Scar /FF-Harry Styles/

Kapitola 29.

,,Elizabeth!" rozezněl se mi v uších známý hlas.
Pátrala jsem po něm v místnosti, ale nikde nebyl k nalezení.
,, Elizabeth, no tak!" zakřičel Styles znovu.

,, Harry," zalkla jsem se a otevřela vystrašeně oči.
,, Rychle! Obleč se, musíš okamžitě pryč!" začal vyšilovat.
,, Čeká na vás letadlo, poletíš se svými rodiči do Ameriky," vyhrkl na mě v takovém zoufalství, že jsem jeho slova nebyla vůbec schopná vstřebat.

,, Cože? Amerika? Harry o čem to mluvíš?"
,, Není čas na vysvětlování. Irské vojsko je za našemi hranicemi. Musím se postarat o bezpečí země a nemám teď čas na to tvé. Všechno je zajištěno, máte kde bydlet i kde jíst. Teď si pospěš!" naléhal.
Nemohla jsem vstát z postele, natož tak letět na druhý kontinent světa.

,, Nikam nepoletím, Harry," zakroutila jsem hlavou.
Vyvalil na mě oči:,, Elizabeth tady nejde o to, co chceš nebo nechceš! Tady jde o to, co ti poručím! Jsi v mojí zemi a budeš plnit příkazy velitele stejně tak, jako všichni ostatní, co tady žijí!"
Chtěl mě popadnou za ruku, ale já sebou prudce škubla. Na tohle špatné zacházení jsem už byla zvyklá, a tak mé tělo automaticky zareagovalo.
,, Nebudeš mi říkat, co mám dělat, Harry! Myslela jsem, že už jsi dost jasně pochopil, že takhle to mezi námi fungovat nebude. Nebudeš rozhodovat o tom, co se se mnou stane a už vůbec mi nebudeš zakazovat zůstat zde a pomáhat ti!"
Rozhodila jsem naštvaně rukama.
Najednou se Harry přestal hýbat. Jediné zorničky se mu rozšiřovaly a zmenšovaly, když se do mě vpíjel pohledem. Nejspíš mu v hlavě proletěla nová myšlenka.

,, Postavíš se na stranu Anglie? Postavíš se na stranu země, která se snaží o to zničit tu tvou?"
Když to takhle říkal, znělo to děsivě. Mohu přiznat, až nereálně.
Byl by někdo schopný něco takového udělat?

Teď už jsem si ale byla jistá, že ano.

Byla jsem to já.

Pomalu jsem přikývla. Harry si skousl vnitřní stranu tváře a sjel si mě pohledem.
,, Nechci, aby se ti něco stalo, Elizabeth. Tohle není hra. Tohle je opravdová válka, kde lidé umírají, a někdo nevinný, jako ty, by neměl s něčím takovým přijít do kontaktu."

,, Myslíš si, že po tom, co se stalo v Irsku jsem pořád nevinná? Střílela jsem na vojenské auto a letěla jsem letadlem. Schovávala jsem se v úkrytu a přežívala v zajetí Horana. Ty si myslíš, že nejsem připravená zůstat? "

Hrdě se napřímil a zabodl se mi hluboko do očí.
,, Tohle nejsou důvody k tomu, aby někdo, koho miluju, měl zůstat tady."

Slovo miluju znělo na jeho jazyku tak živě. Stále jsem si na to nemohla zvyknout.

Tvrdě si stál za svou pravdou. Nebyla jsem však ochotna jeho příkaz uposlechnout.
,, Pošleme tam moje rodiče. Já zůstanu tady, ať už se ti to líbí nebo ne."
Nečekala jsem na jeho odpověď a začala se soukat do svého oblečení.

,, Jaký je plán, veliteli?"
Zaujatě mě pozoroval, jak se oblíkám do upnuté uniformy, která mi byla těsnější přes hruď, a pak odpověděl:,, Kdyby se teď venku lidé nezabíjeli, tvrdě bych tě opíchal. K mé smůle to bude muset počkat."
Otočil se na patě a zamířil ke dveřím.
Zůstala jsem stát bez dechu s vyvalemýma očima.

,, Prozatím zůstaneš tady. Já poletím bojovat. Vojáci už brání zemi a až získáme kontrolu nad Irčany, zaútočíme v plné síle my," křikl na mě ještě z dálky, a poté zmizel.