stejný blázen jako z Gallyho? Přežije to?

,,Jsi totální tupec." Zamumlala jsem k němu, aniž bych se na něj podívala. 

,,Až se vzbudíš. První, co ucítíš bude moje pěst." Stiskla jsem svoje ruce pevně. 

,,Nerad bych to zrealizoval." Moje hlava vystřelila vzhůru. Díval se na mě unavenýma očima. Opřel se o ruce a pokusil se zvednout.

Okamžitě jsem se zvedla a pomohla mu si sednout pořádně. Cítila jsem, jak se mi oči plní slzami. 

Thomas se na mě podíval. Ucítila jsem, jak mi po tváři stekla slza. Natáhnul se ke mně a slzu mi utřel bříškem prstu. 

Přitiskla jsem svoje čelo na jeho. Jemně jsem se usmála. Přiložila jsem dlaně na jeho tváře. 

,,Jsem v pořádku." Promluvil ke mně tiše a klidně. Přikývnula jsem hlavou. 

Cítila jsem jeho teplý dech, který mi lechtal tvář. Jeho rty se ke mně pomalu přiblížily, až se na ty mé natiskly. 

Cítila jsem, jak mi do tváří stoupá horkost. Jeho prsty vjely do mých vlasů. Přitiskl si mě k sobě víc. Usmála jsem se do polibku. 

Vzpomněla jsem si, že máme povinnosti a pomalu jsem se od něj odtrhla. 

,,Musím dát vědět, že jsi vzhůru." Pošeptala jsem. 

,,Svolej shromáždění. Máme hodně o čem mluvit." Povzdychl si.

,,Vzpomněl sis?" Pozvedla jsem obočí a zvědavě se na něho podívala. Přikývnul mi. Zamumlala jsem tiché dobře a dala se na odchod. 

Vylezla jsem z Thomasova pokoje a tiše za sebou zavřela dveře. V chodbě stál Newt, Chuck, Teresa a Minho. 

,,Musíme svolat shromáždění." Promluvila jsem k nim. ,,Tom si vzpomněl." 

,,Fajn." Přikývnul Newt. ,,Minho pomůžeš mi. Za patnáct minut ať jste tam." Ukázal na mě Newt. 

,,A vy dva tam nesmíte." Ukázal směrem na Teresu a Chucka. Chtěla jsem se ozvat, jestli už to není jedno, ale nechala jsem to být.

,,Dobře." Otočila jsem se a vešla zpět k Thomasovi do pokoje. Zavřela jsem tiše dveře a podívala se na Thomase. 

Měl sundané tričko a zkoumal modřinu, která se vytvořila po spojení jehly a jeho kůže. 

Malinko jsem otevřela pusu a okamžitě ztuhla. Cítila jsem, jak mi hoří tváře. 

,,To nevypadá pěkně." Podíval se na mě s tím pitomým úšklebkem.

,,Neměl sis píchat Rmutí jehlu do břicha, tupče." Vzala jsem jablko, které leželo na stole a došla k němu. 

Jablko jsem mu vložila do dlaně a jemně se na něho usmála. 

,,Dej si něco k snědku. Za patnáct minut musíme být ve Dvoru." Hned jak jsem to dořekla jsem se otočila a odešla z místnosti.

≪•◦ ❈ ◦•≫

,,Ticho všichni!" Zakřičel Newt, aby se všichni přítomní ztišili. 

Stála jsem vedle Minha a pozorovala Thomase, který stál uprostřed přede všemi.

,,Nevím, jak bych měl začít, ale tohle je důležité. Tohle místo není to, co jsme si mysleli, že je." Promluvil nervózně Thomas.

,,Když jsem prošel přeměnou, viděl jsem toho hodně. Útržky vzpomínek nejsou kompletní, ale mně už dávají smysl."

,,Tvůrci, kteří nás sem poslali nás testují. Celé tohle místo je test. To znamenal ten nápis na stěně - ZÁNIK LIDSTVA: ODDĚLENÍ SMRTÍCÍ IZOLACE NEZLETILÝCH." 

,,Hodně se mi ve snech zobrazovala věta - ZLOSIN je dobrý. To ti lidé nás sem poslali. Byli to lidé ze ZLOSINu. Aspoň tak si říkají, ale je to zkratka pro to, co jsme našli na té stěně s Minhem." 

,,Labyrint je zkouška. Každý z nás byl sebrán od rodičů, když jsme byli malí. Nepamatuji si proč nebo kdy, ale testovali nás."

,,Vymazali naše vzpomínky a začali nás sem posílat každý měsíc celé dva roky."

,,Dostaň se k pointě." Skočil mu do řeči Newt. Thomas si povzdychl.

,,Všechno tohle. Labyrint, Rmuti, břitvouni to všechno bylo součástí testu. Chtějí vědět, jestli dokážeme spolupracovat a dostat se odsud." 

Najednou Thomas zmlkl. Bylo vidět, že má něco na srdci, ale přemýšlel o tom, zda-li to má říct. 

,,Musím se k něčemu přiznat. Já, Teresa a Lena jsme pracovali pro Tvůrce." Při téhle větě se mi zastavilo srdce. Opravdu je to pravda.

,,Proto se Gally choval tak divně ke mně a Leně. Taky proto se ji snažil zabít. Proto každý kdo prošel přeměnou nás poznal."

,,My tři jsme byli manipulováni Tvůrci. Pomohli jsme Tvůrcům sestavit Labyrint. Pomohli jsme udělat tohle všechno." Všichni byli zticha. Začala jsem se cítit nervózně. 

,,Jak je to možné?" Zeptal se jeden z Placerů. 

,,Byli jsme hodně chytří. Taky máme mezi sebou takový dar. Dokážeme spolu telepaticky komunikovat."

,,Je mi to líto, ale nedokážu změnit minulost. Jsme na stejné lodi. Já, Lena a Teresa jsme sem byli posláni jako každý jiný."

,,Je tu východ." Odmlčel se. ,,S Minhem a Lenou jsme byli v sedmé sekci. Tam na konci té uličky je východ. Můžeme se odsud dostat."

,,Jak ti můžeme věřit, když si pracoval pro Tvůrce?" Ozval se jeden z Placerů.

,,To Tvůrci nám tohle udělali. Neudělali to Tommy a Lena. Donutili je Tvůrci. A bude jim to líto." Promluvil Newt. 

,,Koho zajímá, jestli s nimi spolupracovali. Podívejte se na ně. Jsou to lidi jako my. Takže půjdeme do sedmé sekce." Minho mi dal ruku kolem ramen a usmál se. 

,,A najdeme východ." Doplnil ho Thomas. 

≪•◦ ❈ ◦•≫

Došla jsem s Thomasem do noclehárny. Chuck a Teresa spolu seděli na jedné z houpacích sítích.

,,Jak to dopadlo?" Zvedla se Teresa na nohy a nejistě se usmála.

,,Sbalte důležité věci." Rozkázal Thomas. ,,Padáme odsud." Usmál se. 

Všichni jsme začali balit důležité věci, které bychom mohli potřebovat. 

Problém byl, že nikdo nevěděl, co bude, až vylezeme z Labyrintu. Nikdo nevěděl, jak vypadá dnešní svět. 

,,Připraveni?" Zeptal se nás Minho, když se objevil za námi.

,,Připraveni." Odpověděla jsem. 

≪•◦ ❈ ◦•≫