Scar /FF-Harry Styles/

Kapitola 28.

S Harrym jsme procházeli přes prostřední parcelu základny. Bylo to místo, kde se vždy všichni vojáci scházeli a poslouchali rozkazy, které jim byly velitelem Anglie diktovány.

Když jsme tiše našlapovali po sněhu, který nám křupal pod nohama, zahákla jsem si ruku do Harryho rámě.

Byla už tma, sotva jsme si viděli na cestu. Prošli jsme hlavními branami a vstoupili do tichého města.

Velitel Styles vyhlásil nařizení, že se nikdo nebude po deváté hodině zdržovat venku a všichni budou ve svých domech. Světu div se, obyvatelé Londýna do posledního živáčka jeho příkazu porozuměli.
Když jsem se ho ovšem ptala na důvod, jen pokrčil rameny, a řekl, že je to preventivně. Prý se má vždy očekávat nájezd nepřítele  a po napadení v Irsku se musíme o to více mít na pozoru.

,, Chtěl bych tě vzít na moje oblíbené místo tady v Londýně," pošeptal mi do ucha. Stáli jsme na ulici úplně sami, a proto jsem měla zvláštní pocit, jako bych porušovala nějaká pravidla.
O to víc mě to s ním vzrušovalo.

,, A to je kde?" otočila jsem se na něj.
,,Na konci této ulice," ukázal do dálky, ,,Westminsterské opatství." 

Došli jsme k mohutné stavbě, která se před námi tyčila v celé své kráse.
Jen jsme stáli a pozorovali ji. Harry pak prolomil ticho.

,, Pojďme se podívat dovnitř," ukázal na velké dveře.
,, Jsou zamčené," podotkla jsem.
Harry protočil oči a vytáhl z uniformy svazek klíčů.
,, Kdy už ti dojde, že můžu všechno, Beth. Mám všechny pravomoci."
Napřímil se, zasunul klíč do zámku a otevřel dveře.
Nechal mě vstoupit jako první a o sekundu později mě následoval.

Stavba na člověka zapůsobí svými krásnými gotickými architektonickými prvky. Vše je tak veliké a působivé. Připadáte si, jako kdybyste procházeli místem, které bylo stvořeno samotným bohem.

Dostali jsme se až k oltáři.
Nebylo slyšet nic, jen naše dechy a bití srdce. Oba jsme si klekli na chladnou podlahu, spojili ruce na hrudi a začali se modlit.

Modlila jsem se za svůj život. Modlila jsem se za zdraví, za bezpeční a za štěstí mé rodiny. Modlila jsem se také za Harryho a za Liama. Za jejich budoucnost, za jejich lásku a starost, kterou mi oba dali.

Úlevou jsem vydechla a otočila se na Harryho.
Měl zavřená víčka a rty se mu chvěly, když odříkával slova z nějaké modlitby.
Od mrazu se mu červenaly špičky uší překryté kudrnatými pramínky vlasů. Měla jsem chuť jeho prstýnky prohrábnout. Harry vycítil můj pohled.

Koutky mu začaly cukat do nepatrného úsměvu.
Okamžitě jsem se otočila zpátky k čelu oltáře.
,, Nemusíš se stydět za to, že ze mě nemůžeš sputit oči," pošeptal mi do ucha.
Jeho teplý dech mi způsobil husinu po celém těle.

,, Jednou..." promluvil ke mně tišše, ,, jsem tady chtěl mít svatbu."
Překvapeně jsem zvedla obočí. Chtěla jsem se ho zeptat na větší detaily, jako například s kým a nebo kdy, ale nenechal mě ani jednu z otázek položit.

Strávili jsme uvnitř ještě několik minut. Pak jsme uznali, že by bylo dobré posunout se dál.

,, Napadlo mě, jestli bys nechtěla navštívit strýčka Alfréda..." nadhodil, když jsme právě vycházeli z chrámu.

Úplně jsem na toho milého starouška zapomněla. Měla jsem chuť propadnout se na místě. Musel se o mě tak strachovat. Těžko říct, jak se musel cítit, když se ho rodiče zeptali, kde mají svou dceru, a on jim nebyl schopný odpovědět.

,, To bych byla moc ráda," odpověděla jsem a Harry přikývl.
,, Není to daleko, jsme tam coby dup. Tak pojď!"

Vyrazili jsme do naší malé hospůdky. Občas jsem Harryho dlouhé kroky nestíhala, a proto jsem ho často otráveně prosila, aby zpomalil. Vždycky se mi zasmál a schválně zrychlil.