Scar /FF-Harry Styles/

Kapitola 26.

Právě jsme opouštěli jednu část Dublinu, když vtom se ozval výstřel. Kulka proletěla skrz sklo, které se roztříštilo. Vystrašeně jsem vykřikla. Harry byl stejně nervózní jako já. Snažil se zjistit, odkud jsme byli napadeni.

,, Kurva!" zaklel a šlápl na plyn. V zrcádku jsem spatřila vojenské auto, které nás pronásledovalo. Ozval se další výstřel, který nás díky bohu minul.

Auto za námi také přidalo na rychlosti. Bylo jasné, že nás chce dohnat.
Vyjeli jsme z Dublinu a  pokračovali na letiště, kde mělo být dle všeho letadlo, kterým jsme se bezpečně mohli přepravit do Londýna.

Zatáčky byly nebezpečné na řízení a roviny zase na krytí před útoky. Vydařil se jim i druhý zásah. Kulka proletěla skrz zadní i přední sklo a střepy se mi roztříštily do klína.
Byli jsme jen několik set metrů od letiště.

,, To nemůžeme stihnout!" zakroutil hlavou Harry.
Ohlédl se do zadní části auta, a pak zpátky na mně.
,, Vem si tu pistoli a střílej!" poručil a já jsem jen seděla a nevěřícně na něj civěla.

,, Elizebeth, dělej, co ti říkám!" prudce zatočil a já sebou málem mrštila o dveře auta.
,, Já neumím střílet!" snažila jsem se mu vysvětlit, že to není dobrý nápad. Byl to přímo šílený nápad.

,, Nesejde na tom. Vem si tu zbraň do ruky a střílej!"
Naléhal čím dál tím víc hlasitěji.

Poslechla jsem ho a zbraň si ze zadních sedaček vzala. Vyklonila jsem se z okna a nabila ji. Zamířila jsem na jistý cíl a to bylo sklo protějšího auta.
Bohužel jsem minula.

,, Střílej dál!" povzbuzoval mě Harry.
Namířila jsem znovu a tentokrát se mi podařilo střelit přesně tam, kam jsem chtěla.
Harry v zrcádku viděl, jak jsem auto zbavila předního skla.

,,To je moje holka," pronesl a já jsem se málem nad jeho slovy roztekla.
Nabila jsem znovu a namířila na přední pneumatiku.
Harry začal opět kličkovat, a proto bylo namáhavé mířit na cíl.
Opět se mi však zadařilo a úspěšně jsem zasáhla přední kolo.
,, Ještě pár set metrů a budeme na letišti," oznámil mi Harry. Auto za námi začalo zpomalovat. My jsme naopak zrychlili, a proto byla velká šance, že bychom se k letadlu mohli dostat včas.

Usadila jsem se zpátky na sedadlo a pohlédla na Harryho. V těle mi pumpovala horká krev a adrenalin. V jeho tváři bylo spoustu nervozity a strachu, ale také pýcha. Byl svědkem mé první střelby, která nám dokázala vybojovat více času na útěk.

Během chvilky jsme se dostali na letiště.
Bylo velmi staré, roky nevyužívané. Vlastně se zde vyjímala jen jedna krátká rozletová dráha porostlá plevelem a dalšími travinami.

I přes oslabení bylo auto stále schopné ještě krátký vzdálený úsek dojet. Měli jsme však náskok.

Harrymu se podařilo dojet téměr k dopravnímu prostředku. Vystoupili jsme z auta a Styles obratně vyskočil do letadla. Podal mi ruku a pomohl mi dostat se dovnitř.

Auto bylo čím dál tím blíž. Zbývalo mu jen několik desítek metrů. Harry na nic nečekal a okamžitě zareagoval

Nejdříve zapoutal mě. Vlasy, které  opět o něco porostly, se mu lepily na spocené čelo. Rychle si je upravil, pásy mi zkřížil přes hruď a pořádně je utáhl. To samé udělal u sebe.
Pak nastartoval motory a a začali jsme se pomalu rozjíždět.

Měla jsem strach. Bála jsem se, že se něco pokazí, že technika selže a my příjdeme o život.

Blížili jsme se k posledním pár metrům před vzlétnutím. Srdce mi bušilo jako o život.