𝙐𝙣𝙨𝙩𝙤𝙥𝙥𝙖𝙗𝙡𝙚 |𝙏𝙈𝙍 𝙁𝙁| ✔

4

Gasoline - Halsey

≪•◦ ❈ ◦•≫

ᴡʜᴀᴛ ɪs ᴛʜᴀᴛ?

Prudce jsem otevřela oční víčka. Ležela jsem na zádech. Celé tělo mě bolelo. Všimnula jsem si, že mé oblečení  je promočené. Porozhlédla jsem se po místě. Všude byla tma, ale viděla jsem. 

Ležela jsem ve vodě. Bylo to jako po jarním dešti, kdy zbyde pro děti kaluže, aby v nich mohly skákat. 

Posadila jsem se a zahleděla do vody. Můj odraz byl v pořádku a své oblečení jsem poznala. Zhrozila jsem se. 

Nemám obličej. 

Můj prst se chtěl dotknout odrazu mého rozmazaného obličeje. Prst se dotkl vody, která se rozvířila. Propadla jsem se hluboko do vody. Táhlo mě to hlouběji, dokud jsem se nezastavila.

Chtěla jsem křičet, ale nemohla. Měla jsem pocit, jak kdybych vlastně nedýchala. Nemohla jsem dýchat. Kdybych se nadechla, utopila bych se. Můj strach z utopení sílil stejně, jako nutnost se nadechnout.

Kolem mě nebylo nic vidět. Hystericky plná zmatku jsem hledala východ. Podívala jsem se pod sebe. V černočerné tmě jsem zaznamenala pohyb. 

Zkusila jsem stáhnout oční víčka, abych se na věc mohla více soustředit. Vtom jsem uviděla odporného tvora, který měl červené oči a vypadal jako had.

Okamžitě jsem začala kopat nohama, abych se od věci dostala pryč. Cítila jsem, jak mě ta věc uchopila surově za nohu.

Vykřikla jsem. Z mé pusy vylétlo pár bublin vzduchu. Had mě začal stahovat do černočerné hlubiny. Zavřela jsem oči a modlila se.

,,Pamatuj si." Ozval se ženský hlas. Najednou se vše zastavilo.

,,ZLOSIN je dobrý."

≪•◦ ❈ ◦•≫

Prudce jsem otevřela oční víčka a vyhoupnula se do sedu. Můj dech byl zrychlený. 

Každý sval mého těla mě bolel. Podívala jsem se na své ruce. Měla jsem na nich ošklivé otlačeniny svých nehtů. Srdce mi bubnovalo v uších. 

Byl to jen sen? Jsem v pořádku? Kladla jsem si otázky, které byly jasné. Byl to jen sen, ale přišlo mi to až moc reálné. 

Porozhlédnula jsem se po okolí. Thomas a Chuck klidně spali a oddychovali. Doufala jsem, že jsem nemluvila ze spaní, nebo něco takového. 

Byl to jen sen. Spíše noční můra. Vydechnula jsem zmučeně. Snažila jsem svoji mysl uklidnit, ačkoliv jsem věděla, že na to stejně budu myslet. 

Začala jsem přemýšlet o té vodě, mém ztraceném obličeji a záhadném hadovi. V hlavě se mi zobrazilo to slovo ZLOSIN.