𝙐𝙣𝙨𝙩𝙤𝙥𝙥𝙖𝙗𝙡𝙚 |𝙏𝙈𝙍 𝙁𝙁| ✔

20

The Fear - The Score

≪•◦ ❈ ◦•≫

sɪsᴛᴇʀ?

Ucítila jsem zimu, která mi proudila do obličeje. Pomalu jsem otevřela oči. Bolest mi projela tělem. 

Byla jsem v sedě opřená o zeď a ruce jsem měla svázané liánou. 

Musela jsem párkrát zamrkat, než jsem zpozorovala Gallyho. Stál přímo přede mnou. Protínal mě pohledem. Chtěla jsem se sebrat a utéct, ale zjistila jsem, že se nedokážu pohnout.

Klekl si ke mně. Zkusila jsem se naplácnout více na zeď. Přiblížil se k mému obličeji. Srdce mi začalo bušit jako o závod. 

Vzal mě surově za líce a stiskl tak pevně, že jsem myslela, že mi rozdrtí čelist. Sykla jsem bolestí. 

,,Bolí to, že?" Usmál se jako šílenec. Až na to, že už se jím pro mě stal. 

,,Proč?" Můj hlas zněl více šišlavě a vyčerpaně. ,,Proč jsi to udělal?" Můj hlas zněl pevně a šišlavě, ale uvnitř svého těla jsem cítila strach. 

,,Není to jasné, Leno?" Natočil hlavu na pravou stranu, div si nezlomil vaz. 

,,Protože to kvůli vám tu jsme. Všechno se děje kvůli vám. Pracovali jste pro Tvůrce. Nechci, aby tam umřeli kvůli vám." Jeho stisk zesílil. 

Bolest mi projela tváří. Snažila jsem se nekřičet bolestí, ale pomalu jsem to vzdávala. Vypískla jsem bolestí. 

,,To vy jste nás pomalu zabíjeli." Chytla jsem ho za ruku svýma svázanýma rukama. Chytl mě pod krkem.

Okamžitě jsem se začala bránit. Vzal mě za triko a donutil mě se postavit. Hned jak jsem si stoupla mě shodil na zem. 

Klekl si ke mně. Obě jeho ruce mi přitiskly na krk.  Začala jsem sebou šít jako blázen. 

Vykřikla jsem bolestí. Kopala jsem nohama kolem sebe. Snažila jsem se ruce vykroutit z provazů. 

Přestávala jsem pomalu cítit vzduch v mozku. Má hlava bolela jako kdyby mi někdo hlavu sevřel. Lapala jsem po vzduchu a snažila se Gallyho zastavit. 

Slzy mi začaly stékat po tvářích. Pomalu jsem začala ztrácet vědomí. Nechtěla jsem se vzdát. Nechtěla jsem prohrát, ale mé tělo vypovídalo jasně. 

Pomalu se mi začínaly zavírat oči. Najednou Gally přestal. Překulila jsem se na břicho. Z plna hrdla jsem začala kašlat a lapat po vzduchu. 

Gally mě přetočil znovu na záda. Vzal mě za triko a donutil mě vstát na nohy. Praštil se mnou o zeď. Bolestně jsem hekla. Z kapsy vytáhl nůž. 

Vytřeštila jsem oči. Chytnula jsem ho za ruce, abych ho odstrčila. Nůž mi přiložil ke krku. Pomalu sjel, až k mým svázaným rukou. 

Vzal moje svázané ruce. Začal liánu přeřezávat. Liánu přeřízl a ta spadla k zemi. Nechápavě jsem se na Gallyho podívala.

,,Ovládají mě." Pošeptal tiše.  

,,Kdo?" Vyčerpaně jsem se ho zeptala. 

,,Tvůrci." V té chvíli se ozval vřískot. Nikdy jsem ho nechtěla slyšet. Výkřik Rmuta se prohnal chodbami Labyrintu.

,,My tři jsme poslední." Ozval se mi hlas v hlavě. Sjela jsem po stěně dolů a vykulila oči. 

Co to je? Začaly se mi klepat ruce. 

Ten hlas. Něco mi připomínal, nebo spíše někoho. Byl to hlas té dívky. Určitě to byla ona. 

Ale jak je to možné? Zjevně to mám z toho nedostatku kyslíku v mém mozku. 

,,Leno?" Promluvil na mě Gally. 

Co on po mně chce? Podívala jsem se na něho nedůvěřivě. Nehodlala jsem mu věřit ani jedno slovo, které z něho vypadlo. 

,,Nemám čas se ti tu omlouvat. Musíme jít, než nás najdou Rmutové." Odmlčel se. ,,A než mi znovu ovládnou mysl." Rozešel se.

Opřela jsem se dlaněmi o zeď. Využila jsem svojí oporu a zvedla se. 

Její hlas byl v mé hlavě jako nůž. Nechápala jsem to. Bylo to vůbec možné? Nebo si něco namlouvám a mám halucinace?

,,Sestřičko?" Ozvalo se v mé hlavě znovu. Chtěla jsem vykřiknout, ale neudělala jsem to. 

,,Thomasi? Leno? Jestli mě slyšíte, něco vám musím říct." 

Zmínila Thomase? Může ji také slyšet, protože tu dívku vidí ve snech? 

,,Oba mě dobře poslouchejte. Moje vzpomínky se vytrácejí, ale jedno vím jistě, že jsme to udělali my. My jim to udělali."  Její slova mě zranila. 

Opravdu jsme jim to udělali? Posílali jsme děti do tohoto teroru?

Ozvalo se řinčení železa, které mě probudilo z myšlenek. Rmut se blížil a já se nemohla pohnout z šoku. 

Vedle mě se objevil Gally. Vzal mě surově za zápěstí. Jeho stisk zesílil. 

,,Musíme jít. Nebo tu chceš zemřít?" Nevěřila jsem mu ani slovo, ale rozběhla jsem se s ním. 

Měla jsem v hlavě zmatek. Ale teď jsem se musela soustředit na přežití. 

Moje jediná otázka byla: Proč mi Gally pomáhá?