Scar /FF-Harry Styles/

Kapitola 25.

Chtěla jsem na něj začít křičet. Chtěla jsem mu říct, jak ho nesnáším. Chtěla jsem mu oznámit, ať okamžitě odejde a nechá mě napokoji. Chtěla jsem mu poděkovat, že mi právě zachránil život. Chtěla jsem mu vrazit.
A to jsem taky udělala.

Hlava se mu otočila do strany. Tvář mu začala červenat, avšak nevydal jedinou hlásku. Jen si těžce povzdechl, přejel si po obličeji špinavou rukou a pohlédl na mě, jako kdyby si to zasloužil.
Neuhodil mě zpátky. Nesnažil se mi nadávat ani mě ponižovat. Nesnažil se mě popadnout a odtáhnout mě pryč. Nesnažil se cokoliv říct. Jen se na mě díval.
Pozoroval mě těma jeho jedovatě zelenýma očima. Sjížděl každou čast mého těla, snad, aby se ujistil, že se mi nic nestalo. Snad, aby veděl, že se mě nikdo nedotkl. Jenomže to nebyla pravda a on to z mého pohledu nejspíš vycítil.

,,Omlouvám se, Elizabeth. Omlouvám se za to, co jsem ti udělal. Omlouvám se za to, že jsi mě potkala. Omlouvám se za to, co jsem ti svou namyšleností způsobil. Omlouvám se za každý den, za každou hodinu a za každou zatracenou sekundu, kterou si strávila v bolesti a strachu. Omlouvám se ti za všechno."

V očích se mu leskly slzy.
Nečekala jsem to. Stála jsem pořád na tom samém místě se srdcem bušícím jako o závod. Cítila jsem ten pocit, který jsem znala, jen když jsem ho viděla. Je to něco nepopsatelného. Bylo to něco mezi úlevou, mezi štěstím, ale také něco mezi nenávistí, smutkem a láskou.

Jedna malá slza mu utekla. Rozběhla se po jeho tváři. On ji okamžitě setřel a podíval se na podlahu.
Rozestup mezi námi dělilo mrtvé tělo. Tělo, které zabil velitel Anglie. Milovala jsem vraha.
Překročil ho a dostal se ke mně.

Za každý den, kdy jsme nemohli být spolu, mi dal polibek. Nechala jsem se tím ohněm strhnout znovu a vrhla jsem se mu do náruče. Do Harryho náruče a nechala jsem ho, aby mě spálil.

Objal mě tak silně, až to bolelo. Hlavu mi vložil mezi rameno a krk a začal brečet. Ten bezcitný, sobecký namyšlený parchant začal poprvé brečet. Bylo to kvůli mně. Jenom kvůli mně.

Společně jsme stáli v pokoji a drželi se dlouhou chvíli. Pak se pomalu odtáhl a opřel si čelo o to mé.
,, Miluju tě, Elizabeth," zašeptal roztřeseně.
,, Miluju každou tvoji část, každý tvůj pohyb. Nikdy jsem nikoho nemiloval a nebudu milovat více než tebe. Pochopím, když mě budeš nenávidět. Pochopím to. Pošlu tebe a tvé rodiče do Ameriky. Zaplatím vám letenky a začnete tam nový život. Nebude tě tam nikdo znát. Nebudou vědět, že jsi měla se mnou něco společného," vsypal ze sebe jako hromádka neštěstí.
,, Chápu to. Chápu to a nebudu ti v tom bránit!" rozkřikl se po pokoji.

,, Kde jsou moji rodiče?" tázala jsem se s nadějí v hlase.
,, Jsou v Londýně. Jsou v bezpečí, Elizabeth,"
,, Jak se tam dostali?" Ptala jsem se nevěřícně.
,,Odcestovali společně se mnou," odpověděl.
,,Donutil jsi je?"
Harry přikývl.
,, Proč ses vrátil zpátky?"
,, Abych zachránil tu nejdražší věc. Abych zachránil to, o co jsem se nechal okrást," řekl roztřeseně a znovu se mu po tváři vytvořily cestičky slz.

Nevydržela jsem to a taky se rozbrečela. Harry odhodil svojí zbraň na zem a ruce mi položil na tváře. Cítila jsem ten proud, který mi projel tělem. Cítila jsem energii, kterou mi mohl dopřát jedině on. Vrhla jsem se mu na rty s takovou vervou, až jsme málem upadli. V polibku byly cítit naše slané slzy a nevyřčená slova. Moje nevyřčená slova, která jsem v sobě dusila takovou dobu. A teď nastal ten správný čas na to mu je říct.
,,Miluju tě, Harry," zašeptala jsem a on najednou ztuhl.
Trošku se odtáhl a pozoroval můj špinavý uplakaný obličej. Spocené vlasy se mu lepily na čelo a já se neubránila mu pramínky oddělat. Projela jsem mu skrz vlasy a on se uvolněně nadechl.