𝙐𝙣𝙨𝙩𝙤𝙥𝙥𝙖𝙗𝙡𝙚 |𝙏𝙈𝙍 𝙁𝙁| ✔

21

Survivor - 2WEI

≪•◦ ❈ ◦•≫

ɪ ᴡɪʟʟ ᴋɪʟʟ ʏᴏᴜ ᴛʀᴀɪᴛᴏʀ! ɪᴛ's ᴀʟʟ ʏᴏᴜʀ ғᴀᴜʟᴛ!

Začali jsme utíkat společně vpřed. Musela jsem zrychlit tempo, ačkoliv mě stále bolela hlava.

Doběhla jsem Gallyho, kterého jsem následovala. Nevěřila jsem mu, ale neměla jsem na vybranou.

Ohlédla jsem se přes rameno. Rmut se vynořil z uličky. Jeho skřek se prorval stěnami jako tisíc nožů. 

Mé srdce se rozbušilo. Adrenalin mi projel žilami jako blesk z nebes. Neměla jsem v plánu se vzdát. 

Zabočili jsme do pravé uličky. Ohlédla jsem se po Rmutovi, který nás pronásledoval jako kořist.

Jeho tělo se vynořilo ze tmy. Jeho výkřik se prolil tmou. Musela jsem přidat.

Mé nohy mě bolely. Mé srdce bušilo jako o závod. Cítila jsem, jak mi bubnuje v uších. 

Gally rychle zabočil. Málem jsem přeběhla tu danou zatáčku, ale ubrzdila jsem to. 

Dupala jsem jako slon a chrčela jako uhnaná antilopa. 

Gally znovu zatočil, ale tentokrát mě strhl sebou. Uchopil mě za ruku a strhl do uličky. Hlavou jsem se opřela o studený kámen. 

Vydýchávala jsem rychle. Připadalo mi, že se skoro nemůžu nadechnout. Snažila jsem se svůj dech, co nejrychleji ztlumit. 

Bála jsem se, že nás Rmut uslyší. Věděla jsem, že tu dlouho stát nebudeme, ale odpočinek se mi hodil.

,,Měli bychom běžet dál." Promluvila jsem na něho udýchaně. Zněla jsem udýchaně a občas mi hrdlo hvízdlo. 

,,Neuběhnu to." Vydechl. Pot mu zakrýval čelo. Vykoukla jsem z uličky. Rmut to tam obcházel.

Vypadalo to, že to tam zkoumá a hledá nás. Najednou se zastavil. Jeho slizká hlava se podívala mým směrem. Jeho červené robotické oči mě protnuly. 

Rychle jsem se otočila a rozběhla se. Gally běžel hned za mnou. 

Ohlédla jsem se po Rmutovi. Vynořil se z uličky. Prudce zabrzdil, aby se mohl vrhnout naším směrem. 

Jeho robotické nohy po kameni zapískaly. Pohled jsem zaměřila na cestu přede mnou. 

Ucítila jsem ruce, které mě strhly k zemi. Přetočila jsem se na záda. Gally nade mnou klečel.

 Chtěla jsem na něho zařvat, co blbne, než jsem si něco uvědomila. 

Jeho oči a obličej. Bylo to jako když držel Chucka. Byl šílený. 

Jeho ruce mě surově uchopily pod krkem. Stiskl tak pevně, že jsem myslela, že mi utrhne hlavu.

Začala jsem sebou cukat a škubat. Podrážky jsem přilepila na zem a snažila se od něj odsunout. 

,,Gally!" Zakřičela jsem na něj. Jeho obličej se nezměnil. ,,Okamžitě mě pusť!" Zařvala jsem na něj. 

,,Zemřeš." Zašeptal a usmál se. Snažila jsem se jeho ruce sundat z mého krku. 

Rmutovi zběsilé robotické kroky se přibližovaly. Uviděla jsem Rmutovo tělo, které se k nám přibližovalo.

V tu chvíli jsem se rozhodla. Nohy jsem přitáhla k tělu. Podrážky jsem přitiskla na Gallyho hrudník. 

Rmutovo tělo se objevilo nad námi. Z ocasu vyjela obrovská jehla. Gally se nad sebe podíval. Jeho stisk povolil. 

,,Promiň, Gally." Vší silou jsem ho odhodila na Rmuta, který šťastně vyjekl. Přetočila jsem se na břicho a zvedla se. 

,,Leno!" Slyšela jsem Gallyho bolestný výkřik. ,,Nenechávej mě tu!" Nechtěla jsem se otáčet, ale otočila jsem se. 

Rmut napíchl Gallyho na obrovskou jehlu. Robotické chapadla uchopila Gallyho tělo. Rmut vyzvedl Gallyho do vzduchu. Gally bolestně zařval.

,,Zabiju tě!" Zakřičel. ,,Zabiju tě, zrádkyně! Všechno je to tvoje vina!" Křičel. 

,,Promiň, Gally." S těmito slovy jsem se rozběhla do temných koutů Labyrintu. Snažila jsem se Gallyho prosebné výkřiky ignorovat. S

 každým výkřikem jsem se cítila provinileji. Právě jsem někoho zabila. 

Ten pohled mi v mysli zůstane na věky. Zabila jsem Gallyho. Všechno to byla má vina. Budu si to schopna někdy odpustit? 

Sama jsem dobře věděla, že se mě Gally snažil zabít, orozil Chucka a vyhrožoval nám. Ale stále to byl kluk, který měl celý život před sebou. 

,,Leno, vím, že mě slyšíš. Musíš z Labyrintu ven. Snaž se přežít, sestřičko."  Její hlas se mi ozval v hlavě. 

Prudce jsem se zastavila. Jak je tohle možné? Začínám už bláznit?

,,Mám ti vyřídit od Thomase, že hned jak se brány otevřou, začne tě hledat."  

≪•◦ ❈ ◦•≫