𝙐𝙣𝙨𝙩𝙤𝙥𝙥𝙖𝙗𝙡𝙚 |𝙏𝙈𝙍 𝙁𝙁| ✔

22

Game of Survival - Ruelle

≪•◦ ❈ ◦•≫

ɪ ᴋɪʟʟᴇᴅ ʜɪᴍ.

Mé nohy se motaly. Má ruka se dotýkala stěny, které jsem se přidržovala. 

Moje hrdlo požadovalo vodu. Cítila jsem, jak se mi každý další krok motá víc a víc. Bylo mi zle. 

Zabila jsem Gallyho. 

Můj žaludek se stáhl. Mé obzory se zatočily. Spadla jsem na záda. Okamžitě jsem se přetočila na břicho. Cítila jsem, že budu zvracet. 

,,Už jdou pro tebe." Ozvala se mi v hlavě.

,,Budeš v pořádku." Byl to milý hlas, který mi našeptával dobré věci. Věděla jsem, že to tak nikdy nebude. 

,,Doufám, že nebudeš zvracet." Ozval se za mnou známý hlas. Otočila jsem se. Stál tam Thomas a Minho. 

Pomalu jsem se zvedla. Thomas se ke mně rozešel. Ze všech posledních sil jsem se rozběhla.

Tvrdě jsem narazila na Thomase a pořádně ho stiskla. Jeho ruce se kolem mě obmotaly. Natiskl si mě na hruď. Ucítila jsem zvláštní pocit bezpečí. 

,,Jsi celá?" Odtrhnul si mě od sebe a začal zkoumat každý centimetr mého těla. Celou si mě prohlédl.

Jeho ruka se přiblížila k mému krku. Bříšky prstů mi přejel po kůži. Při jeho dotyku to pálilo. Sykla jsem bolestí a za krk se chytnula.  

,,Jsem rád, že jsi v pořádku." Přitáhl si mě do obětí znovu. Přikývnula jsem. Měla jsem slzy štěstí na krajíčku.  

,,Kde je Gally?" Zeptal se. V té chvíli mnou projel osten viny. Sklopila jsem pohled k zemi. 

,,Leno, kde je?" Zeptal se Minho. Thomas ho zastavil. 

,,Leno, co se stalo?" Zeptal se Thomas. Jeho oči naznačovaly, že ho takhle celá situace bolí.

,,Potřebuji si sednout." Moje hlava se mi zatočila. Thomas mě okamžitě zachytil a opřel o zeď. 

Seděla jsem opřená o zeď a kluci seděli přede mnou. 

,,Když jsem vběhla do toho lesa, Gally držel Chucka pod krkem. Chtěla jsem to nějak vysmlouvat, ale nepovedlo se mi to. Dostala jsem kamenem přes hlavu." Sklopila jsem pohled. 

,,Pamatuji si, že jsem se probrala těsně, než se zavřely brány, ale nestihla jsem to. Omdlela jsem znovu. Probrala jsem se svázanýma rukama. Gally mi říkal, že za tohle jsme všechno zodpovědní my, Tome." Podívala jsem se na něho.

,,Choval se šíleně. Tvrdil, že jsme pracovali pro Tvůrce, že tohle všechno je naše vina. Pak mě napadl." Sáhla jsem si na krk. 

,,Když mě škrtil, věděla jsem, že umřu, ale najednou přestal. Jakoby mu přepnulo. Řekl, že ho prý ovládají."

,,Rmut se k nám začal blížit. Gally se začal chovat jinak, jako kdyby to byl někdo jiný, než ten, kterého jsem znala. Začali jsme společně utíkat." Odmlčela jsem se. 

,,Nějakou dobu jsme utíkali, ale pak mě Gally srazil k zemi. Začal mě znovu škrtit. Jeho pohled byl šílený. Jako by mu hráblo a nebyl to on. No a pak..." Zasekla jsem se. Nedokázala jsem to říct. 

Cítila jsem neskutečnou vinu. Musela jsem přijmout to, co jsem udělala. Gally se mě snažil zabít. Musela jsem se bránit. 

,,Rmut se k nám blížil. Bylo mi jasné, že jeden z nás to nepřežije. Gally byl nade mnou a škrtil mě." Sklopila jsem pohled. 

,,Zabila jsem ho." Vyšlo to ze mě jako vzlyk. Nedokázala jsem se jim podívat do obličeje. 

Koutkem oka jsem zahlédla, jak se ke mně Minho rozešel. Položil mi ruku na rameno. 

Vzhlédla jsem k němu. Klekl si ke mně a podíval se mi do očí. 

,,Není to tvoje vina. Gally se tě snažil zabít. Gally byl šílenec, kterého zjevně ovládali." Odmlčel se. 

,,Bránila jsi se, protože se tě snažil zabít." Zvedl se. ,,Stejně ho nikdo neměl rád." Zamumlal si pro sebe. 

Thomas ke mně přišel a pomohl mi na nohy. 

,,Ta holka." Pošeptala jsem. 

,,Já vím. Vyřešíme to později." Rozešli jsme se společně směrem do Placu.  

Celou dobu jsem mlčky šla po kamenné cestě. Něco se mnou nebylo v pořádku. Mé tělo bylo slabé. Chtěla jsem se na chvilku zastavit. 

,,Tome." Pošeptala jsem jeho jméno. Přede mnou se objevila mlha. Zamotala se mi hlava a spadla jsem k zemi. 

Slyšela jsem jen tlumené volání, než jsem zavřela oči.

≪•◦ ❈ ◦•≫

Spadla jsem do vody. Byla to zase ta černá voda. Máchla jsem rukou, abych se mohla otočit.

Přede mnou se objevily dveře. Mé tělo k nim plavalo, ačkoliv jsem nechtěla. 

Dveře se otevřely a mě oslepilo světlo. Byla jsem v neznámé místnosti, která připomínala laboratoř. 

,,Bude to fungovat." Uviděla jsem své staré já. Měla jsem na obličeji milý úsměv. Poznala jsem dívku a chlapce vedle mě. 

Ta dívka a Thomas. 

Došla jsem vedle nich. Najednou se zvedli a rozešli se pryč z místnosti. Rozběhla jsem se za nimi. 

Objevila jsem se v nějaké další místnosti. 

,,Pošleme do Labyrintu subjekt A9." Řekl cizí muž. Došla jsem k Thomasovi, dívce a mému starému já. 

Dobře jsem si prohlédla, co jsem viděla. Byla to nádrž a v ní byl Gally. 

,,Subjekt A9 je připraven." Promluvila ta dívka. Gally prudce otevřel oči. Začal mlátit do skla.

 Topil se. Byl to bolestný pohled. Otočila jsem se na ty tři. Ta dívka měla úsměv na tváři. Zatím co já a Thomas ne. 

Thomas mému starému já dal desky, které držel a odešel. 

,,Je slabý." Promluvila na mé staré já dívka. 

,,To neříkej." Mé staré já ji předalo desky. 

,,Začala jsi být stejně měkká jako on?" Ta dívka mě začínala štvát. 

,,Trhni si." Mé staré já odešlo.

,,Subjekt A9 je připraven." 

≪•◦ ❈ ◦•≫