Scar /FF-Harry Styles/

Kapitola 22.

Prach mě začal štípat v očích. Omítka se mi začala sypat na hlavu a orientace v tomto momentě nebyla zrovna nejlepší. Proto jsem málem vykřikla strachy, když se ve dveřích objevila Carolina.

,,Slečno! Musíme rychle pryč!" křičela rozrušeně.
Na nic jsem nečekala a utíkala za ní. Společně jsme opustily tu prokletou ložnici a vydaly se k hlavním schodům. Obě jsme běžely, co nám nohy stačily.

Sotva jsme popadaly dech, jenomže když vám jde o život, nesoustředíte se na to, jestli vašemu tělu dopřáváte dostatek kyslíku. Myslíte jenom na to, kam se ukryjete a zavřete oči. Až všechny hrůzy zahalí tma. Až si zacpete uši a utišíte tak okolní hrozivé zvuky.

Za námi jsme uslyšely dupot těžkých bot. Někteří vojáci se řitili přímo k nám.
,, Z cesty!" řvali po nás. Vystrašeně jsme se přilepily ke zdi a umožnily jim tak volný průchod. Pak jsme se znovu daly do pohybu.

Sotva jsme seběhly poslední schod, ozval se další výbuch. Odmrštilo mě to na opačnou stranu od Caroline. Nemile jsem si narazila záda a vyrazila sk dech. Slyšela jsem tolik křiků, příkazů a proseb. Všechny hlasy se spojovaly do jednoho a vyplňovaly dokonce i to nejtišší místo v mé hlavě.

S bolestí jsem se pomalu pokusila zvednout. Zahlédla jsem východ jen několik metrů od místa, kde jsem stála. Chystala jsem se k němu rozběhnout a zachránit se, ale v tom okamžiku mě dohnalo svědomí. Nemohla jsem ji tam nechat.

Otočila jsem se zpátky a statečně se vydala slabému hlasu naproti.

,, Elizabeth! Tady!" křičela, co jí hlas stačil. Snažila jsem se jí v troskách budovy objevit. Následovala jsem její volání a brzy se setkala s jejím tělem zasypaným a vězněným trámy a kameny.

,, Carolino!" doběhla jsem k ní a velke kusy stavebního materiálu se snažila odstrčit stranou. Musela jsem zapojit svou veškerou chabou sílu, ale i přesto jsem ji dokázala z pasti vyprostit. Její ruku jsem si obtočila okolo krku a pomohla jí postavit se na nohy.

,, Musíme odtud rychle pryč!"
Ukazovala na východ, z kterého se do budovy dostávalo nejvíce ostrého světla. Přikývla jsem a společně jsme se jistým směrem vydaly.

Sotva jsme se dostaly na vzduch, obě jsme se zesypaly k zemi a snažily se popadnout dech.

,, Tam!" prst namířila na arkádové podloubí protější budovy, ,,musíme se dostat k tomu poklopu a schovat se do úkrytu!"

Snažila se vstát. Bylo to pro ni velice obtížné, a proto jsem se znovu objevila po jejím boku.

Stačila jsem se ohlédnout na protější stranu, kde jsem spatřila velkou bránu, která vedla ven z tohoto místa. Z místa plného slz, litování, naříkání a bolesti. Měla jsem jasno. Věděla jsem, co mám udělat.

,, Nemůžu jít s tebou, Carolino," zakroutila jsem hlavou.

Zmateně se na mě podívala: ,, Cože? Slečno, teď není čas! Vyřešíle to později, ale teď-" chtěla mě táhnout za sebou. Místo toho jsem se vzepřela a odstrčila ji.

,, Ne, ty to nechápeš. Já tu nemůžu zůstat," snažila jsem se o vysvětlení, ale neposlouchala mě.

,, Elizabeth, jde nám o život!" snažila se mě přesvědčit, ale i tak jsem stála na místě jako solný sloup a bez jediného pohybu ji upřeně pozorovala.

,, Musím pryč, Carolino, ty nevíš, co je Horan zač!" vyšilovala jsem a rukama rozpačitě házela kolem sebe, ,, on není ten, za koho ho všichni považují! On není mladý nevinný blonďáček, který se záhadným zpûsobem dostal k moci. Je to zlý člověk. Moc zlý." Překřikovala jsem hlasité výstřely.