𝙐𝙣𝙨𝙩𝙤𝙥𝙥𝙖𝙗𝙡𝙚 |𝙏𝙈𝙍 𝙁𝙁| ✔

23

Latch - Sam Smith

≪•◦ ❈ ◦•≫

ɴᴏᴡ ᴀʟʟ ᴛʜᴀᴛ ᴍᴀᴛᴛᴇʀs ɪs ᴡʜᴀᴛ ᴡᴇ ᴅᴏ ᴛᴏᴅᴀʏ.

Pomalu jsem otevřela oči. Cítila jsem, že mě někdo drží za ruku. Hlavou jsem se otočila na stranu, abych viděla, kdo mě drží za ruku.

Byl to Thomas a  měl sklopený pohled k zemi. Lehce jsem se usmála. 

,,Ještě žiju." Promluvila jsem tichým chraptivým hlasem. Thomas vystřelil ze židle. 

,,Jak ti je?" Zeptal se. Chtěla jsem se posadit. Hned jak to Thomas zpozoroval, okamžitě mi pomohl si sednout. 

,,Všechno mě bolí, ale jinak jsem v pohodě." Pravda to nebyla. Cítila jsem se hrozně. Všechno mě bolelo. A hlavně jsem zabila člověka. 

,,Ta dívka?" Podívala jsem se na něj. Povzdychl si. Přitáhl si ke mně židli a sedl si na ní. 

,,Když se vzbudila, začala mluvil o nás třech." Chtěl pokračovat, ale já ho zarazila. 

,,Něco si pamatuje?" Zeptala jsem se ho.

,,Zkráceně. Věděla o všem." Promnul si bradu. 

,,O všem?" Nechápala jsem ho. Jak by mohla vědět o tomhle místě? 

,,Věděla o Rmutech, břitvounech, Tvůrcích a Labyrintu. Věděla o všem. Ví i o nás dvou. Říká, že si na nic nepamatuje, ale že nás zná. Ví, že jsme její přátelé." 

Chvilku jsem ty informace zpracovávala. Bylo to zvláštní. Věděla o tolika věcech, které jsem nevěděla já ze začátku.

,,Pamatuješ, když řekla, že něco spustila?" Prolomil ticho Thomas. Podívala jsem se mu do očí.

,,Co tím myslíš?" Zeptala jsem se ho. 

,,To nevím. Mám jen pocit, že to není dobré znamení." Po téhle větě jsem odhrnula deku a vylezla z postele.

,,Co to děláš?" Snažil se mě zastavit. 

,,Musím ji vidět." Zamumlala jsem. Začala jsem si nasazovat boty. 

,,Však jsi v Labyrintu zkolabovala. Nemůžu tě-" Skočila jsem mu do řeči.

,,Nazvala mě sestrou, Tome." Narovnala jsem se prudce. ,,Ať už je to pravda nebo ne. Chci vědět, kdo to je a co má se mnou společné." Rozešla jsem se ke dveřím.

,,Teresa." Zašeptá Thomas. Otočila jsem se na něho. ,,Jmenuje se Teresa."  

,,Fajn. Díky za informaci." Otevřela jsem dveře a vyšla ven.

Měla jsem na rukou krev. Věděla jsem, že ano. Nemohla jsem se tomu vyhnout. Všechny ty sny dávaly smysl. 

Pracovala jsem pro Tvůrce a tohle všechno jsem jim způsobila. Způsobila jsem jim bolest. Jak jsem jim to mohla udělat? Jsem monstrum. 

,,Leno?" Ozval se dívčí hlas. Podívala jsem se na dívku. 

Její oči se naplnily slzami. Rozběhla se ke mně a obejmula mě. Objetí jsem potřebovala, ale ne od téhle dívky. 

,,Jsem tak ráda, že jsi v pořádku." Její hlas se ozval v mé hlavě. 

Chytnula jsem ji za ramena a odstrčila ji od sebe.