𝙐𝙣𝙨𝙩𝙤𝙥𝙥𝙖𝙗𝙡𝙚 |𝙏𝙈𝙍 𝙁𝙁| ✔

17

≪•◦ ❈ ◦•≫

Jungle - Emma Louise 

ᴡᴇ'ʟʟ ᴍᴀᴋᴇ ᴛʜᴇᴍ ʀᴜɴɴᴇʀs.

Další ráno bylo zvláštní. Ačkoliv jsme zachránili Albyho, všichni na nás koukali jako na zrádce.

Byl to neuvěřitelně nesnesitelný pocit, který mě dokázal znejistit. Chtěla jsem se propadnout do země a už nikdy nevidět světlo. 

Mě a Thomase nahnali do malého domečku, který byl ze dřeva a menších klacíku. Domek byl celý do kruhu.

Seděli jsme na židli vedle sebe. Byla jsem nervózní a bála se, co se stane. Na proti nás sedělo dalších jedenáct kluků. 

Seděli na proti nám na lavičkách poskládaných do půl kruhu a dávali nám nekomfortní pohledy. Všechno přerušil jeden člověk. Newt si stoupl do prázdného kolečka, které dělilo nás a Placery.

,,Jak jistě víte, Albymu není dobře, takže to tu převezmu já." Všechny protnul pohledem. Běhal mi mráz po zádech, když jsem uviděla Gallyho, který měl zjevně něco v plánu. 

Na druhou stranu jsem se nebála. Byl tu Thomas, Minho a Newt. Věřila jsem jim, že kdyby se něco začalo dít, snažili by se to zvládnout v klidu. 

,,Když nám sem dorazila Lena, začali se tu dít opravdu divné věci." Začal mluvit. Hned jsem věděla, že to nezačne dobře. 

,,Ale nikdo jí nebudeme vinit, protože nás sem poslali zjevně šílení lidé." Usmála jsem se, když to Newt řekl. Byla jsem ráda, že se za mě postavil. 

,,Posledních pár dní tady bylo šílených. Jenže teď se musí jít dál." Měl pravdu. Sakra, byla jsem ráda, že tu stojí Newt a ne Gally ani Alby. 

,,Proč ji z toho nemáme vinit?" Ozvalo se z chumelce kluků. Hned jsem věděla, komu ten hlas patřil. Gally. Bez hádky zjevně nevyváznu. 

,,Gally, až budeš mít slovo, můžeš se vyjádřit. Prozatím buď zticha." Umlčel ho Newt. Sklopila jsem pohled, protože jsem měla nutkání se Gallymu vysmát. 

Gally mě protnul pohledem. Zjevně jsem se neměla tak smát, protože to byl teprve začátek. 

,,Než začneme, vy dva budete zticha, dokud vám nepovolíme mluvit, chápete?" Newt tikal očima mezi námi. Přikývla jsem a stejně tak i Thomas. 

,,Tak dobře, začni Zarte." Ukázal na blonďatého kluka, který se postavil. Newt ustoupil na stranu, abychom měli dobrý pohled, stejně jako oni. 

,,Myslím si, že jsou na vině. Oba porušili jedno z našich nejdůležitějších pravidel. Na druhou stranu by bez nich Alby nepřežil a taky zabili Rmuty."

,,Možná bychom se proti nim mohli začít bránit." Zartův názor dával smysl. Měla jsem z toho dobrý pocit. 

,,Proti Rmutům?" Zasmál se Gally. ,,Určitě si tuhle historku vymysleli!" Zvedl hlas, který mi ušima projel jako nepřátelská siréna. 

,,Gally, zavři už tu tvojí frasnou hubu!" Zakřičel na něj Newt. Gally okamžitě sklapl čelisti k sobě. Zart si sedl na své místo. 

,,Pánvičko, jsi na řadě." Vybídl ho Newt. Kluk tmavší pleti, který skvěle vaří se postavil. Nadechl se a podrbal se na zátylku. 

,,Jak bych to řekl... Proč tu vůbec sedíme? Tihle dva čóni právě zachránili Albyho a zabili dva Rmuty. A my tu sedíme a mluvíme o jejich osudu?" Pozvedl ramena Pánvička. Zahřálo mě u srdce, že stojí při nás. 

,,Takže?" Newt se na něho podíval. 

,,Nechme je pracovat s běžci." Vykulila jsem oči, když to Pánvička řekl. Tohle jsem od něj nečekala. Podporu ano, ale tohle ne.

,,Děláš si srandu?!" Vykřiknul na něho Gally. 

,,Gally, buď už zticha!" Vykřikl na něho Minho. Byla jsem ráda, protože to vypadalo dobře. Nechtěla jsem znovu do Labyrintu mezi Rmuty. Nechtěla jsem zemřít. 

,,Winstone." Newt vybídl dalšího kluka. 

,,Upřímně, tihle dva grindi by měli jít do díry maximálně na týden, než se všechno uklidní. Co když kvůli nim budeme mít s Rmuty problémy?" Sklopila jsem pohled. 

Nemohla jsem od každého čekat, že se nás zastane a ušetří trestu. 

Koutkem oka jsem se podívala na Thomase. Mnul si ruce. Jeho výraz by mohl vraždit. Gally se trochu zasmál, ale tak, aby to bylo slyšet.

Pak to bylo úplně stejné. Každý se k tomu vyjádřil jinak. Někteří souhlasili s Pánvičkou a někteří s Winstonem. Byla jsem uvolněná, protože většina byla na naší straně. Pak přišel na řadu Newt.

,,Souhlasím s nějakými názory. Ačkoliv se to některým z vás líbit nebude. Tihle dva čóni dokázali něco, co jsme si mysleli, že je nemožné."

,,Nesouhlasím s potrestáním, protože by to bylo k ničemu. Tihle dva zachránili dva čóny, kteří jsou pro nás důležití. To je prozatím vše." Ukončil svůj monolog. Gally se hned vyšvihl na nohy.

,,Myslím, že jsem se vyjádřil jasně." Jeho tvář byla studená jako led. ,,Myslím si, že jsou to špehové. Podívejte se." Rozešel se k nám Gally. 

Okamžitě jsem zatnula pěsti, abych se kdyžtak bránila. Thomas se postavil na nohy a stoupl si vedle mě.

,,Podívejte se na ně! Drží společně jako špína! Oba si sem přijedou a chovají se zmateně. Pak se tu začnou dít takové věci, jako se neděli za poslední dva roky. Pár dnů odběhlo od jejího příjezdu a všechno se podělalo. Určitě to na nás hrají!" Kolem nás vypukly spekulace. 

,,Nemůžeme jim věřit. Copak to nechápete?! Zavedou nás do záhuby!" Přiblížil se k nám blíže. Okamžitě jsem vstala, abych se mohla bránit.

Thomas zatnul pěsti a byl připravený se bránit. 

,,Běž zpátky, než tě odtud vykopnu vlastníma nohama!" Newt stihl Gallyho zarazit dříve, než něco stihl udělat. Gally párkrát přešlápl na nohou a odešel si zpět sednout. 

Něco s ním nebylo v pořádku, nebo byl opravdu šílený. Sedl si naštvaně na židli. 

Do Thomase jsem drknula, ať si jde sednout, že to tu dokončíme. 

Spekulace neustávaly. Mohly by začít Gallymu věřit? 

,,Minho." Vybídl ho Newt. Minho se postavil a nadechl. 

,,Myslím si, že ca celou tu dobu, co tu jsme, se nikomu nepodařil Rmut zabít. Když jsem vzal nohy na ramena, tihle dva pitomci dělali všechno, aby zachránili Albyho."

 ,,Nevím, který z nich je blbější. Oba zůstali stateční a loajální. Musíme zjistit více." Odmlčel se.

,,Uděláme z nich běžce." 

≪•◦ ❈ ◦•≫