Scar /FF-Harry Styles/

Kapitola 13.

,, Chci, abys byla zítra ráno připravená a čekala mě již převlečená v pokoji, " kráčel po pracovně s rukami propletenými na hrudi.
,, Celé to byl podraz," odbočila jsem od položeného rozkazu a začala se zaobírat něčím úplně jiným.
,, Proč jste ho poslal? "
,, Koho máš na mysli?" ptal se s provokativním, nic netušícím tónem.

Otráveně jsem protočila oči a zvedla obočí.
Prstem se poškrábal u kořene nosu a ušklíbl se.
Jeden z jeho zlozvyků, kterého jsem si za tu dobu, co ho znám, stačila povšimnout.

,, Proč jste poslal Olivera Saltzmana k nám do hospůdky?"
,, Aby mi zjistil potřebné informace."
,, a o kom? " tázala jsem se ho dál, i když jsem tak nějak tušila odpověď.
,, O tobě," jeho oči se začaly hluboko nořit do těch mých.
,, Vy jste poslal Olivera do hospůdky, aby získal informace o mně? Neříkal jste, že Vás vůbec nezajímám? "
Obešel mě a postavil se za má záda. Jeho teplý dech polechtal mou kůži.

,, Tvrdila by jsi opak? " živě jsem si dokázala představit jeho výraz pobavení, i když jsem mu neviděla do tváře.
,, Po včerejší události? "
,, Cože?" zmatenost zabarvila jeho hlas. Opět mě obešel a opřel se dlaněmi o stůl.
,, Jakou událost máš na mysli?"
Bylo mi jasné, že si se mnou jenom hraje. Neměla jsem však další odvahu narazit na cokoliv, co se předešlého večera stalo.
Styles se nadechoval na nějakou, jistě velice srozumitelnou odpověď, kterou však nevyslovil, neboť nás vyrušilo ťukání na dveře.

,, Nemám teď čas!" zakřičel Styles.
,, Tak si ho okamžitě udělej!" doneslo se jako ozvěna rychle zpátky. Odfrkl si a protočil panenky.

,, Buď zítra připravená. Jsem velice vysazený na přesnost, pravidla a pořádek a rozhodně nebudu tolerovat tvá pochybení.
Gemma nejspíš zjistila, že jsi ji tak trochu utekla," pobaveně kroutil hlavou.
,, Měl jsem s tebou jiné úmysly. Pokus se o to ještě jednou a už tě přede mnou tvá roztomilá tvářička ani červené šatičky nezachrání, " natáhl se a povolil má zápěstí.

Ruce mi okamžitě samovolně klesly podél těla.
,, A ještě něco," postavil se mi do cesty, když už jsem se chystala odejít.
,, Na tu událost zapomeň, " pokrčil bez zájmu rameny a uvolnil mi cestu. Stála jsem jako přikovaná na místě a nevěřícně na něj civěla.

Až teprve další netrpělivé zavolání Gemmy mě donutilo zpět k pohybu. Otevřela jsem dveře a spatřila Stylesovu vystrašenou, ale zároveň naštvanou sestru.
,, Proboha, já tě hledám po celé základně a ty si tady vykládáš s mým bratrem," plácla se nevěřícně do čela.
,, Už jsme si dovykládali, " utrousil Styles.
,, V tom případě si ji opět ráda přeberu do svých rukou," přitáhla si mě k sobě. Styles za sebou zabouchl dveře a můj prázdný, zklamaný pohled jednoduše přehlédl.

S Gemmou jsme se vrátily zpět do pokoje a zabalily na cestu všechny další nezbytné věci. Gemma mi přednášela různé výklady o chování, které jako doprovod budu muset splňovat. Jedno z pravidel bylo: vždy uposlechnu příkaz, který mi bude udělen, i kdyby mě to mělo stát život.

Tohle bylo jediné, co jsem z celého rozhovoru pochytila.
Když jsme měly všechno zbalené a nachystané, Gemma mi připomněla celý zítřejší plán. Pochopila jsem, že v něm nebudu hrát žádnou důležitou roli. Jde pouze o tvrdohlavost jejího bratra.

Blížilo se k desáté hodině, Gemma mi přednastavila budík, popřála dobrou noc a opustila ložnici.

Zaznamenala jsem cvaknutí zámku. Pochopila jsem, že tu není nikdo, kdo by ve mně vkládal důvěru.
Teď už ani Gemma.
Bylo to poprvé, co jsem se cítila bezcenná.
Těžká hlava mi klesla na polštář a slzy z očí mi začaly klouzat po lících.
Jediné, co jsem teď chtěla, bylo objetí.
Toužila jsem po dotecích osoby, které by mě uklidnily a ujistily, že pro ni něco znamenám.
A v tomto magickém okamžiku, kdy ještě hluboce nespíte, ale myšlenky se protínají s realitou a snem....
Jsem poprvé zatoužila po něm.
Po vojákovi Stylesovi.

*

Otravný zvuk budíku mě udeřil do uší. Šílenou věc jsem zastavila a i nadále ležela v posteli.

Posadila jsem se, protřela si ospalé oči a rozhlédla se po místnosti.
Když se můj pohled setkal s tím jeho, nepatrně se usmál.
,, Už půjdu, chtěl jsem mít jistotu, že se opravdu probereš," pověděl tišše.
,, Vy jste tady seděl a pozoroval mě, když jsem spala?" přikrývku jsem si vytáhla výš, jelikož mé tělo zahalovala jen hedvábná noční košilka.

,, Sedím tady už necelé dvě hodiny a musím říct, že je na tebe hezčí podívaná, když si vklidu pochrupuješ, " Protočila jsem oči a neubránila se úsměvu.

,, Jak dlouho pojedeme?" zeptala jsem se rozespale.
,, Nepojedeme, ale poletíme," ve tváři se mu objevil úsměv.
,, Ukážu ti celý Londýn a Dublin z výšky," pomalu se zvedl a přistoupil ke mně. Natahoval ruku, chtěl se dotknout mé tváře.
,, Pokud tedy budeš chtít," klekl si na postel. Jedná jeho ruka se obtočila kolem mého pasu a druhá přejela po mých rtech, na něž o chvíli později přilepil ty své. Nic víc, ale i to vyslalo žhavou vlnu vzrušení, která mnou projela skrz na skrz.
Líbal tak vášnivě, tak tvrdě a mě začal pomalu, ale jistě docházet dech.

*

Vzbudila jsem se a s hlubokým nádechem se posadila.
Sen.
Byl to jen sen. Podivuhodně živý sen.

Podívala jsem se na budík -  teprve ukazoval 4 hodiny v noci.
Dlaní jsem si podepřela čelo a snažila se vlnu vzrušení hlubokými výdechy utišit.

Vzala jsem si svůj deník, zapálila si malý svícen a nechala ruku volně klouzat po papíře.

17.11. 1951
4:00
Milý deníčku, co se mi to jen děje?
Proč toužím po někom, jako je on?

Proč se mi zdá o Stylesovi?
Nebyla to ani skutečnost a já se probudím s divoce bušícím srdcem a husinou po celém těle.
Jen představa z toho, že se mě dotýká, ve mně vyvolává pocity, které jsem dosud s Liamem nepoznala.
Byl to jen sen, ale i tak se cítím, jako kdybych ho podváděla.
Vlastně se to už stalo, jednou jsme se políbili.
Měla bych se za to stydět. Liam je ve válce, bojuje za svůj národ a já se stýkám s někým, kvůli komu přichází tolik mladých mužů o život. Nejenom muži, ale ženy i malé děti.
Ničí celé Irsko, ničí můj domov a já to přehlížím.

Někde v úkrytu duše jsou hrozná touha a chtíč, které se mi rozrůstají do celého těla pokaždé, když na něj pomyslím.
Chci se toho pocitu zbavit, jelikož vím, že to není správné, ale nejde to. Nemůžu se tomu delší dobu bránit.
Nemůžu dál předstírat, že mě vůbec nezajímá. Možná, že ne kvůli dobré věci...
Možná, že právě kvůli špatné věci...

Toho dne jsem si uvědomila, že už ho jen tak nevypustím z hlavy.

Nová kapitola!
Že už by si Elizabeth začala něco uvědomovat?
Nevím, jak vy, ale voják Styles, dle mého, zatím nedává moc dobré důvody k tomu, aby se do něj zamilovala.
A.