𝙐𝙣𝙨𝙩𝙤𝙥𝙥𝙖𝙗𝙡𝙚 |𝙏𝙈𝙍 𝙁𝙁| ✔

13

Elastic Heart - Sia

≪•◦ ❈ ◦•≫

ᴛʜᴏᴍᴀs!

,,Budeš to muset vydržet do rána." Oznámil mi. Kysele jsem se na něho podívala, jako bych nevěděla, že mám něco s kotníkem. 

Šli jsme pomalu po cestě v Labyrintu a hledali Thomase. Vždycky když jsem se snažila přidat, tak mě Minho zastavil. 

Ozval se křik. Oba jsme prudce zastavili. Ozval se znovu. Okamžitě jsem poznala komu ten křik patří. 

,,Thomas je zjevně blízko." Podívala jsem se na Minha s vyčítavým pohledem, protože teď nebyl čas na vtipkování.

Rozběhla jsem se za zdrojem zvuku. Při každém dopadu na bolavý kotník mi tělem projela bolest. 

Musím to ještě vydržet. Zatnula jsem zuby a běžela dál. 

,,Hej!" Prudce jsem se zastavila. Minho mě stihnul doběhnout a zastavil se též. Podívala jsem se do temné uličky. 

Byl to Thomas, který nám běžel na proti. Na mém obličeji se objevil úsměv. Byla jsem šťastná, že je v pořádku. Chtěla jsem se za ním rozejít, ale hned jsem si to rozmyslela. 

,,Utíkejte!" Mával na nás rukou. Ze zatáčky za ním se vynořil Rmut. 

,,To si děláš-" Minho mě vzal za paži a rozběhl se se mnou pryč. 

,,Leno, běž!" Vedle mě se objevil Thomas. Otočila jsem se přes rameno. Rmut se blížil. Zkusila jsem přidat, ale kotník mě bolel tak, že jsem myslela, že spadnu na hubu. Minho zatočil do pravé uličky a my po něm též. 

,,Tahle sekce se za chvilku uzavře!" Ukázal na uličku Labyrintu. ,,Zbavíme se ho tak!" 

Minho se rozběhl a já s ním. Běžela jsem co nejrychleji s nadějí, že Rmuta skřípnou stěny. 

Doběhli jsme na konec uličky a já si oddychnula. Ohlédla jsem se za sebe a uviděla Thomase, jak tam jen tak stojí. Chci se pro něj rozejít zpátky, ale Minho mě uchytí za paži.

,,Co blbne?" Zamumlal nechápavě Minho. ,,Na co čekáš?! Utíkej!" Zakřičel na Thomase Minho. Thomas tam přesto stál a čekal. 

Stěny se začaly pohybovat. Tentokrát mi připadaly rychlejší než předtím. 

,,Chce ho skřípnout." Zamumlala jsem. 

,,Cože?!" Vyjekl na mě Minho. 

,,Chce toho Rmuta zabít pomocí stěn. Prostě ho tam skřípne!" Zvedla jsem na Minha hlas. 

Ozval se příchozí výkřik Rmuta, který nás upozornil, abychom byli zticha. 

,,Tak pojď!" Zakřičel Thomas na Rmuta, který se k němu blížil. V té chvíli se Thomas rozběhl směrem k nám. 

Za ním se vypotácel hladový Rmut. Ustoupila jsem kousek dozadu. 

,,Poběž! Neotáčej se!" 

,,Utíkej, Tome!" 

,,Přidej, Thomasi! Běž!" 

,,Ještě kousek, Tome!"

,,Dělej! Poběž!" Povzbuzovali jsme ho. 

Sekundu, než se za Thomasem stihly zavřít stěny, vyskočil a tím odvrátil to, že by ho stěny skříply. 

Ozval se bolestivý výkřik Rmuta. Thomas spadl na zem a skutálel se k našim nohám. 

Klekla jsem si k němu a vzala ho za paži. Přitáhla jsem si ho do obětí a pořádně ho stiskla jako bych ho viděla naposledy.

,,Jsi celá?" Zeptal se mě starostivě. Popotáhla jsem příchozí slzy a odtrhla se od něho. 

,,Jsem." Přikývla jsem. Podívala jsem se do jeho očí. Na jeho obličeji se objevil milý úsměv. 

,,A ty?" Zeptala jsem se ho. Na jeho obličeji se objevil milý úsměv. 

,,Docela to ujde." Usmála jsem se na jeho odpovědí. Sedla jsem si vedle něho. 

Thomas se podíval na Minha a já si všimla, jak zatnul pěsti. Z toho, jak pevný stisk měl, mu klouby zbělaly. Okamžitě vstal na nohy. 

,,Můžeš mi-" Thomas na něj zvýšil hlas, ale Minho ho přerušil. 

,,Nemusíš mi to říkat. Tady Lena mi málem ukopla koule, když jsme na sebe narazili." Ukázal na mě a já se na Minha zašklebila. 

,,Minho, jsi neskutečný grind." Vydechl Thomas. Minho se pobaveně usmál. 

,,Měli bychom se vydat za Albym." Navrhl Minho. Temnem Labyrintu začaly pomalu prosvítat sluneční paprsky. 

Díky nim jsem si všimla, jak je Thomas celý poškrábaný a od krve. Podívala jsem se na sebe a taky jsem měla škrábance a modřiny.

,,Dobře." Přikývl Thomas. Oba se na mě podívali.

,,Nemohli bychom si prosím dát pár minut pauzu?" Poprosila jsem je. Minho mi přikývl, zatím co Thomas si naproti mně sedl.

,,Dostal tě?" Zeptal se Thomas starostlivě. Musela jsem se usmát.

,,Nedostal." Zakývala jsem hlavou do stran. ,,Když jsem utíkala před tím Rmutem, ujela mi noha a něco jsem si pravděpodobně udělala s kotníkem." 

,,Už to asi nebolí tak moc. Na začátku to bolelo jak prase." Vyhrnula jsem si nohavici od kalhot a začala si prohlížet svůj kotník. 

,,Kdybys to měla vyvrknuté, nemohla bys chodit." Promluvil Minho. ,,Počkáme na až bude větší světlo. Pak se ti na to podívám." 

,,A co ten Rmut?" Zeptal se Thomas. 

,,Zůstal skřípnutý mezi stěnami."  Odpověděla jsem mu v krátkosti.

Položila jsem ruku na Thomasovo rameno a pevně ho stiskla. Opřela jsem se o něho, abych se mohla postavit.

Okamžitě se zvedl a podepřel mě. Vzal moji ruku a dal si ji za krk. Chytnul mě za bok a více si mě k jeho tělu přisunul. 

,,Můžeme jít." Pronesla jsem tiše. Minho přikývl a rozešli jsme se vpřed. 

,,Kde jste Albyho vlastně nechali?" Otočil se na nás Minho přes rameno.

,,Na stěně." Odpověděla jsem krátce.

,,To víme, že je na stěně. Ale kde?" Zeptal se znovu.

,,Minho, jelikož nás naháněli dvě slizký podpory. Opravdu jsem si nezapamatovala, kde jsme Albyho nechali viset." 

,,Super. Ještě budeme muset hledat Tarzana v liánách."  

≪•◦ ❈ ◦•≫