Scar /FF-Harry Styles/

Kapitola 16.

,, Dobré ráno," zašeptal ranní rozespalý hlas, hned po tom, co jsem otevřela oči.
Ležela jsem pod bílou přikrývkou, která mě lechtala na holém hrudníku.

Styles stál u okna a shlížel dolů do ulice.
Oči mi klouzaly po jeho nahých zádech, přes které se táhla dlouhá jizva.

Otočil se ke mně a navázal oční kontakt. Ten mi však moc dlouho nevydržel, neboť mou pozornost převzaly inkoustové obrázky vpité do jeho kůže.

,, Za chvíli tě dojde zkontrovat doktor," prohrábl si rozcuchané vlasy, které u něj nebyly moc zvykem. Většinou je měl hezky úhledně upravené a učesané. Dnes ráno se mu však neposlušně stáčely kolem spánků.

,, Co se s nimi stalo?" vybavily se mi vzpomínky z předešlého večera.
,, Tři jsou mrtví," klidně odpověděl.
,, A co ti ostatní?" ptala jsem se roztřeseně.
,, Dva jsou zranění."
,, Chci je vidět!" odhodlaně jsem se snažila posadit.
,, Nepustím tě, " řekl rázným tónem.
Chtěla jsem se zvednout z postele, ale byla jsem příliš slabá.
A hlavně...
Byla jsem nahá.

,,Jsi zraněná na hrudníku," řekl sám od sebe, nejspíš kvůli mému pohledu, který se ho už od začátku ptal, jak je možné, že na sobě nemám své včerejší oblečení.
Skřížil si ruce na hrudi a dokráčel k židli, kterou si otočil opěradlem směrem ke mně a obkročmo se na ní usadil.

,, Vy jste mě ošetřoval? " vyvalila jsem na něj nevěřícně oči. Přejel si jazykem okolo rtů a nepatrně se usmál.
,, Měla bys být nějakou dobu vklidu. Žádná zbytečná námaha, žádné stresování."
Ruce si složil na opěradlo, vyhrbil se a bradu si opřel o předloktí.

Nejprve jsem uhnula pohledem. Když jsem se podívala zpět, všimla jsem si, že zatínal svaly na rukách.

,,Chci, abyste mi zodpověděl mé dotazy," odsekla jsem, při čemž jsem se ujistila, že jsou okraje přikrývky dostatečně zastrčené pod mé tělo.

,, Ptej se, na co chceš, ale nikam nepůjdeš," procedil skrz zuby.
Přemýšlela jsem, jestli mám pokračovat.

,, Jak jste se tam dostal? Jak jste věděl, kam jsem šla? A co jste udělal s těmi vojáky, kteří přežili? " vybalila jsem na něj poněkud nesrozumitelně. Nejspíš nevěděl, kterou otázkou má začít.

,, Včera jsem naši schůzi ukončil dřív, než jsem předpokládal. Začal na mě vytahovat svoje kompromisy a nápady o tom, jak by to všechno šlo vyřešit bez války. "
,, Co Vám navrhl?" zajímalo mě.
,, Chtěl, abychom si tedy území, o které tak stojím, rozdělili na půl.
Jedna část by připadla Irsku a druhá by náležela nám."
,, A proč jste na to nepřistoupil? To jste takový arogantní a bezcitný sobec, který potřebuje mít všechno pro sebe? "

Na chvíli jsem přemýšlela, jestli jsem to trochu nepřepískla. Jeho oči rázem potemněly, klouby na rukou zbělaly a obočí se mu těsně nad očima málem spojilo v jednu dlouhou mračící se čáru.

,, Už jednou jsem ti říkal, ať mi do toho nemluvíš. Ničemu nerozumíš."
,, Přestaňte s tím! To vy plácáte samé nesmysly! Radši vyvraždíte celé Irsko jen kvůli tomu, abyste získal část území. Nezáleží Vám na ostatních. Myslíte jenom a jenom na sebe!"

,, Opravdu? A proto jsem včera zachránil ty dva vojáky? Myslíš, že bych to udělal, kdyby mi na lidech nezáleželo?" začal se viditelně rozčilovat, což ani jednomu z nás neprospíválo.
,, Jeden byl Angličan, jeden Irčan. Nemusel jsem pomáhat ani jednomu a místo toho jsem zachránil oba!" zvyšoval hlas každou následující vteřinu.

Chvíli jsme mlčeli. Nakonec jsem se slova opět ujala já.
,, Jak jste věděl, kde jsem?"
Klidný tón hlasu, který jsem nasadila, do jisté míry zklidnil i ten jeho.

,, Bylo otevřené okno a prázdný pokoj," zamumlal ještě stále naštvaně, ,, místní si tě nevšimli, až na prodavače v tom malém lahůdkářství, hned narohu. Říkal mi, že by si tě nezapamatoval, kdyby jsi před krámkem nezastavila a poté z ničeho nic rychle neutekla."

,, Kdo to byl?" ptala jsem se dál. Bylo mu jasné, že se ptám na ty, kteří mě přepadli.
,, Jeden z mnoha spolků, který usiluje o sesazení vlády a také o naši smrt," vysvětlil.
,, Jsou to Angličani?"
,, Ne, jsou to Irčané, ale nesnášejí nás stejně jako svoje vlastní představitele."

,, Chtěla bych ty dva zraněné navštívit," zašeptala jsem, ,, prosím. "
Zakroutil hlavou.
,, Proč ti na nich tolik záleží?" zkoumal mě podezíravě, když jsem nebyla schopna odpovědi.

Naštěstí mě zachránilo ťukání z hotelové chodby.
Styles vrátil židli zpátky tam, odkud ji vzal, a došel ke dveřím.

,,Dobrý den, pane Stylesi, jdu zkontrolovat slečnu Elizabeth."
Styles přikývl a pozval ho dál.

Doktor byl malého vzrůstu, mohl dosahovat sotva metr a šedesát centimetrů. Byl starý, v obličeji se mu pnuly vrásky a vlasy měl šedivé s velkými kouty po obou stranách.

Usmál se na mě a přisedl si na kraj postele.
Zašmátral v kufříku a vytáhl si pomůcky, kterými mě chtěl vyšetřovat.
Pak se otočil ke mně a čekal. Nevěděla jsem, co po mně chtěl. Nechápavě jsem jezdila pohledem mezi Stylesem a doktorem.

,, Pokud Vás přítomnost pana Stylese ruší, mohu ho poprosit, aby se na chvíli otočil, " řekl klidným tónem. Došlo mi, že chce, abych mu ukázala zranění na hrudníku.

Styles měl ruce skřížené na prsou, obočí svraštělé a oči, jako dva špendlíky, zabodnuté do těch mých.

,, To je v pořádku, jí to neva-"
,, Vadí mi to, " přerušila jsem Stylese a doktor mu rychlým pohybem naznačil, aby nám věnoval chvíli soukromí. Byla jsem mu za to vděčná.

Naposledy pohlédl na mě a pak se otočil zpět k oknu. Vypadal spíše zklamaně než naštvaně, což mě vyvedlo z míry.

Odhrnula jsem si přikrývku a doktor mi zkontroloval rány. Potvrdil, že je všechno v pořádku, zranění se hojí tak jak má a že se pan Styles opět může otočit.

Poslední větu jsem z nějakého důvodu přeslechla, a proto jsem se
velice podivila, když se Stylesův pohled upíral na mou nahou hruď.

,, Ty stehy jste udělal velice precizně, pane Stylesi, " řekl doktor ještě před tím, než se postavil, popřál mi brzké uzdravení a zmizel ve dveřích.

Jen co se Styles opět dostal k posteli, vyletěla mi z pusy další otázka.
,, Vy jste mi sešíval hrudník!?" vyhrkla jsem hned po tom, co se zabouchly dveře a v pokoji jsme zůstali sami.
Jeho přikývnutí vyvolalo divný pocit v žaludku a poníženě jsem sklouzla tělem až po bradu zpět do přikrývky.

Zachránil mi život a viděl mě nahou.

Za co ho mám mít ráda a za co ho mám nenávidět?
Jak moc bych klesla, kdybych řekla, že ani jedno z toho mu nemám za zlé?
A jak čitelně mi musel vidět do hlavy, když mi zodpověděl otázku, která mi lítala v hlavě sem a tam?

,, Musel jsem, Beth. Tvých krásných ňader by byla škoda. "

Nová kapitola!

Harryho album? Bože!
Jaká je vaše nejoblíbenější písnička? U mě určitě little freak.
Budu moc ráda za názor na dnešní kapitolu. (hlavně na tu poslední větu lmao)

Mějte se krásně,
A. <3