𝙐𝙣𝙨𝙩𝙤𝙥𝙥𝙖𝙗𝙡𝙚 |𝙏𝙈𝙍 𝙁𝙁| ✔

24

Eyes on fire - Blue Foundation 

≪•◦ ❈ ◦•≫

ᴛʜᴇ ʟᴀʙʏʀɪɴᴛʜ ɪs ᴀ ᴄᴏᴅᴇ.

Někdo do mě drkl. Okamžitě jsem se vyšvihla do sedu. Stál tam Chuck s úsměvem na tváři.

Povzdychla jsem. Vstala jsem ze spacáku. Byla jsem vyčerpaná, protože jsem nemohla usnout.

Bylo to z prostého důvodu. Ten důvod byl Thomas.

Nemohla jsem na ten moment přestat myslet. Měla jsem to pořád před očima. Měla jsem jeho před očima. Vždycky jsem k němu cítila nějaké spojení. 

Rozhodli jsme se, že se vydáme na snídani.

,,Kde je Teresa?" Zeptala jsem se. 

,,Newt chtěl, aby prozatím zůstala u meďochů." Odpoví mi Thomas. Z nějakého důvodu jsem se na něj nedokázala podívat. Zužoval mě nějaký zvláštní pocit. 

,,Jak vlastně dopadlo shromáždění?" Sednuli jsme si s jídlem k jídelnímu stolu. Zakousnula jsem se do čerstvého rajčete. 

,,Jak to myslíš?" Zeptal se mě Thomas. Polknula jsem rozkousané sousto. 

,,Jaké tedy bylo finální rozhodnutí?" Znovu si kousnu do rajčete.

,,Do toho vám s milostí skočím." Sedl si vedle mě Minho. Musela jsem se posunout, aby se vešel, protože jsem seděla skoro na kraji lavičky. 

,,Neměl bys být v Labyrintu?" Zeptala jsem se ho s úsměvem. Chtěla jsem si do něj trošku rýpnout. 

Samozřejmě jsem věděla, že nám chce říct něco důležitého. 

,,Neboj se, mami. Za chvilku tam půjdu." Obrátil se na mě s úsměvem. Zasmála jsem se.

,,K věci. S kápama jsme se rozhodli, že z vás uděláme běžce. Zítra začneme. Budete se střídat po jednom dnu."

,,Nejdříve začneš ty Thomasi. Oba budete utíkat jenom se mnou. Zítra vám toho řeknu víc."

,,Jelikož mi zde slečna Lena připomněla, že už mám dávno mít ten svůj frasný zadek v Labyrintu, tak se mějte." Zvednul se od stolu a rozběhne se k branám Labyrintu.

,,Ty chceš být běžec?" Zeptal se mě Thomas. 

,,Jestli je to jediná šance, jak vypadnout z Labyrintu, tak ano chci." Napila jsem se čaje. Než Thomas stačil něco říct, skočil mu do toho Chuck. 

,,Co chcete udělat, až budeme venku?" Oba jsme se podívali na Chucka. 

,,Já bych chtěl najít svoje rodiče." Sklopil pohled Chuck. 

Nevěřila jsem, že jsou moji rodiče na živu. U Chucka jsem si to přála. Byl to hodný kluk, který si zasloužil dobré rodiče.

,,Určitě je najdeš." Řeknul mu Thomas. Nechtěla jsem mu do toho skákat. 

Chtěla jsem, aby Chuck měl rodiče, ale nechtěla jsem mu dávat falešné naděje. 

,,Myslíš si to?" Podíval se na něj s těmi nejsmutnějšíma očima, které jsem kdy viděla. Slzy se mu začaly vlévat do očí.

,,Chucku, já ti slibuji, že tě odsud dostanu. Najdeme tvoje rodiče." Zdálo se, že ho Thomas přesvědčil, protože popotáhl a zvedl hlavu vzhůru. Jistě se to snažil zamaskovat.